V sobotu uplyne deset let od úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla. Ve speciálním vysílání Událostí, komentářů si ho připoměli osobnosti z několika pohledů – jako umělce, politika i přítele. Dramatik a někdejší disident Václav Havel patřil mezi klíčové aktéry zániku komunistického režimu v roce 1989. Byl devátým a zároveň posledním prezidentem Československa a po jeho rozdělení prvním českým prezidentem. Letos v říjnu by se dožil pětaosmdesáti let.
„Když jsem za ním šel poprvé někdy v polovině 80. let, samozřejmě jsem měl trému. Ale hned při tom setkání člověk poznal, že ten člověk je otevřený a vlastně se baví s lidmi jako rovný s rovným,“ zavzpomínal europoslanec a bývalý člen vlády Alexandr Vondra.
Jako první si v souvislosti s Havlem vybaví jeho ráčkování, ale také jeho smysl pro humor. „Mluvil o věcech smrtelně vážně a zároveň měl ohromný dar občas si dělat legraci ze sebe sama. V tu chvíli jako by se najednou ten muž – dramatik, režisér, který měl všechno naplanované, miloval pořádek, harmonii, přeměnil na takového komediálního herce,“ dodal Vondra.
Na jedinečné momenty s Havlem-politikem si vzpomněl také bývalý člen vlády a advokát Jan Kalvoda. „Přes všechny jeho vlastnosti trošku komické nebo i imponující, ta nejpodstatnější je odpovědnost. Myslím tím takovou tu osobní odpovědnost a neustálou touhu se ubezpečovat, že nepodléhá kouzlu moci,“ prohlásil.
Kalvoda popsal také velmi úsměvnou historku s Havlem: „Jednou mi řekl na Hradě tak zamyšleně: Já si někdy myslím, že těmito dveřmi přijde nějaký vážný pán v obleku a řekne mi, co tu děláte, vypadněte, tady nemáte, co dělat.“ Podle Kalvody to ale nebyla ze strany Havla žádná komedie, jen pouhá touha verbalizovat si to, že se musí pořád kontrolovat, jestli náhodou s mocí nesrůstá.
Úspěšný politik
Na první setkání s mladým dramatikem Havlem vzpomněl i bývalý člen slovenské vlády a taky Havlův poradce Milan Kňažko. „Seznámil jsem se s ním, když měl Saša (Vondra – pozn. redakce) jedenáct roků, v roce 1972 na zahradní párty u Honzy Třísky, tehdy se točil Faust a Markétka. Ke sklonku toho večera se ho účastníci setkání zeptali: Tak Vašku, řekni nám, jak to vypadá, jak to bude, a tam jsem poprvé zaznamenal jeho politické myšlení a jeho občanskou zainteresovanost ve světě, ve kterém žije, která nebyla běžná v čase normalizace a konsolidace, a potom jsme skončili ve velmi dlouhé diskuzi,“ řekl Kňažko.
Dále se oba potkali během sametové revoluce 18. listopadu v noci. Havel Kňažkovi tehdy řekl, ať si připraví projev, protože 10. prosince bude na Palackého náměstí v Praze mítink, kam možná přijde i čtyřicet tisíc lidí.
Kňažko sledoval, jak se postupně Václav Havel coby mladý divadelník se smyslem pro humor stával postupně zodpovědným a důstojným zástupcem ústavní funkce, kterou podle něj dlouhodobě zastával a stal se úspěšným a nevšedním politikem.
Kult Havla
Ředitel Knihovny Václava Havla Michal Žantovský srovnal aktuální významné výročí s dobou před pěti lety. Podle něj tehdy byla ústa politiků i socíální sítě plné havloidů a pravdoláskářů.
„Až mě to začíná trošičku zavánět obavou z toho zbožtění. Ta apotéza je velmi hrozivá, protože se z člověk stává pomník - socha a od sochy se toho moc nedozvíte. My se v knihovně neustále snažíme Havla zpřítomňovat, vracet se k jeho myšlenkám, činům, k jeho výrokům, někdy i k těm legračním i k těm vážným, abychom byli pořád nuceni o něčem přemýšlet tak, abychom jenom nechodili kolem pomníku Václava Havla a neklaněli se. Myslím, že on sám by si to nepřál,“ konstatoval Žantovský.
Novinář a režisér Jan Rejžek také ocenil Havlův mimořádný a jemný smysl pro humor, a to zvláště když pro něj pracoval v prezidentské kanceláři. „My jsme Havlovi říkali PP – Pan prezident. Několik z nás, kteří tam přišli, byli zvyklí na bohémský život a Václav nám vyšel vstříc. Tuším, že středa byla svetrový den,“ zavzpomínal Rejžek.
