Pokud zaměstnavatel nechce, aby jeho pracovník získal smlouvu na dobu neurčitou, musí se bránit u soudu, upozornil Ústavní soud. Ten v úterý řešil stížnost Lukáše Komárka z Třebíčska, kterému firma odmítala dát smlouvu na neurčito, naopak mu ji neustále prodlužovala vždy jen o několik měsíců. Nakonec Komárkovi znemožnili chodit do práce. Ústavní soud se Komárka de facto zastal a upozornil, že muž je stále zaměstnancem firmy. Přesto Komárkovu stížnost soud zamítl – podle něj se totiž neměl bránit Komárek, ale naopak firma, která ho zaměstnávala.
„Sice dnes Ústavní soud vyslovil zamítavý výsledek nálezu, ale odůvodnění je ve prospěch stěžovatele. Soud v podstatě řekl, že stěžovatel za dané situace vůbec nebyl povinen podávat příslušný návrh soudu, a pokud tak neučinil zaměstnavatel, trval jeho pracovní poměr i nadále a překlopil se na poměr na dobu neurčitou,“ vysvětlil soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Lukáš Komárek pracoval od roku 2009 ve firmě vyrábějící vzduchové filtry. Ta mu více než dva roky prodlužovala smlouvu na dobu určitou, vždy o několik měsíců. Když se Komárek obrátil na firmu, že by podle zákoníku práce chtěl změnit poměr na dobu neurčitou, situace se vyhrotila. Nakonec firma Komárkovi znemožnila chodit do práce.
Další čtyři roky měl Komárek problém najít si práci. Z právního hlediska totiž nebylo jasné, zda je stále zaměstnancem firmy, nebo ne. I když v úterý Ústavní soud Komárkovi jeho stížnost zamítl, odůvodnění mu dalo za pravdu a rozseklo patovou situaci.
„Konečně to po čtyřech letech nejistoty znamená, že jsem zaměstnaný a budu snad žít normálním životem. Oslovím svého zaměstnavatele a rád bych nastoupil znovu do práce,“ reagoval na nález soudu Komárek.
Podle Ústavního soudu měl být totiž v situaci aktivní zaměstnavatel, nikoliv jeho pracovník. „Zaměstnavatel musí teprve u soudu argumentovat, že k překlopení pracovního poměru na dobu neurčitou nejde přistoupit,“ uvedl Šimíček s tím, že výklad lze aplikovat i na další podobné případy.
