Karlovu univerzitu povede vůbec poprvé v historii školy žena. Lékařka Milena Králíčková se funkce ujme v únoru příštího roku. Důraz klade především na týmovou spolupráci a vytvoření týmového ducha na univerzitě. Zavést by chtěla také institut ombudsmana, aby do budoucna nedocházelo k sexuálnímu obtěžování, jaké ukázala kauza Dominika Feriho. Byla hostem Událostí komentářů.
Vnímáte svoje zvolení jako první žena-rektorka jako důležitý zlom pro Karlovu univerzitu?
Pevně věřím, že zvolení bude zlomem, že se nám podaří univerzitu v celé řadě aspektů posunout. Jsem moc ráda, že jsem dostala důvěru.
Proč čekání na ženu trvalo tak dlouho? Je akademické prostředí nastavené spíš pro muže?
Možná to pořád pravda ještě trochu je. Ženy začaly na vysokých školách studovat někdy před 120 lety. Za tu dobu se ušel pořádný kus cesty a jsem ráda, že jsem pro ženy akademičky rozbila jeden ze skleněných stropů, který nad námi ještě byl.
Která z vašich dosavadních rolí vás posílila nejvíc?
Určitě to byla role proděkanky Lékařské fakulty v Plzni, kdy jsem měla na starosti začátek investiční výstavby a role studijní prorektorky, protože uplynulých sedm a půl roku jsem fungovala v kolegiu rektora jako studijní prorektorka a mimo jiné jsem se se tři uplynulé covidové semestry starala o on-line a distanční výuku. To byla velká škola.
Rektorkou jste se stala, když epidemie znovu sílí, bude to spíš starost nebo benefit?
Bude to obojí. Starost je to v tom smyslu, že potřebujeme, abychom neměli studijní programy ochuzené o praxi. Benefit to bude v tom, že jsme se za tři uplynulé covidové semestry hodně naučili a nové metody a způsoby jsme připraveni využít pro to, aby naše studijní programy fungovaly lépe, moderněji.
Předchozí rektor Tomáš Zima byl kritizován za to, že covid zlehčuje, jak budete vystupovat vy?
Budu chtít aby za Univerzitu Karlovu vždycky promlouvali odborníci. Vážila jsem si například práce mezioborové skupiny MeSES. Chci aby hovořili odborníci a abychom dávali slovo odborníkům ze všech vědních oblastí. Jak třeba dát prostor virologům, epidemiologům, ale třeba také ekonomům, sociologům, všem vědním oblastem, které k tomu mají co říci.
Není pro nejstarší středoevropskou univerzitu ostuda, že je ve světovém žebříčku na třístém místě v žebříčku?
Přebírám Univerzitu Karlovu v krásném stavu. Je to pořád nejlepší a největší univerzita v České republice s ohromným potenciálem ve vědě i ve vzdělávání. Za uplynulých sedm a půl let se řada věcí podařila, jako například členství v prestižní evropské univerzitní alianci s nejlepšími univerzitami jako je pařížská Sorbonna, Heidelberg nebo kodaňská univerzita. Jsem přesvědčená, že na to dobré můžeme nyní v mnohém navázat a v dalších čtyřech letech univerzitu dále posunout.
Nesvazuje Karlovu univerzitu na cestě k moderní univerzitě tradice?
Můj volební program měl heslo „tradiční, ale zároveň moderní a dynamická“. Ano, někdy může tradice svazovat, ale zároveň vnímám v celé řadě mladých akademiků a akademiček, v našich studentech a studentkách, ohromnou vůli univerzitu posunout k novým studijním programům, k flexibilním formám ve vzdělávání. A jsem přesvědčena, že se nám to povede.
Je to něco, co jste se naučila na Harvardu, kde jste strávila rok?
Poprvé v životě jsem tam zažila krásnou týmovou spolupráci. Naším šéfem byl profesor Harvardu, jedna z největších osobností reprodukční endokrinologie v té době, ale všichni jsme si v tom týmu byli rovni, byli jsme partneři. Já jsem se tam naučila, jak důležité je vytvořit týmového ducha a že být lídrem v týmu vždycky neznamená umět nejvíc bouchnout do stolu nebo nejvíc zvýšit hlas, ale být tím, kdo ten tým vede, to byla velká škola života.
Bylo sexuální obtěžování na Karlově univerzitě do kauzy Dominika Feriho veřejné tajemství? Nešlo s tím něco udělat dřív?
Nebylo to veřejné tajemství, kdybychom věděli, tak bychom konali. Jsem ráda, že jsem mohla dát do svého volebního programu institut ombudsmana. Ten bude právě proto, aby existovala nadfakultní nezávislá cesta pro všechny, kteří by se na univerzitě potkali s jakýmikoliv projevy šikany, obtěžování nebo jakéhokoliv nevhodného chování. Institut ombudsmana považuji za velmi důležitý krok k tomu, abychom preventivně dokázali na univerzitě nastavit mechanismy a zabránit tomu, aby se jakékoliv nevhodné chování objevovalo.
Není to trošku naivní, myslet si, že to ombudsman vyřeší? Nemělo by to být radikálnější?
Rozhodně to nechceme tolerovat, už ve statutu Univerzity Karlovy je nulová tolerance. Představovat si, že dokážete zatočit s nějakým jevem mávnutím kouzelného proutku, bohužel možné není. Je to o kultivaci, trpělivé práci a posouvání problému krok za krokem.
