Nedávno byly v New Yorku nalezeny dosud nepublikované vzpomínky kancléře Edvarda Beneše Jaromíra Smutného. Zmiňuje se v nich mimo jiné o smrti Jana Masaryka – politika, nekonvenčního diplomata, syna prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Od dosud nevyjasněného úmrtí právě uplynulo 70 let.
„Brzo ráno dne 10. března zvonil telefon v mém bytě. U telefonu byl šéf protokolu dr. Skalický. Volal z Černínského paláce a oznamoval mi, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu. Žádal mě, abych přijel okamžitě do budovy ministerstva zahraničních věcí.“
Tyto věty si do svých pamětí zapsal Jaromír Smutný, vlivný poválečný kancléř prezidenta Edvarda Beneše. Smutný zároveň patřil mezi několik málo lidí, kteří se do bytu ministra zahraničí Masaryka v Černínském paláci dostali bezprostředně po jeho smrti. Masarykovo tělo, nalezeno na nádvoří pod okny jeho bytu kolem šesté hodiny ranní, bylo při jeho příchodu již přeneseno do ložnice.
- K výročí smrti Jana Masaryka odvysílala Česká televize dokument o znovuotevření vyšetřování. Pořad je od 9. března dva týdny k dispozici na iVysílání.
Smutný své paměti sepsal v londýnském exilu na konci 50. let. Až nedávno je v archivu Kolumbijské univerzity v New Yorku objevil historik Pavel Carbol. „Smutný nejprve přijal prvotní informaci o tom, že Masaryk spáchal sebevraždu, ale poměrně brzy o tom začal pochybovat a spíše se přiklonil k verzi, že šlo o násilnou smrt,“ shrnuje kancléřovy úvahy Carbol. Spis, nazvaný Poslední dny Jana Masaryka, nebyl dosud publikován.
Naivně připravená oprátka
„Nahlédl jsem do ložnice, kde leželo jeho tělo. Byl jsem nesmírně dojat. Rozešli jsme se s Janem před necelými 24 hodinami a nic v jeho chování nenaznačovalo, že by se byl v duchu zabýval myšlenkou na dobrovolnou smrt,“ píše Smutný.
Pozastavuje se nad podezřelým nepořádkem v bytě ministra. „Masarykův komorník Příhoda konstatoval, že věci v koupelně nebyly nikdy tak přeházeny, jako je viděl onoho rána. V koupelně našel polštáře z ložnice a nedovedl si vysvětlit, jak se tam dostaly, protože se nikdy nic podobného nestalo. Okno, které večer nechal v ložnici otevřené, zůstalo otevřené, a naproti tomu okno v koupelně, které večer bylo zavřeno, bylo ráno dokořán otevřeno.“
Právě pod okny koupelny ve druhém patře skončil život československého ministra. Kancléř se pak zamýšlí i nad dalšími podivnostmi, které v Masarykově bytě viděl. Například si všiml, že na klice dveří mezi předsíní a koupelnou byla uvázána šňůra od pyžama. Na skleněné poličce nad umyvadlem pak byla rozházená hromádka holicích čepelek v červeném obalu, které bývaly běžně uložené ve skříni v předsíni koupelny.
„Obě věci měly ukazovat, že Masaryk rozmýšlel různé způsoby, jak skončit se životem. Celá věc byla naivně připravená někým, kdo měl zájem, abychom já nebo jiná osoba získali dojem, že na sebevraždu skutečně myslel a poté ji spáchal,“ pochybuje diplomat Smutný.
Tajemné sovětské letadlo, rakve a mizející policisté
„Zpráva o smrti Masarykově se rozšířila po Praze jako blesk. S ní současně se vyrojily pověsti, že byl zavražděn komunistickými agenty. Vláda teprve v poledních hodinách ohlásila Masarykovu smrt v komuniké ve vysílání pražského rozhlasu. Zahraniční korespondenti nemohli od rána získati potvrzení a na své dotazy v úřadovnách ministerstva zahraničních věcí a ministerstva informací dostávali vyhýbavé odpovědi. Telegrafické spojení se západními zeměmi bylo přerušeno,“ popisuje kancléř situaci v Praze pár hodin po Masarykově smrti.
Zároveň vzpomíná, jaké „pověsti“ se začaly šířit mezi lidmi. Například o sovětském letadle, které čekalo na letišti a odletělo časně ráno, když do něj nastoupilo několik lidí. O rakvích, které byly vynášeny z Černínského paláce. O policistech, kteří zmizeli, aby nemohli vydat svědectví.
„Odmítal jsem bráti vážně kteroukoli z těchto pověstí, zdály se většinou výplodem fantazie. Ale přiznám se, že ve mně pochybnosti pozůstávaly, co do důkladnosti vyšetřování,“ zapsal si Smutný, který zemřel v roce 1964 v Londýně.
Chybějící dopis na rozloučenou
Benešův kancléř se pokládal za přítele Jana Masaryka. Znali se třicet let a Masaryk mu dokonce svědčil na svatbě. Nicméně vztahy udržovali spíše v pracovní úrovni. Intenzivně se začali stýkat až za války v Londýně a zejména pak během politické krize, která vyvrcholila komunistickým převratem v únoru 1948.
Jeho pochybnosti nad tehdejším oficiálním závěrem – že Jan Masaryk vyskočil z okna v sebevražedném úmyslu – prohlubuje i fakt, že se nikdy nenašel žádný dopis na rozloučenou. To podle něj nebylo „masarykovské“.
„Člověk jeho typu by nebyl odešel ze světa, aniž by řekl jasně, proč odchází a co jeho smrt má znamenat. Masaryk nebyl muž symbolů, nýbrž odvážných a výrazných slov. Fakt, že se nenašel jediný jeho dopis na rozloučenou, ani sestrám ani presidentovi, ani vzkaz národu k vysvětlení pohnutek jeho činu, sám by mohl býti dosti přesvědčivým dokladem vážných pochybností o tom, byla-li Masarykova smrt dobrovolnou,“ míní Smutný.
Pachatel neznámý
Vedle toho se mu nezdá ani způsob, jakým syn prvního československého prezidenta odešel ze života. Podle něj totiž skok – ač z druhého poschodí – není absolutní zárukou smrti. Naopak by mohl přivodit těžká zranění a delší utrpení. A Masaryk fyzickou bolest snášel velmi těžce, jak ostatně potvrdil i jeho osobní lékař. A Smutný připomíná i nepovedený pokus o sebevraždu poválečného ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny, který skok z balkonu po komunistickém puči s těžkými zraněními přežil. A právě Jan Masaryk to prý komentoval slovy: „Co ho to napadlo, z okna přece skáčou jen služky.“
Kancléř možnost sebevraždy připouští jen při úvahách o náhlém nervovém kolapsu. Masaryk měl během svého života skutečně trpět depresemi. Nicméně Smutný si u něho v týdnech před jeho skonem žádného mimořádného rozrušení nevšiml.
A proto na stránkách svého spisu dochází k závěru: „Způsob vyšetřování, množství neprokázaných skutečností a naproti tomu množství pochybností, které jsou s to zviklati názor o sebevraždě, vedou i mne k tomu, že se kloním k názoru, že Masarykova smrt byla spíše násilná, nežli dobrovolná.“
Dodnes existují tři hlavní teorie smrti Jana Masaryka v březnu 1948. Vražda vyhozením z okna, sebevražda a pád z římsy při náhlém útěku z bytu před neznámými útočníky. Nicméně poslední vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý.
