Poslanci po třech letech odkladů a hodinách vášnivých diskusí dali ve čtvrtek šanci manželství gayů a leseb. Návrh půjde do druhého čtení, stejně jako další návrh na ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy. V některých zemích světa jsou stejnopohlavní sňatky běžné, jinde zase naprostým tabu. U nás je manželství homosexuálů dalším tématem, které rozděluje společnost. Sňatky mezi gayi a lesbami by mohly postavení této instituce i posílit, řekla v pořadu Interview ČT24 socioložka z katedry sociologie Masarykovy univerzity v Brně Kateřina Nedbálková.
Na tvrzení, že rodina je základ státu, podle Nedbálkové „něco je“. Rodinu lze na jedné straně vnímat jako součást soukromé sféry, se kterou jsou spojeny pozitivní emoce. Oproti tomu stát působí jako protiklad, jde o oficiální instituci. Mezi sebou však mají různé vztahy. „Stát potřebuje rodinu a rodina potřebuje stát,“ řekla. Připomněla, že stát je ten, kdo formuje a upravuje její podobu, do čehož se promítá také to, kdo může uzavírat sňatek a jak funguje rodinná politika.
Na to, zda by měli gayové a lesby vychovávat děti, se ptají výzkumy už od 70. let. „Byly na popud soudů, které rozhodovaly při rozvedeném manželství, jestli mají svěřit dítě do péče matce, která žije dál s lesbickou partnerkou, nebo otci, který si našel partnera stejného pohlaví,“ uvedla.
Od té doby podle ní byly provedeny stovky, ne-li tisíce výzkumů, které opakovaně dospívají k názoru, že se tyto rodiny žádným významným způsobem v důležitých parametrech neliší. „Proto není důvod, z mého osobního pohledu, ani z pohledu odborníků, jim v tom bránit,“ řekla Nedbálková. Zjitřená debata nad čtvrtečním postupem sněmovny je podle ní dána i tím, že každý má s rodinou osobní zkušenost.
„Tradiční“ rozdělení rolí v rodině výzkumy nepotvrzují, uvedla socioložka
Možnost manželství mezi homosexuály nebo jejich případnou adopci dětí podporuje asi 60 procent obyvatel Česka. Odmítavý postoj podle Nedbálkové může pramenit z obavy z narušení tradičního rozdělení genderových rolí. „Výzkumy, které se na to zaměřují, ukazují v detailu, že tomu tak není. Představa, že je rodina založená na nějakém tradičním genderovém rozdělení rolí, je vlastně trošku lichá a málo empiricky podložená,“ řekla socioložka.
Na otázku uzavírání sňatků se podle ní lze dívat i z jiného úhlu pohledu. Tím, že by tato možnost byla dostupná i pro gaye a lesby, se do této instituce bude moci zapojit větší množství lidí, a tím se právě postavení rodiny ve společnosti může posílit.
Upozornila, že mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím je řada rozdílů. Tato označení mají ve společnosti jinou hodnotu, k jejich uzavření dochází na jiných místech a provází je odlišný obřad. Registrovaní partneři po sobě také nemohou dědit a uzákoněn není ani vztah k dětem partnera. Stejnopohlavní páry jsou i vyloučeny z adopce, která je umožněna pouze manželským párům.
Argumenty, které v debatě zaznívají nejen ve sněmovně, jsou podle Nedbálkové často demagogické. Jako příklad jmenovala představitele Aliance pro rodinu. „S čím přichází, jsou často radikální argumenty typu: Jestliže dovolíme manželství pro gaye a lesby, povede to k cenzuře a konci svobody slova. Nebo k diktatuře a neomarxistickému nihilismu. Když se nad tím zamyslím do detailu, tak mám problém tomuto argumentu porozumět,“ uvedla.
„Takto se tu debata bohužel vede, namísto aby zaznívaly názory odborníků, kteří mají pro své tvrzení nějaký podklad,“ řekla. Výzkumy podle ní dochází k závěru, že děti, které vychovávají stejnopohlavní páry, kvůli tomu většinou v kolektivu dalších dětí netrpí. Stejně tak u nich nedochází ani k deformované představě genderových rolí, čerpají je totiž z mnohem širšího okolí než jen z rodiny.
Některé výzkumy však podle ní docházejí k závěru, že si tyto děti dokážou snadněji představit, že v budoucnu navážou vztah i s osobou stejného pohlaví.
Manželství se podle Nedbálkové mění ale i bez ohledu na tuto debatu. „Lidé mají tendenci manželství neuzavírat, žít spolu na hromádce nebo odkládat manželství do pozdějšího věku,“ uvedla. To ovlivňuje i fakt, že v současnosti mají mladí lidé i jiné způsoby, jak se realizovat, než jen rodinnou sféru, jak tomu bylo během totalitního režimu. „Mohou cestovat, dlouho se vzdělávat, podnikat v různých byznysech. A odkládat rodinu buď navždy, nebo do pozdějšího věku,“ dodala.
