Soud rehabilitoval skupinu disidentů, kteří byli za komunismu vězněni v celách předběžného zadržení. Jsou mezi nimi například redaktor samizdatového časopisu Střední Evropa Luděk Bednář, evangelický kněz Miloš Rejchrt a hudebník Vlastimil Třešňák. Kromě rehabilitace soud přiznal i finanční odškodnění. Jeho výši ale advokát Lubomír Müller zastupující disidenty nepovažuje za přiměřenou. Dalšími případy se justice nadále zabývá.
Důvodem zadržení bylo podezření z výtržnictví. Režimu ale vadil disident Luděk Bednář kvůli jiným skutkům. Účastnil se bytových seminářů a podílel se na samizdatovém časopisu Střední Evropa. „To byla součást trestu. Že Vám nedovolili kouřit. Oni kouřili, ale vám řekli, že si zapálit nemůžete,“ vzpomíná Bednář, který byl kuřákem už v osmdesátých letech.
Krátkodobě zadržen byl několikrát a Bartolomějskou ulici, kde sídlila Státní bezpečnost, znal velmi dobře. „Bylo to nepříjemné. Cítil jsem se jako cvičená opice v cirkusu. Že s vámi takhle chodí a vodí vás jako medvěda,“ vzpomíná Bednář na praktiky Státní bezpečnosti.
Ven ze sídla StB se Bednář dostal po čtyřiceti osmi hodinách. Ne vždy to ale znamenalo, že mohl jít domů. „Tady jsem vyšel, po první osmačtyřicítce, že si zavážu boty. A oni: ,Ne, nezavazujte si je, jdete nazpět.‘ Takže mě odvedli na tu samou Cépézetku (cela předběžného zadržení) a tam jsem byl dalších osmačtyřicet hodin,“ popisuje. „Žádné hrdinství to nebylo. Já jsem normálně žil,“ říká o svém disidentském životě Bednář.
Soud Bednářovi přiznal i finanční odškodnění
„Když se třeba blížilo nějaké výročí komunistického svátku, tak každý, kdo byl nepohodlný, byl dán do cely předběžného zadržení, aby nevyváděl nějaké alotrie,“ říká ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna.
Úspěšnou soudní rehabilitaci Bednářovi a dalším pomohl vyřídit právník Lubomír Müller. Pojí se s ní také finanční odškodnění. „Náhradu mzdy ve výši osmdesát tři korun třicet tři haléřů za jeden den. Je to směšné. Mnozí to považují za výsměch,“ hodnotí kompenzaci advokát Müller, který se na podobné případy specializuje. Každý týden přibude minimálně jeden. „Žádné hrdinství to nebylo. Já jsem normálně žil,“ říká o svém disidentském životě Bednář.
