Na kraji Ostravy by mohl vyrůst specializovaný domov pro osm lidí s autismem. Zařízení, ve kterém by trvale bydleli, by jim pomohlo se osamostatnit od rodin. A jejich příbuzným by ulehčilo od velmi náročné péče. Jestli nakonec bude domov stát, ale není vůbec jisté. Proti projektu se staví tamní obyvatelé.
Domov pro osoby s autismem v moravskoslezské metropoli je plánovaný v městské části Ostrava-Jih. Mělo by jít o nízkou dvoupodlažní budovu. Stát by měla na kraji sídliště pod parkovištěm, na pozemku u lesa.
Pracovníci z Centra pro pomoc autistům vybrali pozemek, dohodli se s majitelem na odkupu a navrhli projekt. Jenže narazili na silný odpor místních. Nejčastěji padá argument, že by přišli o kus zeleně.
„Nemá to tady co dělat. Je tam trochu zeleně, krásná louka, krásní motýli. Vím, že tam jsou i plazi, takže nevím, proč by se to mělo rušit,“ uvedl jeden z obyvatel Ostravy-Jihu v seniorním věku. „Děti tam v zimě sáňkují, chodí tam ze školky. Zvířata tam jsou,“ dodala další z obyvatelek lokality.
„Pozemek slouží k rekreaci, a co bydlíme s mojí rodinou v této lokalitě, už přes dvacet let, tady se nikdy nestavělo a je to jeden z důvodů, proč jsme si vybrali k bydlení tuto lokalitu,“ podotkl předseda SVJ Srbská Daniel Mikeš.
Pozemek je nicméně podle územního plánu veden jako místo určené pro další výstavbu. „Územním plánem je určený k hromadné výstavbě, dá se tam postavit prakticky jakákoliv jiná obytná budova nebo budova služeb občanské vybavenosti,“ přiblížil místostarosta městského obvodu Ostrava-Jih Jan Dohnal (ODS).
Padají ale i jiné námitky. Někteří mají za to, že autisté do takového prostředí nepatří. „Mně se to nezdá rozumné už jenom pro ty autisty. Protože vedle je školka a škola. Myslím si, že děti je budou škádlit,“ přidala názor další z obyvatelek okolních domů.
„Budou nešťastní, vyběhnou z toho centra, protože nikdo nebude mít to dítě přivázané. To už jsou dvacetileté děti. My jsme je viděli tady na hřišti,“ řekla další z obyvatelek. „Pochybuji, že to bude zoologická zahrada,“ dodala na námitku, že centrum bude oplocené a klienti budou uvnitř.
„Klienti zařízení, které se připravuje, rozhodně nemohou chodit sami, potřebují asistenci, případně se pohybují sami po pozemku, který je oplocený, takže nemůže dojít k žádnému nebezpečí nebo nepříjemné interakci s dalšími obyvateli,“ reagovala ředitelka organizace Děti úplňku Veronika Žáčková.
„Z naší strany je to výborný prostředek integrace lidí s handicapem do společnosti. Už odmalička si děti můžou zvykat na to, že jsou i jiní lidé než zdraví,“ dodal ředitel organizace Mikasa Michal Panáček.
„Proti těmto lidem nic nemám, protože oni za to nemůžou. Ale nikde se to nestaví v lokalitě, kde je školka, škola. Ti lidé jsou agresivní,“ vyjádřil obavu další z oslovených obyvatel.
„To je opravdu lichá obava,“ namítá ředitelka Národního ústavu pro autismus Magdalena Thorová. „Ti lidé, pokud mají nějaké projevy problémového chování, to většinou směřují sami k sobě,“ říká.
„Nebezpečnost v tomto určitě není. Ti lidé nejsou agresivní prvoplánově, že by šli a úmyslně někoho napadali,“ dodal Panáček.
Podobné argumenty proti výstavbě takových zařízení nejsou výjimečné. Specializovaných domovů pro handicapované je přitom u nás zoufalý nedostatek.
„Nezřídka se stává, že se narazí na skoro bych řekla až iracionální odpor místních obyvatel, který pramení právě z neznalosti autismu, o čem je, jak klienti vypadají, co potřebují. Velmi často naopak později zjišťují, až se zařízení postaví, že to může být velký přínos pro komunitu, je to vzájemné obohacení sousedských vztahů,“ míní Žáčková.
Hrozí ztráta 50milionové dotace
V Ostravě kvůli silnému odporu místních teď radnice městské části Ostrava-Jih jedná s autory projektu i o přesunutí jinam. Ti se ale bojí, že se jim už hotový návrh nepodaří přepracovat, nestihnou lhůtu a přijdou o padesátimilionovou dotaci. Není tak vyloučeno, že nakonec žádný domov pro autisty stát nebude.
„V tuto chvíli je to pro nás jedno ze zásadních míst, protože jsme dlouhou dobu před vytipováním tohoto prostoru tipovali jiný, na kterém nám nebylo povoleno zařízení postavit. Toto pro nás bylo poslední, které bylo reálné, a projekt je určen přímo na toto místo,“ uvedl Panáček.
Na umístění do podobného domova přitom rodiče autistů často čekají roky. „Pečují o tyto lidi pětadvacet, třicet let, sami jsou v důchodovém věku nebo ve věku, kdy už sami mají zdravotní problémy a nejsou schopni zvládat čtyřiadvacetihodinovou péči o tyto své děti. Další věcí je, že pokud se bavíme o běžném životě i lidí s handicapem, tak běžné je se osamostatnit v určité fázi života,“ poznamenal šéf organizace Mikasa.
To je případ i rodičů třináctiletého autisty Erika. „Zatím, máme něco přes padesát roků, ještě zvládáme. Den za dnem je nám ale hůř a hůř a není to jako klasická nemoc, je to prostě naprosté vyčerpání,“ popsala matka Ondřejka Langrová.
„Kdyby se to nepovedlo, tak by Míša byl hodně zklamaný, už byl zklamaný dvakrát. My bychom to vydrželi, jako rodiče ho máme rádi. Ale síly ubývají, stárneme, myslím si, že je vhodná doba pro jeho osamostatnění se,“ dodala i matka šestadvacetiletého autisty Michala Jarmila Šťotková. Její syn potřebuje pomoc 24 hodin denně.
Ve specializovaném zařízení s intenzivní péčí by Erik a Michal mohli bydlet společně s dalšími šesti lidmi s podobným postižením pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem odborníků.
