První impuls věnovat se investigativní žurnalistice dostala Pavla Holcová v kubánském vězení, kde se ocitla po setkání s pašerákem. Trvalo pak ještě několik let, než se mezinárodním investigativním kauzám začala věnovat naplno a než založila České centrum pro investigativní žurnalistiku. Dnes je součástí týmu novinářů, kteří za svou práci při rozkrývání kauzy Panama Papers získali prestižní Pulitzerovu cenu. „V investigativní žurnalistice je výhodou být podceňovaný, zachraňuje to životy,“ říká šéfredaktorka webu Investigace.cz v podcastu Background ČT24.
Cesta Pavly Holcové k investigativní žurnalistice začala před lety v jednom baru v Havaně. Tehdy pracovala pro Člověka v tísni v programu, který podporoval nezávislé novináře na Kubě. Na skleničku si toho večera zašla s uznávaným investigativním novinářem Paulem Radu. Všimli si tam postaršího muže v doprovodu mladé atraktivní Kubánky.
„Byla velmi pěstěná, což tehdy na Kubě nebylo jednoduché. Paula to zaujalo a řekl, že musíme zjistit, kdo je ten pán. Pozvali jsme je na drink. Ukázalo se, že ten muž pašuje součástky k vojenským letounům na Kubu a deklaruje je jako součástky traktorů nebo dalších zemědělských strojů,“ popisuje Holcová. „Někdy mezi třetí a pátou ranní nás přišla kubánská policie zatknout.“
Chvíle nejistoty ve vězení vyplňovali Holcová a Radu povídáním o práci. „Nikdo nám neřekl, proč nás zadrželi, a tak jsme se bavili o projektech, na kterých Paul pracoval. To byl ten okamžik, kdy jsem se rozhodla, že chci na mezinárodních novinářských projektech pracovat taky,“ vysvětluje Holcová.
Ve svém stávajícím zaměstnání byla Holcová spokojená, trvalo tak ještě nějakou dobu, než se definitivně rozhodla pro změnu. „V Česku ale nebylo médium, které by se mezinárodním kauzám věnovalo,“ vzpomíná novinářka na rok 2012. A proto musela jedno takové vybudovat.
Jsme víc přátelé než kolegové
Ačkoliv měla Holcová vystudovanou žurnalistiku, investigativu se učila od základů. „Musela jsem se naučit spoustu věcí, od čtení finančních závěrek přes práci s maltským registrem lodí až po fungování balkánských organizovaných zločineckých skupin,“ vypočítává Holcová a dodává, že na začátku se musela vyrovnat také s tím, že neměli žádné financování. Vedle zakládání Českého centra pro investigativní žurnalistiku si tak držela ještě druhou práci v IT firmě. „Motivací pro mě bylo vědění. Navíc samostudium bylo nesmírně zábavné,“ objasňuje, co bylo v té době jejím hnacím motorem. Pomáhali jí také investigativní novináři ze zahraničí.
Jsou to právě pevné vazby mezi kolegy, které jsou pro investigativní novinařinu podle Holcové charakteristické. „Jsme daleko víc přátelé než kolegové a naprosto si věříme. Nejde jenom o to, že by někdo mohl něco vydat dřív, ukrást nějaká data. Věříme si, protože velmi často naše životy závisí na rozhodnutí těch druhých.“ I tak se ale Holcová při své práci nevyhne pocitům strachu. „Nejsem psychopat, abych neměla strach. Mám strach o lidi, kteří jsou mi blízcí. Mám strach o kolegy,“ přiznává.
Investigativní novinář se nemusí nikdy stát slavným
Vedle Pulitzerovy ceny získala za svou práci novinářka Holcová také řadu dalších prestižních ocenění. Sláva ale podle ní není součástí práce investigativců, a i to může od oboru odrazovat začínající novináře. „Nestanou se přes noc slavnými, možná se nestanou slavnými nikdy. Dopad naší práce bývá často minimální a někdy je vidět až za mnoho let,“ míní.
Jistá nenápadnost ale může v tomto oboru znamenat přežití. „V investigativní žurnalistice je docela velkou výhodou být podceňovaný,“ vysvětluje Holcová. „Když vás naopak někdo přeceňuje a myslí si, že víte daleko víc, než skutečně víte, může se vás chtít zbavit tím, že vás zavraždí.“
Začínající novináři mívají také zkreslené představy o tom, v čem vůbec práce investigativce spočívá. „Spousta lidí si investigativního novináře ještě pořád představuje jako pána s baloňákem, co má tajnou schůzku a pak něco napíše. Ta práce rozhodně není takhle akční. Občas sice může být, ale většina se odehrává za počítačem,“ říká Holcová.
Naším cílem není vytahovat špínu na politiky
Pro Holcovou je jedním z nejzajímavějších témat mezinárodní obchod s kokainem. Souvisí to i s jejím zájmem o Latinskou Ameriku. Vedle žurnalistky totiž vystudovala také obor iberoamerikanistika. Na jedné kauze týkající se této drogy spolupracovala i se slovenským novinářem Jánem Kuciakem.
„Když Jána zavraždili, zrovna jsme pracovali na kauze, která propojovala tehdejšího předsedu vlády Roberta Fica s členem italské mafie 'Ndrangheta Antoninem Vadalà,“ popisuje Holcová.
„Byl na něj tehdy nasazený agent italské protidrogové policie a ten zdokumentoval, jak Vadalà nabízí své firmy, aby přes ně mohly jít platby za kokain do Ekvádoru a do Kolumbie,“ doplňuje s tím, že kauzu se novinářům podařilo dotáhnout zhruba rok po Kuciakově smrti. O svém zesnulém kolegovi říká, že kdyby nebyl zavražděn, stal by se jedním z nejlepších novinářů.
V podcastu se Holcová také vrací ke kauze Pandora Papers, ve které se objevilo i jméno šéfa hnutí ANO Andreje Babiše v souvislosti s podezřelými transakcemi kolem nemovitostí ve Francii. „Poslední dny předtím, než text vyšel, byly opravdu hektické. V redakci jsme sice nespali, ale byli jsme tam od sedmi ráno do čtyř ráno. Domů jsme se jezdili osprchovat a pro čisté oblečení,“ vypráví.
Ačkoliv má práce investigativních novinářů dopad často právě na politiky, jejich cílem podle Holcové rozhodně není vytahovat ne ně špínu nebo způsobit pád vlády. „Naším cílem je lidi informovat a nemá to jen morální hledisko, je to taky jistá pojistka proti alibismu.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
