Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části zákoníku práce. Ustanovení v určitých situacích umožňuje zaměstnavateli převést zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu. Není to slučitelné s ústavním pořádkem, domníval se Nejvyšší soud, který návrh podal. Podle ústavních soudců však nejde o zakázanou nucenou práci. Odbory s rozhodnutím nesouhlasí, svaz průmyslu ho naopak vítá.
Sporné ustanovení dopadá specificky na situace, kdy zaměstnanec například ze zdravotních důvodů není schopen pokračovat na pozici sjednané v pracovní smlouvě. Zákon dává zaměstnavateli možnost převést ho na práci jiného druhu, „a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil“.
Ústavní soudci převedení na jinou práci vnímají jako provizorní řešení, než se zaměstnavatel a pracovník dohodnou na dalším uplatnění, případně na rozvázání pracovního poměru. Pokud zaměstnanec odmítne vykonávat práci, na kterou byl dočasně převeden, neztrácí právo na odstupné, zdůraznil Ústavní soud. Práce by také měla odpovídat zdravotnímu stavu a pokud možno i kvalifikaci zaměstnance. „Nucená práce není každá nedobrovolná práce,“ řekl soudce zpravodaj Milan Hulmák.
Nejvyšší soud v návrhu uvedl, že při změně druhu vykonávané práce je nutné respektovat autonomii vůle zaměstnance. „Základem pro změnu by tak měla být dohoda obou stran. Jednostranné převedení by mělo být možné pouze, pokud se jedná o veřejný zájem, tedy zájem přesahující zájmy zaměstnance,“ argumentoval Nejvyšší soud. Současná právní úprava je podle Nejvyššího soudu dědictvím z dob socialismu, kdy stát řízený komunistickou stranou usiloval o plnou zaměstnanost a fluktuaci pracovníků považoval za nežádoucí jev.
Případ letušky převedené na práci dispečerky
Sporným ustanovením se justice zabývá na základě případu ženy, která řadu let pracovala jako letuška. Na výcvikovém kurzu ale utrpěla pracovní úraz. Při seskoku z trenažéru si zlomila patní kost, byla dlouho v pracovní neschopnosti a k práci letušky se vrátit nemohla. Zaměstnavatel ji tedy převedl na pozici dispečer-plánovač.
Žena nesouhlasila, do práce nechodila, a tak jí zaměstnavatel dal výpověď pro porušení pracovní kázně. Uspěla se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6, jehož rozhodnutí potvrdil i Městský soud v Praze. Letuška měla případně dostat výpověď s jinými podmínkami a podle jiného paragrafu, který se vztahuje právě na situace, kdy zaměstnanec, třeba po pracovním úrazu, nemůže dál vykonávat svou práci.
Zaměstnavatel ještě podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který však řízení přerušil a obrátil se na ústavní soudce s návrhem na zrušení části zákoníku práce. Nyní se Nejvyšší soud k případu znovu vrátí.
Odlišné stanovisko soudce Zdeňka Kühna
ÚS na závěr nálezu zdůraznil, že se nezabýval tím, zda sporné ustanovení není v rozporu s jinými základními právy nebo ústavními principy, například se zákazem diskriminace na základě zdravotního postižení. Návrh se totiž soustředil na problematiku nucené práce. Odlišné stanovisko k nálezu sepsal soudce Zdeněk Kühn. S výsledkem souhlasí, domnívá se však, že se měl ÚS zabývat právě zákazem diskriminace a také případnou kolizí s unijní směrnicí o rovném zacházení v zaměstnání.
„Z hlediska směrnice a unijního antidiskriminačního práva může být přinejmenším sporné, zda obstojí taková vnitrostátní úprava, která zaměstnance právě a jen z důvodu jeho zdravotního postižení umožňuje převést na jiné pracovní místo i bez jeho souhlasu – zatímco v jakémkoli jiném případě převedení bez zaměstnancova souhlasu možné není,“ napsal Kühn.
S nálezem nesouhlasí odbory
Odbory respektují středeční nález Ústavního soudu o převedení zaměstnance na jinou práci, ale nesouhlasí s ním. Chtějí s budoucí vládou a zaměstnavateli jednat o úpravě zákoníku práce, aby o druhu vykonávané práce zaměstnanec a zaměstnavatel spolurozhodovali, sdělil předák Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula. Naopak Svaz průmyslu a dopravy ČR uvítal, že stávající právní úprava zůstane zachována.
„Považujeme za nespravedlivé a nevyvážené, aby zaměstnavatel mohl zaměstnance v některých případech převést na jinou práci bez jeho souhlasu. O tak zásadní změně pracovního života by měl zaměstnanec spolurozhodovat,“ uvedla ve svém stanovisku odborová centrála. Podle ní by přeřazení mělo být poslední možností, ne nástrojem nátlaku na pracovníka. Za férové řešení ČMKOS vedle práva zaměstnance spolurozhodovat považuje požadavek na nezhoršování pracovních podmínek či výdělku i možnost zapojení odborů.
„Budeme usilovat o změnu zákoníku práce tak, aby lépe chránil jistotu a důstojnost zaměstnanců a podporoval férový dialog na pracovišti,“ píše ČMKOS.
Naopak Svaz průmyslu a dopravy nález ústavních soudců vítá – existence sporného ustanovení zákoníku práce je pro určité specifické případy dle svazu odůvodněná. Institut převedení zaměstnance na jinou práci bez jeho souhlasu byl také pro praxi dostatečně vyložen v judikatuře, což ve svém nálezu reflektuje i Ústavní soud, nechala se slyšet právnička ze zaměstnavatelské sekce svazu Veronika Paseková.
Zákoník práce se měnil naposledy letos. Takzvaná flexinovela upravila od června zkušební a výpovědní lhůty, rozvrhování pracovní doby do směn, držení původní pozice rodičům malých dětí či možnost letních brigád už od čtrnácti let, od ledna pak změní podpory v nezaměstnanosti. Na změnách se odboráři a zaměstnavatelé dohodli.
