Při jednom z největších protižidovských pogromů – takzvané křišťálové noci – z 9. na 10. listopadu 1938 (a na některých místech i v následujících dnech) bylo v Německu zničeno přibližně dvanáct set synagog, z toho asi pětatřicet v Sudetech, které muselo Československo postoupit po mnichovské dohodě. Dotklo se to i synagogy v Žatci, která se teprve loni dočkala obnovy, nebo v Liberci, na jejímž místě dnes stojí nová modlitebna. Mnoho synagog však zaniklo nebo chátrá.
Žatec byl 9. října 1938, po mnichovské dohodě, jako jedno z posledních sudetoněmeckých měst obsazen 1. tankovou divizí wehrmachtu. Techniku měli vojáci podle předsedy Spolku rodáků a přátel města Žatce Petra Šimáčka zaparkovanou na židovském hřbitově. „Náhrobky a hroby rozjezdili svými auty a udělali si tam autoprovoz. Vedle totiž byla kasárna wehrmachtu,“ popsal. Spolek se dnes o hřbitov stará a snaží se jej revitalizovat.
Žatecká synagoga byla během křišťálové noci vypálena. Místní Němci však povolili hasičům požár uhasit, protože se obávali, že oheň přeskočí na okolní domy. Budovu se tak podařilo zachránit, i když vnitřní vybavení shořelo.
Díky soukromému majiteli a investorovi se synagogu podařilo zrekonstruovat a v roce 2024 otevřít veřejnosti včetně sousedního domu rabína, ve kterém vznikla stálá expozice věnovaná historii Židů v regionu. Druhou největší židovskou stavbu v České republice opravil Daniel Černý, pro kterého je obnova památek zálibou. Za svůj počin získal cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro.
Počátek systematického vyhlazování evropských Židů
Během jediné listopadové noci roku 1938 nacisté zničili a rozkradli židovský majetek, tisíce mužů odvlekli do koncentračních táborů. Záminkou k pogromu, který dostal název křišťálová noc podle střepů z rozbitých výloh a oken, se stal atentát na sekretáře německého vyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha. Toho 7. listopadu 1938 dvěma výstřely těžce zranil mladý Žid Herschel Grünspan.
Sedmnáctiletý Grünspan se mstil za osud své rodiny, která byla – stejně jako dalších sedmnáct tisíc polských Židů – na základě nařízení německé vlády vypovězena na polské hranice. Nacistická propaganda jeho čin využila k vyhrocení protižidovských nálad. Atentát označila za součást židovského spiknutí proti německému národu a pokus vyvolat nepřátelství mezi evropskými státy. Všechny německé noviny tehdy zaplavily nenávistné protižidovské články.
Ernst vom Rath zemřel odpoledne 9. listopadu. Večer téhož dne vystoupil říšský ministr propagandy Joseph Goebbels s projevem vyzývajícím k pomstě. Krátce poté začaly jednotky SA vyvolávat protižidovské nepokoje a útočit na židovské objekty.
Nacisté tvrdili, že útoky nebyly organizované, ale že šlo o „spontánní hněv lidu“. Historici však křišťálovou noc považují za přelomový moment – počátek systematického vyhlazování evropských Židů.
Pogromy v Sudetech
Zfanatizovaný dav koordinovaný příslušníky SA a členy NSDAP spolu s Hitlerjugend řádil například v Karlových Varech, Liberci, České Lípě, Opavě, Jablonci nad Nisou, Mostě, Tachově, Chomutově, Svitavách a na mnoha dalších místech. I tam byli zatýkáni židovští muži a demolovány obchody patřící židovským majitelům.
Na mnoha místech, zejména v obsazených Sudetech, byly židovské modlitebny a synagogy zapalovány ještě 10. a 11. listopadu. Svitavská synagoga z počátku dvacátého století v Templové ulici začala hořet kolem jedenácté hodiny dopoledne 10. listopadu. Hasiči sice požár nehasili, ale dohlíželi, aby se nerozšířil. Dnes na jejím místě stojí autobusové nádraží.
Synagoga v Opavě, postavená v orientálním stylu, byla vypálena 10. listopadu 1938. Památku na ni dnes připomíná pomník, který byl odhalen 17. července 2013 z iniciativy Břetislava Tůmy – vnuka jednoho z hasičů, kteří tehdy nesměli zasahovat – a Jaroslava Burdy.
Stavba smíření v Liberci
Z Liberce, který se po mnichovské dohodě stal sídlem říšské župy Sudety a Konrada Henleina, utekla část židovských obyvatel už před pogromy. Místní synagoga byla sice uzavřena, přesto ji 11. listopadu 1938 v ranních hodinách vypálili. Trosky byly strženy o rok později a na jejich místě vzniklo parkoviště. Dnes tam stojí moderní budova Krajské vědecké knihovny. V jejím rohu se nachází malá synagoga, která slouží židovské obci a je nazývána Stavbou smíření. Na její výstavbě se podílel i Česko-německý fond budoucnosti a německá vláda.
Synagogu v Krnově se podařilo zachránit. Dav sice vyplenil její vnitřní vybavení a budovu se chystal zapálit, díky zásahu místních četníků k tomu ale nedošlo. Interiér byl přesto zničen – z budovy vznikla tržnice, zbylý inventář byl odstraněn a nad vchodem se objevil nápis „Městská tržnice“. Dva ze šesti svitků Tóry se podařilo zachránit, jeden z nich je dnes vystaven v Jeruzalémě.
Devastace synagog pokračovala po okupaci
Například Velká synagoga v Brně byla zničena o několik měsíců později, v noci z 16. na 17. března 1939. Nacisté ji vypálili za účasti českých fašistů a příslušníci SS dohlíželi, aby požár nebyl hašen. Symbol židovského Brna tak vyhořel do základů.
Jediná zachovaná z původních čtyř brněnských synagog je funkcionalistická Agudas achim, postavená v letech 1935–1936. Za druhé světové války byla využívána jako skladiště. Její sakrální funkce byla obnovena už 6. září 1945. V roce 2014 byla zahájena rekonstrukce a o dva roky později byla synagoga znovu slavnostně otevřena.
V noci z 15. na 16. března 1939 začala hořet také synagoga v Olomouci, která tenkrát byla jednou z dominant města. Požár trval až do odpoledních hodin. Hasičské jednotky měly za úkol jen hlídat, aby se oheň nerozšířil do okolí. Trosky budovy postupně odklízeli vězni tehdejšího režimu až do roku 1941, pak bylo místo upraveno na park.
V období 1800-1918 bylo na území dnešní České republiky vybudováno 360 synagog, z nichž se jich do dnešní doby dochovalo pouze devadesát. Naprostá většina synagog byla vypálena během křišťálové noci v listopadu 1938, po nacistické okupaci českých zemí v březnu 1939 nebo po deportaci místních židovských obyvatel do koncentračních a vyhlazovacích táborů v roce 1942. Po roce 1945 zůstaly jejich budovy ve velké míře prázdné a chátraly, nebo byly využívány k nejrůznějším účelům, například jako sklady nebo tržnice. Až v posledních letech se podařilo některé modlitebny zrekonstruovat, aby mohly sloužit ke svému účelu, případně jako kulturní a společenské centrum.
Zdroj: holocaust.cz
