V 19. století jsme ho vyhubili, teď se vlk vrací do českého pohraničí. Budeme ho tolerovat nebo ho vyhubíme znovu? Dokument Návrat vlka nabízí rozdílné pohledy dvou chovatelů ovcí. Jeden z nich bere vlka jako součást přírody a na jeho přítomnost si zvykl, druhý je bytostně přesvědčen, že do zemědělské krajiny nepatří a měl by zůstat v rezervaci.
Podle aktuálních odhadů žije na našem území padesát až osmdesát vlků. Pro chovatele ovcí to znamená úplně novou situaci. Petr Zacharda je jeden z největších farmářů v Krušných horách. V Abertamech a okolí chová ovce už dvacet sedm let. „Měli jsme dva tisíce ovcí, teď jsme dělali inventuru, je jich tak asi půlka v tom stádě. Zhruba před šesti lety jsme měli větší škody od toulavých psů, ale postupně jsme zjistili, že je to od vlků. Samozřejmě už jsem věděl, že v Německu stavy vlků narůstají a že se vlci stěhují do Čech. Musíme s nimi nějak žít,“ říká.
Zatímco Petr Zacharda bere vlka jako součást přírody a na jeho přítomnost si zvykl, Tomáš Havrlant, který ve Vernéřovicích na Broumovsku farmaří dvacet let, je bytostně přesvědčen, že vlk do zemědělské krajiny vůbec nepatří. „Hezké zvíře to je, má obdivuhodné chování ve smečce, ale když ho vidím v zoo. Něco jiného je, když ho mám v bezprostředním kontaktu, to už je to můj konkurent, ohrožuje moje ovce. Pro mě má ta ovce, její život, stejnou cenu, jako vlk. Není na něm nic mimořádného, nic lepšího ani horšího,“ vysvětluje.
