Papež František, který zemřel v pondělí ráno, postavil ekologické otázky do centra katolické morálky, řekl v Interview ČT24 teolog a farář Tomáš Halík. Podle něj v sobě totiž spojoval dvě spirituality – jezuitskou a františkánskou. Druhá zmíněná se vyznačuje citlivostí ke stvoření a přírodě. I to bylo dle Halíka důvodem, proč dokázal oslovit mladou generaci. Pořad moderovala Tereza Willoughby.
S papežem Františkem se prý Halík neznal tak dobře jako s jeho předchůdci. „S těmi jsem měl možnost vícekrát důkladně hovořit mezi čtyřma očima. S papežem Františkem jsem se setkal asi čtyřikrát nebo pětkrát, ale vždy jen krátce,“ ujasnil. Osobní dojem však byl podle něj okouzlující, Františkovo charisma „bylo nesmírné“.
„Jeho bezprostřednost, lidskost, smysl pro humor, spontaneita a prostota… To bylo nesmírně důležité,“ podotkl Halík. Podle něj je poznat, zda to, co člověk káže, jde z jeho srdce, nebo to má pouze naučené. Přesvědčivost papeže Františka spočívala právě v pravdivosti, míní Halík. „Stál za tím celým svým životem.“
Halíka potěšilo, když si prezident teologické akademie vyžádal jednu jeho knihu s tím, že ji osobně předá papeži, a rovněž po něm chtěl jeho adresu. „Tak jsem čekal – a přišel skutečně velice srdečný osobní dopis, kde papež uvedl, že s radostí moji knihu přečetl. (…) A poslední věta byla: ‚Modli se za mě, budu se modlit za tebe.‘ Dopis mě velmi dojal,“ vzpomíná teolog. „Byl papežem mého srdce a mého života,“ prohlásil.
Mezináboženský dialog
To, že si zvolil jméno František, bylo dle Halíka velmi významné a symbolické. Svatý František je totiž symbolem chudoby a prostoty, ale zároveň i velké otevřenosti směrem k jiným lidem a jiným kulturám, vysvětlil. „Svatý František se v době křižáckých výprav vydal pěšky za sultánem. (…) Od té doby mají muslimové Františka z Assisi ve velké úctě.“
Zesnulý papež rovněž pokračoval v tom, co zahájil už Jan Pavel II., tedy v mezináboženském dialogu, připomněl Halík. Učinil dle něj například významné kroky vůči muslimské komunitě, „která je neobyčejně velká a důležitá“.
Teolog a kněz rovněž poznamenal, že František v sobě spojoval dvě velké spirituality – ignaciánskou jezuitskou a františkánskou. Ta jezuitská byla dle Halíka dlouho v tuzemsku vnímána zkresleně, dnes ale podle něj všichni vědí, že jezuité vždy byli avantgardou katolické církve. „Představovali takovou intelektuální elitu, vzešla z nich celá řada geniálních vědců. (…) Jezuitští misionáři také zaváděli velice progresivní a pozoruhodné sociální experimenty,“ přiblížil s tím, že jezuité „mají odvahu kráčet novými cestami“.
Jeden z jezuitských generálních představených, Pedro Arrupe, zahájil dle Halíka novou éru jezuitského řádu, když uvedl, že se jeho členové nemají starat jen o intelektuální elitu, ale i o chudé. Papež František tento úkol na sebe plně vzal a dal jej do centra katolické církve, podotkl Halík.
Citlivost k přírodě a menšinám
Zmiňovaná druhá spiritualita, františkánská, v sobě podle něj nese citlivost ke stvoření, přírodě. „František je patronem ekologických snah. A tento papež ekologické otázky postavil do centra katolické morálky.“ Ještě před několika desetiletími učebnice katolické morálky neobsahovaly mnoho o tom, že člověk má také velkou morální odpovědnost za prostředí, ve kterém žije, poznamenal Halík.
Svatý otec se rovněž dle Halíka vyznačoval otevřeností vůči mladší generaci, kterou dokázal oslovit. Vystihl podle něj to, co je pro mladé důležité, což je zmiňovaná ekologická odpovědnost a dále senzitivita vůči menšinám. Jedním z jeho významných přínosů dle teologa rovněž bylo to, že uměl reagovat na dramatické změny ve světě.
