Dva znalci se u soudu zastali obžalovaného projektanta zřícené trojské lávky Jiřího Stráského. Jeden z nich uvedl, že korozi konstrukce způsobilo používání zakázané posypové soli. Druhý řekl, že projekt i výpočty byly v pořádku a že „hlavním hřebíčkem do rakve“ byla povodeň z roku 2002. Oba zkritizovali provedené opravy a podivili se nad tím, že k nim Stráský nebyl přizván.
Lávku, která se zřítila na sklonku roku 2017, vyprojektoval Stráský v roce 1984. Obžaloba mu mimo jiné vyčítá, že ve výpočtech nezohlednil vliv větru a teplot. Znalec Jaroslav Navrátil s tím nesouhlasí. „Konstrukce byla navržena nejen správně a bezpečně podle normy, ale i ekonomicky,“ shrnul u Obvodního soudu pro Prahu 7.
Tehdejším požadavkům podle něj vyhovovaly i použité kabely. „Řešení se tehdy používalo pro velké množství staveb a používá se dodnes,“ poznamenal. „Projekt dával předpoklady pro dlouhodobou ochranu výztuže, za předpokladu, že betonáž, spáry a injektáž byly dobře provedeny,“ doplnil Navrátil.
Po povodních nic neřešili
Zásadní vliv na nosnost konstrukce měla podle něj povodeň. V lávce vznikly trhliny deformací předpínacích kabelů. Navrátil uvedl, že k podobné lávce přes řeku Bečvu byl po povodních v roce 1997 povolán jako statik a okamžitě ho napadlo přizvat projektanta.
S tím, že měl správce lávky Stráského oslovit, se ztotožnil i další znalec Jiří Dohnálek, docent v oboru betonových konstrukcí. „Já osobně bych po povodních jako prvního volal projektanta a okamžitě s ním řešil zesílení lávky, protože on zná důvěrně tu konstrukci a může posoudit rizika. Nechápu, proč k tomu nedošlo. Kdyby byl projektant v roce 2003 přiveden k mostnímu objektu, tak by ta situace nenastala a vyvíjela by se úplně jinak, protože lávku bylo možné zesílit,“ prohlásil.
Za korozi lávky může podle tohoto znalce sůl, což tvrdí i Stráský, který v technické zprávě projektu používání posypové soli výslovně zakázal. „Příčinou vysoké korozní rychlosti, která způsobila zeslabení předpjatých lan, byla přítomnost chloridů,“ uvedl Dohnálek s odvoláním na testy, které nechal provést v laboratoři přímo se vzorkem výztuže ze zřícené lávky.
„Bez chloridů by životnost konstrukce byla úměrně větší a nepochybně by dosahovala sto let,“ řekl. „Identická lávka je na Vranovské přehradě. Tam se nesolí a lávka je v pohodě,“ připomněl.
Koroze kabelů musela být podle znalce vizuálně patrná přinejmenším při opravě lávky v roce 2012. K této i předchozí opravě z roku 1998 se Dohnálek vyjádřil kriticky. „Situaci nijak nezměnily ani nezlepšily, sanace nezmenšila přítomnost chloridů,“ upozornil. „Je to, jako kdyby člověku kornatěly tepny a chodil na facelift obličeje,“ podotkl. „Z mého pohledu by tehdy bylo nejvhodnější řešení zavřít to a zbourat. Příroda se o to postarala o několik let později,“ uzavřel.
Opravu z roku 2012 zpochybnil i Navrátil. „Provedena byla mírně řečeno nešťastně, byla odebrána významná část průřezů. Lávka je pak významně oslabena,“ řekl a svá slova demonstroval tím, že se vzepřel rukama na svědecké ohrádce. „Když jednu ruku povolíte, neudržíte se – a to se přesně stalo s lávkou,“ dodal.
Znalec, z jehož posudku vychází obžaloba, se ze středečního jednání omluvil a vypovídat bude jindy. Stráskému a druhému obžalovanému, bývalému šéfovi oddělení mostů Technické správy komunikací Antonínu Semeckému, hrozí za nedbalostní obecné ohrožení až osmileté vězení. Při zřícení lávky se vážně zranili čtyři lidé.
