Se sexuálním zneužíváním uvnitř církve se čeští katolíci snaží vypořádat roky. Ti, koho kněží zneužili, ale tvrdí, že se to církvi nedaří. I proto se obávají, co přinese smlouva s Vatikánem, kterou se za Česko rozhodla uzavřít vláda Petra Fialy (ODS). Táží se, zda smlouva nepomůže prohloubit mlčení, které znají z vlastní zkušenosti, a jestli se vyšetřování podezřelého chování nebude „zametat pod koberec“. Pro Reportéry ČT natáčeli Zuzana Černá a Václav Crhonek.
Kolika lidí v Česku se sexuální zneužívání duchovními týká, nikdo neví. Statistiky totiž neexistují. Reportéři ČT s několika oběťmi hovořili.
Jiřinu Kočí z Prahy kněz zneužíval před více než dvaceti lety, trauma si prý nese celý život. „Když mi bylo šestnáct let, hledala jsem nějaké duchovní doprovázení. V té době jsem se seznámila se salesiánským knězem, začala jsem jezdit na faru. V podstatě za nějaké tři, čtyři měsíce mě sexuálně napadl, začal mě sexuálně zneužívat. A trvalo to více než tři roky,“ popsala.
Petru Panskou z Vysočiny znásilnil kněz Erik Tvrdoň. „Postupně si mě zmanipuloval tak, že jsem ho opakovaně pustila do svého bytu. A tam mě ve čtyřech případech násilím donutil k různým formám sexuálního styku.“ Soud kněze po letech poslal do vězení.
Obětí zneužívání byl i Ladislav Koubek z Brna. „V rámci aktivit pro diecézní centrum mládeže jsem se dostal do Brna do katedrály. Vyhlédl si mě tam člověk skoro o třicet let starší, který mě potom zneužíval. A řadu dalších kluků také,“ uvedl.
Adama Hnidu z Karviné znásilnil kněz po oslavě narozenin na faře. „Bylo mi devatenáct let, (...) tak se stalo to, že jsem se opil. Pamatuji si akorát to, jak jsem se ráno probudil, ležel jsem vedle faráře nahý,“ vzpomíná.
Graubner: Nepleťme do toho politiku
Všichni oslovení teď kritizují smlouvu, kterou Česko podepsalo se Svatým stolcem. Dokument již schválila vláda a Senát, souhlasit musí ještě dolní komora parlamentu a prezident.
„Stojím si za tím, že to může hodně obětem uškodit a minimálně si myslím, že stát by měl říct ‚milá církev, udělej si nejdříve pořádek, nejdřív se k této problematice postav čelem, přistup k obětem tak, jak je potřeba, a potom budeme jednat o nějaké smlouvě,'“ míní Koubek.
„Je to velmi stará tradice. Smlouva odpovídá platnému zákonodárství a v ničem nejde nad platné zákony u nás,“ tvrdí pražský arcibiskup Jan Graubner. „V žádném případě bych nechtěl, abychom přispěli k tomu, že budeme oběti využívat k nějakým politickým cílům a nátlaku. Jako marxisté a komunisté mluvili o dělnících, a přitom jim nešlo o pomoc dělníkům, ale chtěli mít revoluční sílu. Považoval bych za chybu do této citlivé věci plést politiku,“ dodal.
O smlouvě s Vatikánem se v Česku nemluví poprvé, až teď ji ale premiér podepsal. Dokument pak putoval do Senátu, kde se objevily první kritické hlasy. „Je tam problematika zpovědního tajemství, to je věc citlivá pro Českou republiku i v souvislosti se skandály, sexuálními delikty a se způsobem obrany katolické církve proti jejich vyšetřování. Zkušenost tady máme a v této atmosféře dáváme církvi bianco šek, že si může sama vybrat osoby, které budou uživatelem zpovědního tajemství – to je naprostý extrém,“ tvrdí senátor Václav Láska (SEN21).
„Zpověď je striktně daný obřad, který nějak začíná a nějak končí. Zpovědní tajemství se týká pouze toho, co je uprostřed této svátosti. Ne všeho, o čem s knězem někdo mluví nebo co kněz ví,“ poznamenal Graubner.
Skuliny zpovědního tajemství
Zpovědní tajemství má sice jasně daná pravidla, praxe ale ukazuje skuliny. Podle obětí i advokátů se církev na něj odvolává i v situacích, kdy jí nenáleží, nejčastěji právě u sexuálních deliktů. „Vícekrát jsem se setkal s tím, že kněz označil za důvěryhodný rozhovor, na který vztáhne zpovědní tajemství, i takový, který vůbec ve zpovědnici neproběhl,“ říká Koubek.
To potvrzuje i bývalý církevní soudce Jan Rozek. „Biskupství prostě řekne, že záznamy nedodá, protože jsou kryty zpovědním tajemství. A když se namítne, že zpověď probíhá ve zpovědnici, tak oni řeknou: Ne, to je rozšířené zpovědní tajemství. Ale to je samozřejmě přímá lež,“ upozornil. „Rozšířené zpovědní tajemství“ podle něj neexistuje.
Biskup Zdeněk Wasserbauer si prý není vědom žádného takového případu. „My především preferujeme, aby se ty případy řešily tam, kde se staly. Církev je zásadním způsobem rozčleněna na diecéze a vedle toho jsou řeholní instituce nebo řeholní domy, kde mají své představené, kteří jsou za toto zodpovědní a mají to řešit,“ doplnil. „Ti jsou také místem, které to odevzdává policii,“ dodal k tomu Graubner.
Pojem „zpovědní tajemství“ v takzvané česko-vatikánské smlouvě upravuje článek 4. Autoři o něm sice píší, že se rozhodně nemá rozšiřovat, v textu smlouvy ho ale nově přiřkli i pastoračním pracovníkům. „Hrozí to, že se na to může dovolávat prakticky kdokoliv, v důsledku toho odepřít výpověď třeba policii, u soudu, nebo třeba odmítnout poskytnout nějaké dokumenty,“ upozornil advokát specializující se na sexuální zneužívání v církvi Daniel Bartoň.
„Aby byly kryty zpovědním tajemstvím ještě další lidé v církvi mimo kněze, to prostě takhle nejde, protože to by se oběti nedovolaly žádné spravedlnosti a akorát by se vytvářela půda pro další krytí, zametání pod koberec,“ kritizuje Panská.
Přednost bude mít církevní právo, obávají se kritici
Jedna věc je výčet lidí, kterým zpovědní tajemství náleží, druhá pak jsou limity, na které naráží. Existuje výjimka – i kněz je podle zákona povinen takzvaně zabránit trestnému činu, který se děje nebo se teprve může stát. A to, ať se o něm dozví jakkoliv, tedy i u zpovědi. Jenže církevní právo s ničím takovým nepočítá. A protože je odkaz na církevní, tedy kanonické právo hned v preambuli mezinárodní smlouvy, je podle kritiků ve hře, že bude mít v právních výkladech přednost.
„Stát to napsal tak, že Česká republika uznává zpovědní tajemství a tečka. A jelikož v preambuli je odkaz na kanonické právo, tak bohužel musím říct, že to musíme vnímat tak, (...) že zpovědní tajemství je nezrušitelné,“ uvedl Rozek.
„V rámci jednání bylo pečlivě dbáno, aby smlouva nepřekračovala meze platného právního řádu České republiky. Zároveň tedy platí, že předkládaná smlouva má charakter takzvané prezidentské smlouvy. Bude mít aplikační přednost před zákonem,“ řekl na lednovém jednání Senátu ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.).
Česko zvolilo nejvyšší formu smluvní spolupráce s Vatikánem, takzvaný konkordát, neboli smlouvu na prezidentské úrovni. Stejný typ smlouvy a zároveň upravené zpovědní tajemství mají například sousední Slovensko, Německo nebo Rakousko. Konkordát naopak nemají země, jako je Španělsko a Irsko, ačkoliv jde o státy s výraznou katolickou tradicí.
Premiér Fiala smlouvu sice podepsal, rozhovor na kameru pro Reportéry ČT ale odmítl. Zůstalo tak jen u položení otázky na tiskové konferenci vlády. „Co se týká zneužívání v církvi, je to obrovský problém. (...) Ale nikdo se nemusí bát a nikdy bych nepřipustil, abychom uzavřeli něco, co by zhoršovalo situaci obětí nebo někomu dávalo prostor pro to, aby takové odporné činy mohl někdo realizovat,“ odpověděl Fiala.
„Jakákoliv možnost nejednoznačného výkladu, to je přesně něco, na co ti biskupové čekají. Využijí každé skulinky, která jim vznikne, aby nemuseli konat,“ domnívá se Kočí.
„Ze strany římskokatolické církve nevnímám ujištění o tom, že nebudou smlouvu zneužívat a že se distancují od těch problematických praktik, které popisuji třeba já nebo oběti,“ okomentoval právník Bartoň.
„Absolutně ho to nezajímalo“
Sama církev se se sexuálním zneužíváním podle obětí nedokáže vyrovnat. „První reakce kněze, kterému jsem se svěřil, byla hrozná. Absolutně ho to nezajímalo. A přitom mě znal pětadvacet let,“ uvedl Koubek.
Podle zneužitých se církev často staví proti těm, kdo se ozvou. „Vyhodili mě tenkrát z kostelní služby, tehdy mě to mrzelo, protože mě to naplňovalo a bavilo,“ říká Panská.
Jan Rozek, který církev kritizoval za liknavost a zavírání očí, musel z rozhodnutí biskupa na církevním soudu skončit. Navíc čelil desítkám trestních oznámení – a to i od kardinála Dominika Duky. „Kardinál Dominik Duka nebo arcibiskupství na mě podali desítky a desítky trestních oznámení a bylo to velmi těžké. (...) Za to, že jsem nechtěl vyzradit církvi jména těchto obětí,“ sdělil Rozek.
Svou zkušenost má i muž, který si přál zůstat v anonymitě. Tvrdí, že ho v devadesátých letech zneužívali dva duchovní od dominikánů. „Šel na to přes alkohol. A to jeho zneužívání mělo vlastně i prvky znásilnění. (...) Z toho mám vlastně trauma. Poškozený život až do konce života,“ svěřil se. Představeným dominikánů byl tehdy Dominik Duka, kterému se muž svěřil. Duka mu však nevěřil a jednoho z těch, kteří se měli zneužívání dopustit, nechal vysvětit na kněze. Později tohoto kněze odsoudil církevní soud.
Návrat k práci s dětmi
Za posledních třicet let české soudy za různé sexuální delikty potrestaly jen několik kněží. Mezi ně se řadí i František Merta, který odešel od soudu v roce 2001 s podmínkou a pětiletým zákazem práce s mládeží za pohlavní zneužívání a ohrožování mravní výchovy. Podle webu olomoucké arcidiecéze Merta nyní pracuje ve čtyřiasedmsedáti letech jako archivář.
Dle informací z prostředí olomouckých věřících to ale není celá pravda. Na fotografiích z loňského listopadu Merta stojí při mši vedle současného olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka. „František Merta stále slouží mše, zpovídá a tak dále. Akorát to není nikde veřejně napsáno. (...) Rodiče svým synům důrazně připomínají, aby ke zpovědi chodili k někomu jinému, jen ne k němu,“ řekl Reportérům ČT zdroj z olomoucké arcidiecéze.
„Já už jsem tři roky v Praze. (...) Když jsem byl v Olomouci, byl (Merta) archivářem a měl právo výpomoci v duchovní službě,“ uvedl k tomu Graubner.
Soud potrestal i kněze Jaroslava Štancla, v roce 2002 za sexuální zneužívání nezletilých dostal podmínku a zákaz práce s mládeží. Když mu trest vypršel, vrátil se do služby jako farář farnosti Střílky. „Trest byl zahlazený, tak to problém není,“ řekl Reportérům sám Štancl.
„Jestliže to soudy posoudily a daly nějaký závěr, tak se tím řídíme. Já si nehraji na vševědoucího,“ prohlásil Graubner.
Že se lidé odsouzení za pohlavní zneužití nezletilých po odpykání trestu vrací zpět k práci s dětmi, je v Česku běžná praxe, která se však netýká jen katolické církve.
