Většina českých pedagogů se dokáže dobře orientovat ve zprávách na internetu. V některých oblastech v on-line prostoru však stále mají mezery. V Interview ČT24 to řekl vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Kamil Kopecký. Zmínil také důležitost mediální výchovy na školách, v tomto oboru by se podle něj měli více vzdělávat i samotní učitelé.
Většina učitelů v Česku umí rozpoznat pravdivé a nepravdivé informace ve virtuálním prostoru. Podle Kopeckého podléhá dezinformacím na internetu jenom asi deset procent všech pedagogů. „Víc než polovina, zhruba 61 procent učitelů, to umí (poznat dezinformaci),“ uvedl. Vyplývá to z průzkumu Český učitel ve světě médií.
„Ještě jsme zjistili, že zhruba patnáct procent učitelů ví, že v danou chvíli nejsou schopni tu informaci ověřit. Nemají k dispozici zdroje a jsou schopni říct: 'Já to fakt nevím', a to je hrozně důležité. Těch patnáct procent, to můžou být ti, kteří si sednou na internet, najdou si primární zdroj a řeknou: 'Ano, takto to je', a informaci si podloží fakty,“ popsal Kopecký.
Do průzkumu se zapojilo téměř 2200 pedagogů z celé České republiky ve věku od 21 do 82 let. Podle Kopeckého byla ochota zapojit se do průzkumu vysoká. „My jsme s termínem dezinformace nepracovali. My jsme lidem dali posoudit nějaká tvrzení, nějaké výroky, a oni sami nevěděli, jestli hovoříme o dezinformacích, nebo ne,“ vysvětlil s tím, že v opačném případě by si mohli pedagogové vytvořit jakousi bariéru a průzkumu by se nechtěli účastnit.
„Zkoušeli jsme i jejich základy gramotnosti v on-line světě. Dali jsme jim jeden fiktivní a jeden skutečný profil jednoho známého politika a zkusili jsme, ať rozhodnou, který z těch profilů je pravdivý. Tady jsme byli zděšení, protože 72 procent učitelů nedokázalo odlišit, kdo je skutečný člověk a kdo je ten 'fejkový profil',“ uvedl Kopecký.
Mediální výchova
Odborníky také v průzkumu zajímalo, jaká média pedagogové sledují, poslouchají či čtou a která z nich považují za nejdůvěryhodnější, která by případně doporučili svým žákům. „To je strašně důležité. Učitelé nejsou izolovaní, oni své znalosti a dovednosti předávají dětem. Zajímalo nás také, co v hodinách reálně používají, když chtějí učit mediální výchovu, když chtějí děti seznamovat se světem médií,“ řekl Kopecký s tím, že učitelé stále dávají přednost tištěným učebnicím, i když nemusí být vždy aktuální.
Průzkum ale také ukázal, že pandemie covidu naučila pedagogy více používat sociální sítě. Někteří například začali natáčet videa a nahrávali je na YouTube. Někteří z nich se podle Kopeckého dokonce díky tomu stali velmi populárními pedagogy. „Zároveň v době pandemie i před ní začala vznikat spousta užitečných projektů. Učitelům nabízely informace, které mohli použít v hodině (mediální výchovy),“ řekl.
Podle Kopeckého je důležité, jak se na mediální výchovu učitelé připravují. Téměř osmdesát procent učitelů v průzkumu uvedlo, že žádnou profesní přípravou na mediální výchovu neprošli. „Je to i přirozené, protože když se podíváme na věkový průměr učitelů, což je zhruba 47 let, tak spousta z nich absolvovala fakulty před dvaceti lety, kdy zkrátka nebyly materiály, nebyly zdroje, nebyly informace,“ upozornil.
Nejde však jenom o profesní přípravu na Pedagogických fakultách, podle Kopeckého se více než polovina učitelů v mediální výchově nevzdělává. Na druhou stranu však drtivá většina učitelů považuje své vzdělávání v tomto ohledu za velmi důležité.
„Mediální výchova není předmět. Je to průřezové téma a každý učitel si sám může rozhodnout, jestli to téma do svého předmětu integruje, nebo ne. My jsme se učitelů ptali, jestli by byli ochotni zvýšit dotaci mediální výchovy na úkor jiných předmětů, a to už ne. Učitelé nechtějí zasáhnout třeba do češtiny a přidat mediální výchovu,“ zmínil Kopecký.
