Ústavní soud (ÚS) se zastal rodiny, která zdravotně handicapovanému chlapci finančně přispívala na služby asistentky ve škole. O žalobě, která zdůrazňovala právo na bezplatné vzdělávání, znovu rozhodne soud v Kolíně. Musí se důkladněji zabývat tím, zda by pro školu hrazení nákladů v plné výši z vlastního rozpočtu znamenalo nepřiměřenou zátěž, případně zda udělala dost pro to, aby peníze získala z jiných veřejných zdrojů.
Úspěšnou ústavní stížnost podával chlapec a jeho matka. Žaloba míří na základní školu v Týnci nad Labem na Kolínsku a týká se situace zhruba před deseti lety. Chlapec s poruchou autistického spektra tehdy chodil do druhé až čtvrté třídy základní školy. Nyní už má dokončené střední odborné učiliště.
„Jsem hrozně ráda za svého syna i za ostatní děti, protože právo na bezplatné vzdělávání by mělo být automatické,“ řekla novinářům matka, podle které chlapec potřeboval pomoc prakticky ve všech školních činnostech.
Podpora skutečné inkluze
„Ústavní soud potvrdil velmi důležitý princip, který plyne z mezinárodního práva lidských práv, a to je bezplatnost primárního vzdělávání i pro děti se zdravotním postižením,“ uvedl advokát Maroš Matiaško, podle kterého může nález pomoci stovkám, možná tisícům školáků v Česku a podpořit skutečnou inkluzi.
Pedagogickou asistenci pro chlapce zpočátku hradila škola. Později na ni musela rodina začít přispívat. Spatřovala v tom porušení práva na bezplatné vzdělávání. Rodina se prostřednictvím žaloby domáhala písemné omluvy a náhrady škody 165 880 korun a dále zadostiučinění 65 tisíc korun za újmu způsobenou údajně diskriminačním jednáním školy.
Okresní soud v Kolíně a Krajský soud v Praze však dospěly k závěru, že v daném případě už nešlo o službu pedagogické asistence, ale rozsáhlejší osobní asistenci. Poukázaly na to, že škola chlapce přijala a integrovala v normální třídě. Nyní se soudy budou žalobou a postupem školy zabývat znovu. Musí například důkladněji rozlišit pedagogickou a osobní asistenci.
