Už od jara 1944 byla česká průmyslová města terčem náletů spojeneckých letadel. Cílem se stávaly velké podniky, železniční uzly a zejména továrny na výrobu a skladování pohonných hmot. Mezi nejznámější akce patří bombardování Ústí nad Labem nebo plzeňské Škody v dubnu 1945. Tragickým příkladem je také nálet na rafinerii v Kralupech nad Vltavou, který 22. března 1945, tedy právě před 75 lety, na místě zabil 248 lidí, z toho 145 českých obyvatel. Část letadel navíc shodila svůj náklad na nedaleké Neratovice, kde bomby usmrtily 52 lidí.
Rafinerie Kralupol byla už na počátku druhé světové války začleněna do německého koncernu Benzin-Benzol-Verband-Bochum, výroba v závodě však byla roku 1943 zastavena jako neefektivní. Objekt byl pečlivě zamaskován a po zbytek války udržován v provozuschopném stavu.
Poprvé se Američané o srovnání Kralupolu se zemí pokusili již 28. prosince 1944. Pro tento účel vyčlenili přibližně čtyřicítku těžkých bombardérů B-24 Liberator 485. a 460. bojové skupiny 15. letecké armády. Vlivem husté mlhy a poruchy radiolokátoru ale doletělo nad cíl pouze 22 letadel.
Ve dvou vlnách shodily 43 tun bomb, které však dopadly do polí severně od města, aniž by způsobily významnější škodu. Obyvatelé města si oddychli. Jejich klid ale neměl trvat věčně.
Druhý úder přišel na samém začátku jara 1945. Dne 22. března panovalo podle svědků příjemné slunné počasí, krátce před polednem však jarní idylu přerušil letecký poplach.
Bombardování naslepo
Jako hlavní cíl mělo kralupskou rafinérku původně určeno 165 bombardérů 304. perutě, z nichž však z italských letišť ráno kolem osmé hodiny odstartovalo pouze 160 strojů. Nad Kralupy se nakonec ve 12:29 hodin dostalo od severovýchodu 125 liberátorů, které v osmi vlnách shodily během půl hodiny svůj náklad.
Tím však bombardování neskončilo, neboť minutu po jedné hodině se nad městem objevila ještě devátá vlna dvaceti letadel, která měla jako svůj hlavní cíl německý Ruhland. Protože se však opozdila za stíhacím doprovodem, u Bezna na Mladoboleslavsku se odklonila ke Kralupům jakožto ke svému náhradnímu cíli. Celkem na město dopadlo 1256 tříštivých bomb o hmotnosti 316 tun.
Cílem masivního útoku bylo kromě rafinerie i vlakové nádraží, které představovalo důležitý dopravní uzel. Hned první vlna náletů zasáhla v Kralupolu zásobník ropy, který začal hořet. Město se zahalilo do hustého černého dýmu a další bombardování proto bylo prováděno naslepo.
„Další pumy tak byly prakticky svrženy do kouře bez vizuálního kontaktu s cílem. Po shození veškeré munice se letadla kolem 16. hodiny vrátila zpět na italská letiště. Německá letadla během tohoto útoku nijak nezasáhla,“ upozorňuje ředitel Městského muzea v Kralupech Jan Racek.
Rozvrácené město
Bilance náletu byla tragická. O život bezprostředně přišlo 248 lidí, z toho 145 Čechů. Zbytek obětí tvořili převážně němečtí vojáci. Těla mrtvých byla snášena do kostela. Raněné nikdo ani nepočítal, jejich počet šel do stovek.
„Sirény leteckého poplachu byly sice spuštěny v 11:46 hodin, následně však byly přerušeny zásahem do elektrického vedení. Mnoho lidí se přesto zachránilo, když opustilo továrny a uteklo do okolních polí a zalesněných strání. Přesto v některých domech zahynuly i celé rodiny včetně malých dětí,“ uvádí Jan Racek.
Bombardování město kompletně rozvrátilo. Z 1884 kralupských domů jich bylo zcela zničeno 117 a dalších asi 993 poškozeno. Nálet neušetřil ani 22 kralupských podniků a 16 veřejných budov. Bomby zasáhly i gymnázium, těžce poškodily domy přímo v centru města. Škody byly tehdy vyčísleny na 210 milionů korun.
„Stál jsem tehdy před kralupským pivovarem a po prvním dopadu bomb jsem stačil doběhnout do sklepení pivovarské sladovny. Po hodině, která se zdála věčností, když nálet skončil, jsme vyšli ze sklepa ven a nemohli jsme poznat své město. Prostor kolem nás byl naplněn hlubokým tichem smrti, čpěl tritolem a pod nohama praskaly úlomky skla,“ vzpomínal pamětník Josef Stupka.
„Jen kostel se svou tichou věží zůstal trčet mezi troskami nedotčen,“ popsal obraz zkázy básník Jaroslav Seifert, který městu věnoval několik básní a vzpomínek. Pražský rodák v Kralupech strávil mnoho času jako chlapec u svých prarodičů z matčiny strany. I v dospělosti se pravidelně vracel.
Bombardování ale nezasáhlo jen Kralupy. Část letadel zřejmě omylem shodila svůj náklad také na nedaleké Neratovice. Jejich bomby zničily desítky obytných domů a usmrtily 52 lidí.
Podle pamětníků se lidé po této události začali stěhovat mimo Kralupy. „Střed města se po náletu zcela vylidnil. Obyvatelé odešli do okrajových čtvrtí či do okolních obcí. Bylo rozrušeno zásobování i obecní správa. Mimo organizovaného vyprošťování zavalených osob a odstraňování nevybuchlých bomb se hlavní opravné práce uskutečňovaly až v době po skončení války,“ připomíná Jan Racek.
Podle ředitele muzea se nešťastné bombardování stalo největší tragédií v historii města. I když Kralupy zažily i několik povodní, které způsobily obrovské škody, s bilancí náletů se nedají podle Racka srovnávat. Řada polozbořených domů zůstávala podle něj v Kralupech po řadu desetiletí a mnohé z nich se podařilo odstranit či opravit až v nedávných letech.
V roce 2000 byla obětem náletu odhalena na zdi kralupského kostela Nanebevzetí Panny Marie pamětní deska vytvořená předním českým medailérem Josefem Hvozdenským.
Proč padaly bomby?
Dodnes není zcela jasné, co vedlo Američany k bombardování rafinerie, která byla v té době mimo provoz. Jednou z možností je, že Spojenci neměli k dispozici aktuální informace a domnívali se, že Kralupol stále vyrábí palivo pro německé jednotky. Podle druhé možnosti měl nálet za cíl znemožnit obnovení výroby, o kterém Němci vzhledem k akutnímu nedostatku nafty na sklonku války uvažovali.
„Od roku 1944 byly v protektorátu systematicky bombardovány rafinerie minerálních olejů, zejména Vacuum Oil Company v Kolíně, Fantovy závody v Pardubicích nebo obrovské podzemní skladiště pohonných hmot v Hněvicích u Roudnice nad Labem,“ říká historik Michal Plavec v pořadu Historie.cs na téma bombardování protektorátu.
„Zvláštní postavení v tom zabírají Kralupy nad Vltavou. Spojenci si mysleli, že se zde vyrábí syntetické pohonné hmoty a oleje, ale ve skutečnosti tam bylo maximálně skladiště. Tragický nálet na Kralupy nad Vltavou z 22. března 1945 byl proto také velmi ideologizován,“ upozornil Plavec.
Komunistická propaganda později využila podobné události k tvrzení, že zejména Američanům šlo o to, aby zničili průmysl českých zemí. Takový výklad podporuje teorii o vzniku „rozděleného světa“ už před koncem druhé světové války. Obhájci náletů ale připomínají, že protektorát byl poslední zbrojnicí wehrmachtu, a není se tedy co divit útokům na strategické podniky. Je také třeba podotknout, že o sovětských náletech na řadu míst, včetně ničivého úderu na Mladou Boleslav na konci války, se po desetiletí nemluvilo vůbec.
