V katedrále svatého Víta na Pražském hradě se lidé naposledy rozloučili s kardinálem Dominikem Dukou. Rakev se zesnulým kardinálem byla po církevních obřadech uložena do arcibiskupské hrobky. Posledního rozloučení se účastnil prezident Petr Pavel i jeho předchůdci Miloš Zeman a Václav Klaus. Přijely také církevní delegace ze sousedních zemí. Podle arcibiskupa Jana Graubnera byl Duka výraznou osobností a bojovníkem za pravdu a svobodu.
„Pan kardinál byl výraznou osobností. Syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, dominikán s dobrou formací, muž s povahou cholerika, bojovník za pravdu a svobodu byl v současné zženštilé kultuře jasně rozeznatelný,“ řekl arcibiskup Jan Graubner, který byl hlavním kazatelem.
Podle něj Duka svůj život spojil s obranou hodnot. Graubner zdůraznil, že dnešní „inkluzivní mentalita“ klade víc důraz na blahobyt a příjemnost a jednostranné zdůrazňování milosrdenství zatlačilo zlo do pozadí. Zmínil, že Duka dovedl oslovit i nevěřící. Usiloval o výuku náboženství ve školách, s čímž neuspěl. Položil základy nového financování církve či inicioval stavbu nových varhan v katedrále, vypočítal arcibiskup. Už před obřadem sdělil, že Duka byl mimořádný člověk na mimořádném místě.
Na mši byl papežský nuncius Jude Thaddeus Okolo, čeští a moravští biskupové i církevní hodnostáři ze zahraničí, mezi nimi třeba maďarský primas. Obřad zahájil přelet vojenských letounů nad katedrálou. Formace pěti strojů měla tvar kříže. Podle arcibiskupství tak armádní piloti vyjádřili úctu kardinálovi, který jim často žehnal. Dukův otec sloužil za druhé světové války v RAF.
Katedrálou po zahájení mše začalo znít Dvořákovo Requiem b-moll. Režisér Jiří Strach, který se s Dukou přátelil, po modlitbě poté četl z Bible z listu apoštola Pavla Římanům. Při pohřebním obřadu bylo na oltáři paladium země české, které se uchovává ve Staré Boleslavi. Tento kovový reliéf madony s dítětem ze čtrnáctého století se považuje za ochranný symbol Česka. Podle kapitulního kancléře staroboleslavské kapituly Gabriela Rijada Mulamuhiče je jeho vynesení při této příležitosti výjimečné, při pohřbech kardinálů v minulosti nebylo.
Okolo přečetl v češtině vzkaz od papeže Lva XIV. Ten označil Duku za dobrého a velkorysého služebníka, který byl věrný církvi i v době nesvobody a oddaný svému poslání. Požehnal zarmouceným po Dukově odchodu.
Duchovní měli na sobě bílá roucha – takzvané alby – a na nich fialové štoly. Fialová barva na tomto kusu látky symbolizuje pokání a kajícnost, používá se při pohřbech a rekviem.
Na závěr zazněly nové varhany
Na závěr obřadu při řazení smutečního průvodu zněl jeden ze tří nových katedrálních zvonů Dominik. Za duchovními pak kráčeli vojenští kaplani se čtyřmi Dukovými vyznamenáními, a to Řádem bílého lva, Řádem čestné legie a dvěma řády Polska a Maďarska. Mezi osmi muži, kteří nesli rakev, byli europoslanec a bývalý disident Alexandr Vondra (ODS), náměstek policejního prezidenta Tomáš Kubík, zástupce velitele vzdušných sil české armády Petr Tománek či pomocný pražský biskup Zdenek Wasserbauer, kterého Duka vysvětil.
Cestu katedrálou provázely tóny Verdiho opery Nabucco. Na přání zesnulého kardinála z ní zazněl sbor Židů. Rozezněl se i největší zvon katedrály Zikmund. Slyšet bylo 27 jeho úderů, které symbolizovaly počet Dukových let jako biskupa. Na závěr zazněly také nové varhany.
Před uložením rakve zazpíval kantor Michal Chagaj Foršt hebrejský žalm, po něm přednesl archimandrita Arménské apoštolské církve Barsegh Pilavčjan modlitbu za zemřelé. Rakev spustili do krypty členové Svatojanského bratrstva, jehož členem byl i Duka. Spočívá v arcibiskupské hrobce, která je v nové části katedrály z devatenáctého a počátku dvacátého století. Jsou v ní pochování třeba kardinálové František Tomášek a Miloslav Vlk.
Dorazily stovky lidí včetně politiků
Před vstupem do katedrály čekaly už od rána desítky lidí. První se objevili již okolo 8:30. Vstupovat dovnitř lidé mohli od 9:45 do 10:45. Jednou z prvních čekajících byla žena, která se prý s bývalým arcibiskupem přijela rozloučit až z Valašského Meziříčí.
Velká část věřících přijela z Moravy, ale přišli se rozloučit i lidé z Hradce Králové, kde se Duka narodil. „S panem kardinálem jsme se několikrát setkali. Měli jsme ho rádi za jeho úsilí při hledání pravdy a dobrosrdečnost a schopnost odpouštět i přes příkoří, kterých se mu dostalo za komunismu,“ přiblížila ve frontě stojící paní Jana z Hradce Králové. Na poslední rozloučení dorazily stovky lidí.
Veřejnost mohla mši sledovat také na velkoplošné obrazovce v Kostele všech svatých, který se nachází v bezprostřední blízkostí svatovítského chrámu. Kostel před zahájením mše zcela zaplnily desítky věřících.
Krátce před začátkem obřadu vstoupil do chrámu prezident Pavel. Zhruba půl hodiny před tím limuzína přivezla také bývalou hlavu státu Zemana, kterého doprovázela jeho manželka Ivana. Nevyužil tentokrát invalidní vozík, do katedrály šel s podporou strážců sám.
Exprezident Klaus s manželkou Livií přinesli kytici. Duku Klaus ve svém projevu označil za mimořádnou osobnost. Zopakoval, že po něm zůstane nepřekonatelná mezera. Podle něj byl otevřený světu a zejména sousedním zemím. Řekl, že bude vzpomínat na jeho odolnost i pevnost víry. Věří, že po kardinálově úmrtí nový arcibiskup přispěje ke sblížení katolické církve a společnosti. Za svůj proslov si vysloužil v katedrále potlesk.
Před 10:30 do katedrály dorazili šéf ANO a možný budoucí premiér Andrej Babiš s místopředsedy hnutí Karlem Havlíčkem a Alenou Schillerovou. V chrámu seděli také ministři vlády v demisi, a to životního prostředí Petr Hladík či zemědělství Marek Výborný (oba KDU-ČSL) a obrany Jana Černochová (ODS). Přišli i šéf Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) či místopředsedové dolní komory Patrik Nacher (ANO) a Jan Skopeček (ODS), poslanci Hayato Okamura (KDU-ČSL) či Filip Turek za Motoristy. Nechyběli ani zástupci Senátu.
Dorazili i zástupci krajů, měst či institucí, policisté, hasiči či vojáci. Slovenskou delegaci vedl ministr zahraničí Juraj Blanár (Smer). S kardinálem Dukou se přišla rozloučit také například herečka Jiřina Bohdalová.
„Intelektuálně jiskřivý člověk“, jehož konzervatismus „pramenil z víry“
Duka zemřel 4. listopadu ve věku 82 let. „Myslím, že mu šlo o to, aby předával víru a přispěl k budování církve v mnohých podmínkách – i když na to měl v některých věcech odlišný názor než mnozí jiní,“ vzpomínal v sobotu ráno na zesnulého kardinála Graubner.
„Jeho konzervatismus pramenil z víry. Dominik Duka byl opravdu věřící člověk. Já myslím, že konzervativně-liberální vidění, které je spíše politické, je trochu takové klišé. My jako křesťané jsme z podstaty konzervativní, protože uchováváme něco, čemu se říká tradice. Víra se předává z generace na generaci,“ uvedl biskup litoměřický Stanislav Přibyl, podle něhož je ovšem víru potřeba v příslušné generaci přizpůsobit aktuálním podmínkám. „A to je také součástí tradice,“ dodal.
To, že se Duka tomuto světu jevil jako konzervativní, je podle něho trochu dáno tím, že se během dlouhého působení zesnulého kardinála změnil svět. „A také, když člověk stárne, tak se více ohlíží dozadu. Já myslím, že je to přirozené,“ doplnil Přibyl.
„Myslím si, že to byl člověk, který byl intelektuálně jiskřivý. Byl to člověk, který si dokázal svoje argumenty velmi dobře intelektuálně obhájit,“ sdělil historik a publicista Jaroslav Šebek, podle něhož měl Duka v sobě pocit pro povinnost a pro službu. Podle Šebka jde o něco, co se vytvářelo během dětství a mládí zesnulého kardinála. „Protože já jsem toho názoru, že řada věcí v člověku se utváří v rodinné atmosféře a ve společenství s rodiči,“ vysvětlil.
