Vojska Varšavské smlouvy vtrhla do tehdejšího Československa v noci na 21. srpna 1968, před 56 lety. Pro politickou reprezentaci to znamenalo konec liberálních reforem známých jako pražské jaro. Klíčovou roli tehdy hrála média, tedy i Československá televize (ČST).
Prohlášení národu vydalo tehdejší předsednictvo Ústředního výboru KSČ jako první prostřednictvím Československého rozhlasu. „Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa považuje tento akt za odporující nejenom zásadám stavu mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva,“ komentoval tehdy rozhlas. Tehdejší události výrazně ovlivnily i Československou televizi.
Podle historika médií Martina Štolla z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy si média užívala před invazí během pražského jara značnou míru svobody. „Československá televize měla značný podíl na liberalizaci společnosti,“ poznamenal v 90' ČT24. Svou otevřeností přinášela ČST nové zážitky, které nemohla společnost dříve mít.
Historik médií Daniel Růžička zmínil, že se tehdy dostávaly do programu i pořady, které byly dány v dřívějších letech do trezoru. „Diváci si užívali něčeho, co do té doby nebylo,“ pronesl.
„Strašná kovbojka“
Vysílání ČST se podařilo v den invaze spustit v sedm hodin ráno. Růžička vysvětlil, že televize tehdy nevysílala celý den, jak to známe dnes. Před 56 lety měla začít fungovat až ve tři odpoledne. „To znamená, že nebyly zapnuté a nažhavené televizní vysílače,“ popsal s tím, že se pracovníci televize museli domluvit s radiokomunikacemi na začátku vysílání.
Bývalý pracovník ČST Petr Krechler se tehdy staral o techniku ve studiu Skaut. „Problém s odstartováním vysílání byl ve všech studiích,“ vzpomínal. Zařízení se musela asi půl hodiny nahřívat, potom ho bylo nutné nastavit. Celkově příprava před zahájením vysílání trvala asi hodinu, řekl.
Okupační armády na média cílily přednostně, aby ovládly informační tok a mohly prezentovat okupaci jako dobrou věc. Klíčový byl tehdy vysílač Cukrák, který pokrýval Prahu a střední Čechy. „Pracovníci se rozdělili na tři skupiny, aby zmátli nepřítele – jedna se vydala na Cukrák, další část do Tesly Hloubětín, kde se vyráběly televizory, a třetí skupina s přenosovými vozy na tehdy rozestavěné Kavčí hory,“ popsal Štoll. Podle něj šlo o „strašnou kovbojku“. „Totéž se konalo také v Ostravě a Brně,“ připomněl.
Československá televize dokázala vysílat až do 27. srpna, pak se odmlčela. Znovu se vrátila až 4. září, už pod dohledem sovětů. „Byl to tehdy takový projev smutku,“ popsal vysílání Štoll.
Připomínkové akce
Stovky lidí si připomněly výročí vpádu sovětských a dalších vojsk Varšavské smlouvy do Československa už v úterý u ruské ambasády v Praze. Zároveň vyjádřily solidaritu Ukrajině napadené Ruskem. Zaměstnancům oploceného komplexu i dalším zástupcům ruského režimu poslali demonstranti symbolický tichý vzkaz zapálením prskavek.
Události sovětské agrese připomíná také komunikační kampaň Můj 68, kterou připravil odbor strategické komunikace úřadu vlády. Ta začala promítnutím nápisu „Jdi domů, Ivane! Go home, Russia!“, který se rozsvítil na Strakově akademii v úterý zhruba v půl desáté večer.
Výročí okupace je podle vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna jedním z nosných témat, kterým je třeba se věnovat. Vpád cizích vojsk ukazuje, jak křehká je svoboda, zejména je-li podmiňována zahraničním agresivním režimem, uvedl. Připomínku české historie spojuje také s aktuálním děním na Ukrajině napadené Ruskem.
