Nejvyšší správní soud zrušil klíčové části rozsudku, v němž dala nižší instance zapravdu klimatickým aktivistům, podle nichž nedělají česká ministerstva dost pro snižování emisí skleníkových plynů. Podle Nejvyššího správního soudu neměl předchozí verdikt oporu pro některé závěry v mezinárodním, unijním ani vnitrostátním právu.
Žaloba, kterou se nyní zabýval Nejvyšší správní soud, mířila proti ministerstvům životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy i proti vládě jako celku. Podaly ji spolek Klimatická žaloba ČR, obec Svatý Jan pod Skalou, jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické a čtyři fyzické osoby.
Městský soud v Praze jí loni částečně vyhověl. Odmítl sice žalobu proti vládě, rozhodl však, že žalovaná ministerstva tím, že nestanovila konkrétní opatření pro snižování emisí, porušila povinnosti vyplývající z mezinárodních závazků, jako je Pařížská dohoda, a tím zasáhla do práv žalobců. Nejvyšší soud ale s jeho závěry nesouhlasí.
Evropská unie sice přijala v roce 2020 v Pařížské dohodě kolektivní závazek snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent ve srovnání s úrovní z roku 1990. Závazek dosud nebyl plně promítnut do práva EU a rozdělen mezi jednotlivé členské státy, a proto nelze podle NSS konstatovat, jaká úroveň snížení emisí skleníkových plynů plyne z tohoto unijního závazku právě pro Česko.
Přístup prosazovaný v rozsudku městského soudu by podle NSS vedl k tomu, že by se kolektivní závazek EU a jejích členů změnil v individuální závazky členských států. Byla by tak popřena jeho kolektivní povaha.
Závěr městského soudu nelze podle NSS opřít ani o mezinárodní či ústavní garance lidských práv, a to zejména z důvodu jejich obecnosti. Bez jasně formulovaného závazku pro ČR snížit emise právě o 55 procent nemohl NSS posoudit, zda jej žalovaná ministerstva porušují svou nedostatečnou aktivitou.
Podle NSS je legitimní požadovat po ministerstvech, aby v rámci své působnosti na současnou situaci i hrozící nebezpečí adekvátně reagovala. Podotkl však, že „soudům nepřísluší, aby si samy stanovovaly měřítka, podle nichž by posuzovaly nezákonnost tvrzeného zásahu“.
Verdikt městského soudu naopak zůstal netknutý v části, v níž odmítl žalobu vůči vládě. Ta podle rozsudků vystupovala pouze v roli koordinátora činností jednotlivých ministerstev, nikoli v roli správního orgánu, který by přímo zasahoval do práv žalobců. NSS se ztotožnil s městským soudem i v řadě dalších dílčích procesních otázek. Souhlasil také se závěrem městského soudu, že klimatická žaloba nebyla důvodná v části kritizující nedostatečnost adaptačních opatření, jež mají ČR připravit na důsledky globálního oteplování.
