Na mnoha místech Česka bylo v noci na úterý možné pozorovat polární záři. Podle Českého meteorologického ústavu byla záře velmi dynamická a přechodně byla viditelná i z větších měst. Fotografie vzácného přírodního úkazu sdílela také řada uživatelů sociálních sítí.
Silná sluneční aktivita spustila radiační bouři, která byla nejsilnější za posledních víc než dvacet let. Reakce částic ze Slunce s pozemskou atmosférou vytvářela barevné efekty, které byly vidět v noci z pondělí na úterý na velké části severní polokoule.
Kromě oslnivé záře v neočekávaných oblastech ale bouře přináší i komplikace – radiace by mohla rušit satelitní komunikaci a přesnost GPS. Podle webu EarthSky opravdu tentokrát k narušení komunikace v Arktidě došlo.
Americké Sluneční centrum pro předpovědi kosmického počasí Národní meteorologické služby zařadilo bouři na čtvrtý stupeň z pěti. V pondělí večer uvedlo: „Právě probíhá silná sluneční radiační bouře úrovně S4 – jedná se o největší sluneční radiační bouři za posledních více než 20 let,“ sdílelo SWPC na síti X. „Naposledy byla úroveň S4 zaznamenána v říjnu 2003. Potenciální dopady se omezují hlavně na vesmírné lety, letectví a provoz satelitů.“
Podle EarthSky je malá šance na další takovou erupci i během 21. ledna, což by mohlo znamenat další polární záře. Podle Jana Jurčáka z Astronomického ústavu Akademie věd se další podobné divadlo na nebi spíše očekávat nedá. Podle jeho vyjádření pro Českou televizi není na Slunci dostatečně silná aktivita.
Výjimečné divadlo
Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Celkem běžné jsou v polárních oblastech, kde jsou viditelné po celé obloze. V Česku bývají naopak obvykle velmi slabé. Nezkušení pozorovatelé si je mohou splést se světelným znečištěním nebo červánky.
Zdrojem polární záře je aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic usměrňuje k zemským pólům – právě proto je tento jev vidět nejlépe právě tam.
Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice reagují. V nejvyšších výškách okolo dvou set kilometrů dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky sta kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. V nejnižších výškách se začínají uplatňovat emise dusíku, které mohou mít modravý nádech. Informovaný pozorovatel tedy vždy ví, jak vysoko nad ním se podívaná odehrává.
Experti na sluneční aktivitu toto chování naší hvězdy předpokládali. „Navzdory poklesu počtu slunečních erupcí se v roce 2026 na Zemi očekává velké množství magnetických bouří v důsledku aktivity koronálních děr na Slunci,“ oznámil 2. ledna vedoucí Laboratoře sluneční astronomie Ústavu kosmického výzkumu v Rusku Sergej Bogachev.
„V období poklesu sluneční aktivity dochází k většímu počtu magnetických bouří. Hlavním důvodem je výskyt četných koronálních děr, jejichž počet dramaticky vzrostl. Tento faktor je na Slunci stále přítomen a v roce 2026 bude i nadále působit: dojde k velkému počtu bouří,“ doplnil.
Je v poslední době polární záře více?
Ano a ne. Polární záře souvisejí se sluneční aktivitou, která se řídí dvanáctiletým cyklem. A ten je nyní na vrcholu, takže je pravděpodobné, že podobných událostí bude více. Ale co před dvanácti, čtyřiadvaceti nebo šestačtyřiceti lety? Zásadní roli hraje fakt, že většinou pouhým okem tento jev není v našich zeměpisných šířkách moc vizuálně zajímavý – zvýrazní ho až dlouhá expozice při fotografování nebo fotografický software chytrých telefonů – a těch v posledních dvou dekádách přibylo tolik, že snímků i pozorování výrazně přibylo.
