Pozapomenuté osudy mužů 28. října. Stříbrný zemřel ve vězení, Šrobár se stal loutkou komunistů

Významný podíl na pražském převratu a vyhlášení samostatného státu v roce 1918 měla pětice mužů – Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár. Všichni muži 28. října, jak se jim přezdívá, pak v republikové vládě zastávali ministerské posty. Jejich další osudy se od sebe však velmi lišily. Zatímco Švehla s Rašínem se nedožili konce první republiky, Soukup, Stříbrný a Šrobár se museli vypořádat s nacistickou a případně i komunistickou totalitou. Čelili jí s rozdílnými úspěchy.

V roce 1918 se ve středu Evropy nežilo snadno. Zuřila první světová válka, kterou již pocítila většina rodin ztrátou svých blízkých, často živitelů. Konflikt vedl k hospodářskému rozvratu, a tak se k životům ztracených v bojích přidávaly další životy ztracené hladem. Ve stejném roce navíc udeřila mimořádně devastující pandemie španělské chřipky, která způsobila smrt více lidí, než kolik pohltily zákopy.

Na začátku října 1918 nic nenasvědčovalo, že by se měla situace rychle změnit. Jen pár týdnů před vyhlášením samostatného státu s tak rychlým spádem událostí nepočítali ani ti, kteří o něj nejvíce usilovali. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik v exilu předpokládali, že boje potrvají nejméně do příštího jara.

„Počítalo se s tím, že se bude muset bojovat až do konce, že bude třeba Němce porazit na hlavu. Tím způsobem, že spojenecké armády dojdou do Berlína,“ popsal v rozhovoru pro Český rozhlas historik Pavel Kosatík. „Odtamtud měl Masaryk v plánu pokračovat v čele legií ještě malý kousek do Prahy. Představoval si, že se stane prezidentem jako velitel vítězné armády, která vybojuje vítězství na našem území krví.“

V samotné pondělí 28. října na území budoucího Československa chyběly nejvyšší politické špičky. Část domácího odboje vedená Karlem Kramářem totiž odcestovala do Ženevy, kde se setkala s exilovou vládou, aby politici prodiskutovali podobu samostatného státu.

Antonín Švehla a František Soukup se ráno v Praze vydali převzít kontrolu nad Válečným ústavem obilí, aby zabránili odvozu potravin na frontu. „Panoval hlad, tak šlo zejména o zajištění potravin pro civilní obyvatelstvo. A když vyjednávali s představiteli rakouskouherské moci v Praze, tak s velkým překvapením zjistili, že nikdo neprotestuje, že se všichni poddávají,“ popsal Kosatík.

Lavinu událostí pak spustil v zásadě drobný impuls, zpráva o Andrássyho nótě. Šlo o prohlášení předlitavského ministra zahraničí, kterou dával najevo ochotu Rakouska-Uherska usednout k mírovým jednáním. „Nebylo to oznámení kapitulace, ale lidé to tak přinejmenším v Praze a leckde jinde v monarchii pochopili,“ uvedl Kosatík.

Zatímco československý odboj přebíral kontrolu nad zejména zásobovacími institucemi, ulice se začaly plnit lidmi provolávajícími hesla o samostatnosti. „Tomu už nešlo zabránit, i kdyby se o to někdo byl pokoušel,“ vylíčil historik. Došlo tak k paradoxní situaci, kdy ani muži 28. října ještě v ono pondělní ráno nepočítali s tím, že večer připojí své podpisy pod první zákon Národního výboru, který ustanovoval samostatný stát.

Zákon o samostatnosti Československa z 28. října 1918
Zdroj: ČT24

Zákon o zřízení samostatného státu československého podepsalo pět mužů – kromě Antonína Švehly a Františka Soukupa i Alois Rašín, Jiří Stříbrný a jediný zástupce Slováků, Vavro Šrobár.

Během následujících dnů a týdnů kapitulovalo Rakouské vojenské velitelství v Praze, v Turčianském Svätém Martinu byla přijata Martinská deklarace, která připojila slovenská území k těm českým, v americkém Scrantonu uherští Rusíni vyhlásili připojení Podkarpatské Rusi.

Města i vesnice po letech válečného strádání ovládly oslavy, průvody a bohoslužby. Revoluční národní shromáždění přijalo prozatímní ústavu, vyhlásilo republiku a jejím prezidentem zvolilo Masaryka. Ten se do vlasti vrátil před Vánoci vlakem, který po cestě vítaly davy československých občanů. Československo bylo na světě.

Rašín podlehl atentátu

V jeho první vládě hráli muži 28. října podstatnou roli, rozdělili si pět ministerstev. Alois Rašín zastával nelehkou funkci prvního poválečného ministra financí v zemi, kterou ve svých pamětech označil za „úplně vybrakovanou“. Muž, který byl za rakouského císařství dvakrát vězněn a dokonce i odsouzen k smrti, měl ale jasnou vizi.

Podařilo se mu prosadit úspěšnou měnovou reformu. V době hospodářské krize, kdy se nová německá marka měnila za bilion starých, se česká koruna stala ostrovem měnové stability. Jeho konzervativní politika ale budila nevoli až nenávist v levicové části společnosti, na což doplatil smrtí. V roce 1923 na něj v Žitné ulici dvakrát vystřelil anarchista a člen Komunistické strany Josef Šoupal a trefil jej do páteře. Rašín po šesti týdnech zemřel.

Alois Rašín
Zdroj: ČTK

Švehla byl racionální premiérem kompromisu

Konce první republiky se nedožil ani Antonín Švehla. Po vyhlášení samostatnosti se stal ministrem vnitra a podílel se na sepsání ústavy. Mezi lety 1922 a 1929 se stal trojnásobným předsedou vlády a proslul jako mistr kompromisů. Stál také v čele Agrární strany, ze které vytvořil jeden z nejsilnějších politických subjektů první republiky.

Z politického života se ale musel stáhnout kvůli nemoci, které podlehl v roce 1933. Traduje se, že se po jeho smrti našel v psacím stole plat za celou dobu, co zastával premiérský post. Švehlu prý peníze nezajímaly, živil jej rodinný statek, a tak je vždy pouze vložil do zásuvky a dál se o ně nestaral.

Antonín Švehla
Zdroj: ČTK

Soukupa drželi nacisté ve vězení

Františku Soukupovi v nové republice připadla role ministra spravedlnosti. Tento sociálně demokratický politik a náruživý slávista si ale znepřátelil Masaryka nezvyklým tahem. Během sociálních nepokojů v Praze se přidal na stranu protestujících, za což ho právě prezident kritizoval, a Soukup proto z funkce odstoupil. Masaryk si také prosadil, že se v další vládě již neobjeví.

Z politiky ale neodešel, stal se členem horní komory a postupně v Senátu zastával post místopředsedy a až do roku 1939 předsedy. V této roli jej také zastihla nacistická okupace. Jako jeden z představitelů demokratické správy země se brzy dostal do hledáčku nacistů.

František Soukup
Zdroj: ČTK

Poprvé byl 68letý Soukup krátce vězněn v dubnu. Několikaměsíční internace, ke které byl odvezen v září, mu už ale byla osudná. Za jeho propuštění se přimlouvali jak protektorátní prezident Emil Hácha, tak premiér Alois Eliáš, z vězení se ale po perzekucích dostal s podlomeným zdravím.

Soukup krátce poté zemřel v pražském sanatoriu na Rašínově nábřeží.

Stříbrného milost Beneš odmítl podepsat

Jiří Stříbrný se v první československé vládě stal ministrem pošt a telegrafů, poté zastával i funkci ministra železnic a následně národní obrany. Masaryk v něm viděl jednoho z nejperspektivnějších politiků, postupem času se ale jejich vztah zhoršoval, a nakonec i Stříbrný upadl v jeho nevoli.

V prvních letech republiky mu přitom Masaryk dokonce půjčil peníze na rozjezd podnikání. Po sporech je ale prezident vyžadoval zpět, Stříbrný zase půjčku označil za úplatek. Temperamentní politik se rozkmotřil také s Edvardem Benešem, se kterým si konkurovali v České straně národně sociální. Proti Stříbrnému se postavil také předseda této strany Václav Klofáč, který o něm začal rozšiřovat nepravdivou pomluvu, že trpí syfilidou.

Jiří Stříbrný
Zdroj: ČTK

Stříbrný byl vyloučen jak ze strany, tak z parlamentu. Pomohla tomu i jeho úplatkářská kauza, podle které měl jako ministr železnic kupovat od svého bratra pro státní dráhy předražené uhlí. Později byl ale Stříbrný v tomto případě očištěn.

Stříbrného nacionalismus se v té době prohluboval. Založil si svou vlastní stranu, Národní ligu, která postupem času čím dál více inklinovala k fašismu a antisemitismu. S bratrem se také začal věnovat vydavatelské činnosti. Z pásů tiskáren jejich společnosti Tempo sjížděly bulvární deníky s vysokou čteností, ale i pornografické tisky a stranické fašistické noviny. Jeho plátky často kritizovaly vládu a zejména pak Edvarda Beneše.

obrázek
Zdroj: ČT24

Po nacistické okupaci sice Stříbrný pokračoval v publikování novin, z veřejného života se ale jinak stáhl. S okupační mocí odmítl spolupracovat. Přestože dále zastával kritický postoj k Benešovi, odmítl proti němu veřejně vystupovat. „Protektorátní dobu lze ilustrovat tím, že na jedné straně svého deníku otiskl Stříbrný velký článek, který se věnoval padesátým narozeninám vůdce. A na druhé straně byl článek, který popisoval, jak se muži po padesátce dostávají do velkých fyzických problémů,“ popsal historik Jaroslav Šebek.

Přestože s nacisty nespolupracoval, ani je nepodporoval, byl po válce zatčen a postaven před soud. Muž, který v roce 1918 založil samostatné Československo, byl v roce 1946 podle mnohých nespravedlivě odsouzen za zradu státu. Jeho žádost o milost Edvard Beneš z pozice prezidenta nikdy nepodepsal. Stříbrný zemřel ve valdické nebo ilavské věznici v roce 1955.

Šrobár se stal loutkou komunistů

Jediný Slovák mezi muži 28. října v Československu zastával ministerstvo pro správu Slovenska, které díky rozsáhlým pravomocím začleňoval do nově vzniklého státu. Později byl i ministrem školství a národní osvěty a senátorem. Z politického života se ale postupně stahoval a energii vrhl do výuky na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde byl jmenován profesorem.

Po odtržení slovenského území a založení fašistického Slovenského státu se tento zastánce Masarykovy koncepce o československém národu postavil do čela malé skupiny protifašistického odboje. Kvůli nebezpečí z vyzrazení se však musel stáhnout do ústraní. Tam ho zastihlo Slovenské národní povstání, ke kterému se přidal.

Vavro Šrobár
Zdroj: ČTK

Přijal post předsedy povstalecké Slovenské národní rady. Stárnoucí muž se ale stal loutkou komunistických politiků, kteří se do povstání také zapojili. Šrobár tak například předsedal jednání, na kterém byl vyhlášen Košický vládní program. Právě ten nasměřoval politickou orientaci poválečného Československa k Moskvě.

Po skončení světového konfliktu se Šrobár stal dvojnásobným ministrem financí. Po komunistickém převratu pak zastával vcelku bezvýznamnou funkci ministra pro sjednocování zákonů. S jeho jmenováním nesouhlasil Gustáv Husák, Slovensko podle něj neměl reprezentovat starý člověk, který nic nezmůže. Že Šrobár nic nezmůže, je dobře, odvětili mu prý straničtí kolegové.

Post, který mu Klement Gottwald nabídl jen kvůli tomu, aby měl ve vládě člověka spojeného s Masarykem, vykonával až do své smrti v roce 1950.

Nedoceněni

Mužům 28. října jejich role při ustanovení samostatného československého státu nepřinesla zvláštní výsady, pro počátek fungování republiky byli ale nezastupitelní. Možná i proto, že se Masarykovi nesplnilo přání o příjezdu do Prahy v čele navrátivších se legionářů, prezident vždy spíše snižoval roli domácího odboje a mužům 28. října nepřipisoval zvláštní zásluhy.

Těžce to nesl zejména Stříbrný, který byl údajně na svůj podpis pod první zákon o nezávislosti nejvíce pyšný, a s Masarykem se o významu odboje často přel. Prezident dokonce napsal a zveřejnil v novinách dva nepodepsané články, ve kterých důležitost a revoluční ráz říjnových událostí zpochybnil.

Během protektorátu Čechy a Morava se připomínky 28. října zcela potlačovaly. K velkým oslavám naopak došlo v roce 1945 po konci šestileté nacistické okupace. Ve stejném roce byla vyhlášena řada významných znárodňovacích dekretů a komunistická moc proto další dekády slavila 28. říjen jako den znárodnění.

Nehledě na jejich rozdílné a v některých případech i kontroverzní životní osudy se tak Rašínovi, Soukupovi, Stříbrnému, Švehlovi a Šrobárovi příliš uznání nedostalo. Desetiletí komunistického mlčení pak vedlo i k pozapomenutí některých životních příběhů. Když se například současný předseda senátu Městského soudu v Praze Libor Vávra se skupinou nadšenců pokusili vypátrat místo, kde jsou uloženy ostatky Františka Soukupa, zabralo jim to tři roky usilovné práce.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

VideoLetní počasí láká do skal. Přibývá ale i vážných nehod

Ve skalách v Adršpachu na Náchodsku se v neděli zranil horolezec, spadl z asi patnácti metrů a poranil si záda a pánev. Vrtulník ho transportoval do hradecké nemocnice. Záchranáři už letos museli vyrazit k několika takovým pádům z vysokých skal nebo srázů. Někdy se jednalo o lezce, v jiných případech uklouzli chodci. A podobných případů bude s lepším počasím přibývat. Lidé by hlavně neměli přeceňovat svoje síly. Riziko na skalách hrozí i běžným turistům.
před 5 hhodinami

VideoZachránce dětí Winton se v roce 1991 vrátil do Prahy, děkoval mu i Havel

Přesně před 35 lety Československo navštívil Nicholas Winton. Více než půlstoletí tehdy uplynulo od jeho hrdinné akce, kterou zachránil skoro sedm set převážně židovských dětí. Bez jeho pomoci by se s největší pravděpodobností staly oběťmi holocaustu jako 1,5 milionu dalších dětí. Winton, který o svých činech skoro padesát let mlčel, se stal v roce 1991 čestným občanem Prahy. Na Hradě mu tehdy poděkoval i prezident Václav Havel. Výjimečný muž zemřel v roce 2015 ve 106 letech.
před 5 hhodinami

VideoNa podporu ekonomiky je čas vždy, říká Středula. Prouza varoval před plýtváním na dotace

Vždy je čas na to, abychom podpořili ekonomiku, prohlásil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. „Pokud to neuděláme, můžeme mít velké problémy do budoucna,“ dodal. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza zdůraznil potřebu „výrazných a rychlých reforem, abychom potom už podporu tolik nepotřebovali.“ Peníze se podle něj nemají jen plýtvat na dotace, které se projí. V Duelu ČT24 probrali také vliv probíhajícího konfliktu na Blízkém východě na českou ekonomiku, možné intervence vlády do trhu, politiku České národní banky či další změny důchodového systému. Věnovali se také problematice snižování výdajů státu nebo zvedání daní. Diskusí provázel Daniel Takáč.
před 5 hhodinami

Minulost nesmí být překážkou dobrých vztahů, shodli se Söder s Pavlem

Český prezident Petr Pavel a bavorský premiér Markus Söder se na svém dnešním setkání na Hradě shodli mimo jiné na tom, že česko-německé vztahy stojí na vzájemném respektu a společném pohledu do budoucna. Shodli se také, že minulost nesmí být překážkou dobrých sousedských vztahů. Pavel to v podvečer uvedl na síti X. Söder již předtím na síti X napsal, že Bavorsko a Česko jsou přátelé a partneři a chtějí dál prohlubovat vzájemné vztahy, mimo jiné v oblasti školství či dopravy. Jejich setkání trvalo asi půl hodiny. Söder se předtím zúčastnil sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) v Brně, který označil za slavnost míru.
před 6 hhodinami

V centru Prahy protestovaly tisíce lidí na podporu ČT a ČRo

Na Staroměstském náměstí v Praze se v neděli odpoledne sešly tisíce lidí na podporu České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo). Krátce po 16:30 vyrazili účastníci protestu před Úřad vlády ČR, kam dorazili zhruba po hodině a půl. Lidé protestovali proti zákonu, který mimo jiné převádí financování veřejnoprávních médií z poplatků na státní rozpočet. Demonstrovali i proti dalším krokům ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy), žádají jeho rezignaci či odvolání.
před 7 hhodinami

Hasiči čtyři hodiny zachraňovali pět uvázlých jeskyňářů v Moravském krasu

Hasiči zhruba čtyři hodiny zachraňovali pět amatérských jeskyňářů, kteří uvázli pod zemí poblíž Holštejna na Blanensku v Moravském krasu. Ocitli se zhruba 100 metrů od východu, nebyli zranění, ale za prostorem, který byl naplněný vyšší hladinou oxidu uhličitého. Tuto takzvanou kapsu bylo potřeba překonat v dýchací technice, uvedli hasiči na síti X. Na místě bylo 80 zasahujících a mluvčí záchranářů Michaela Bothová řekla, že všichni jsou v pořádku.
před 8 hhodinami

Sjezd sudetských Němců v Brně otevřel staré rány i debatu o budoucnosti

Sudetoněmecký sjezd v Brně a ostré politické debaty, které mu předcházely, znovu otevřely otázky historické paměti, česko-německých vztahů i současné role nacionalismu v politice. Ve druhé části Nedělní debaty ČT o tom diskutovali bývalý premiér a někdejší eurokomisař Vladimír Špidla a sociolog Daniel Prokop. Debatu moderovala Jana Peroutková.
před 9 hhodinami

Zůna by měl rezignovat, tvrdí Vondra. Fiala budoucí spolupráci s Hlaváčem hájí

Zástupci opozice kritizují pozici ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) při výběru nového náčelníka generálního štábu armády. Neexistuje jiné čestné řešení pro politika než okamžitě rezignovat, zhodnotil europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Zůna nehlasoval pro nominovaného Miroslava Hlaváče, s nímž má přitom úzce spolupracovat. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib se domnívá, že se SPD snaží Zůnu „neustále cenzurovat“. Šéf poslanců SPD Radim Fiala tvrdí, že Zůna hlasoval proti způsobu výběru. Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé) podotknul, že Hlaváč jako kandidát získal naprostou většinu. Nedělní debatou provázela Jana Peroutková.
před 11 hhodinami
Načítání...