Svět videoher se začal více zajímat o hráče s různými handicapy, například i o nevidomé. Nové tituly se jim snaží přizpůsobovat velká vývojářská studia a vzniká také řada her, které pracují především se zvukem. Objevují se i v češtině.
Lukáš Hosnedl nepotřebuje k hraní obrazovku, důležitá jsou pro něj hlavně sluchátka. O videohry se zajímá odmalička, dříve u nich ale často potřeboval pomoc vidícího spoluhráče. „Málokteré hry byly hratelné jen podle zvuku, abych si je zahrál samostatně, užil si je naplno a nebylo to jen nějaké mačkání tlačítek a čekání, co se stane,“ vzpomíná.
Důkazem, že se svět videoher mění, je loňský druhý díl populární akční hry. Ta obsahuje speciální režim, který jednotlivým prvkům herního světa přiřazuje zvukové nápovědy. Rozdílných tónů jsou desítky a nevidomý hráč si je musí všechny zapamatovat. „Hodně se o té hře mluví, vývojáři dalších her se o to zajímají a už od té doby vzniklo několik her, které umí aspoň přečíst hlasem herní nabídku,“ říká Hosnedl.
Hraní sluchem
Vzniká také víc takzvaných audioher, ve kterých se pouze na svůj sluch musejí spolehnout i vidící hráči. „Když zavřete oči a pokoušíte se hrát audiohru, je to stejné, jako když my se pokoušíme hrát videohru a musíme si domyslet prvky, které nejsou ozvučené,“ popisuje.
Jednu z mála audioher, které jsou dostupné v češtině, nedávno vydal zvukař Tomáš Oramus. Postavy v interaktivní detektivce namluvili známí dabéři. Po kladné odezvě od nevidomých i vidících hráčů chce ve vývoji podobných her pokračovat.
