Od začátku koronavirové pandemie uplynul už půlroku. Podle biologa a kněze Marka Orko Váchy krize ale velký řez ve společnosti neudělala, protože nebyla podle něj, naštěstí, tak hluboká jako například válka. Nadšený skaut si myslí, že se patrně pozitivně změní náhled starší generace na tu mladší. „Pokud je někdo hrdinkami, tak zdravotní sestřičky a maminky, které se staraly v karanténě o své děti,“ dodává pak v bilancování nad koronavirovou krizí.
Marek Vácha je mužem několika tváří. Je římskokatolickým knězem, zároveň se ale angažuje v oblasti evoluční biologie nebo působí v Ústavu etiky a humanitních studií na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Vedle toho je rodák z Brna nadšeným skautem a často se prezentuje se svoji skautskou přezdívkou Orko, neboli „Orlí oko“. Vácha se vyjadřuje často ke společenskému dění, glosoval i vývoj současné pandemie.
Koronavirová krize podle něj byla unikátní v tom, že nic podobného dnes nikdo nepamatuje a byla tudíž něčím novým. „Evolučně si ale myslím, že dobře zvládáme nové a nepředvídatelné problémy. Museli jsme dělat radikální opatření, které nikdo předtím nedělal,“ tvrdí Vácha. Třiapadesátiletý kněz tak například uvítal rozhodnutí v první fázi epidemie zavřít kostely. „Naučili jsme se reagovat na ty situace pružně,“ dodává.
Krize ukázala, že svět není sjednocený
Pandemie odkryla rozdíly mezi státy a to, že svět není sjednocený, myslí si Vácha. „Kdyby sjednocený byl, Čína by odkryla všechna data a svět by společně hledal vakcínu. To se ale nestalo,“ tvrdí.
Kompetitivnost mezi velmocemi má podle něj za důsledek rozhodnutí států nedusit ekonomiku na úkor lidských životů. „Rozumím tvrzením například amerických ekonomů, že když přidusí ekonomiku, předběhne je Čína,“ dává jako příklad Vácha.
Podle Váchy každá podobná krize otestuje, nakolik lidé věří své vládě. Sám napsal ve sloupku do časopisu Respekt, že by některá opatření a nařízení nejraději obešel. Zároveň ale zdůrazňuje, že řešení krizí musí jít odspodu. „Každý jedinec musí být odpovědný, bez ohledu na to, co říkají politici,“ myslí si Vácha.
Náročnou zkouškou prošly i mezilidské vztahy. Kvůli karanténním opatřením se rodiny, partneři nebo jen členové stejné domácnosti museli naučit žít společně. „Myslím si, že nás ta krize spíše spojila,“ říká Vácha.
