Před dvaceti lety zasáhla Evropu vlna veder a stála životy dvacet tisíc lidí. Pokud by stejná přišla znovu, dopady by byly ještě daleko horší. Odhaduje to nový model amerických epidemiologů. Autoři spočítali, že počet úmrtí za týden by se mohl vyšplhat na úroveň zaznamenanou během nejhorších fází pandemie covidu-19.
Podle studie zveřejněné v časopise Nature Climate Change by mohly být povětrnostní podmínky, které v posledních třech desetiletích způsobily některé z nejvýraznějších vln veder v Evropě, mnohem smrtelnější, pokud by se vyskytly v dnešním teplejším klimatu.
„Ukázali jsme, že pokud by se stejné povětrnostní systémy vyskytly poté, co jsme v atmosféře zadrželi mnohem více tepla pomocí skleníkových plynů, intenzita vln veder by se zvýšila a počet úmrtí by vzrostl,“ shrnul zjištění hlavní autor studie Christopher Callahan, který výzkum dokončil ještě jako postdoktorand na Stanfordově univerzitě a nedávno nastoupil na Indiana University.
Vlny veder v oteplujícím se světě
Vlny veder byly na Zemi vždy. Občas se prostě podmínky v atmosféře projeví tak, že se nad nějakým územím nahromadí více teplého vzduchu, který se tam může udržet. Není to žádná magie, je to běžné a normální.
Jenže není vlna veder jako vlna veder. Čím teplejší je průměrně atmosféra, tím intenzivnější takové vlny veder jsou.
„Čím více tepla zadržujeme v atmosféře skleníkovými plyny, tím horší jsou jednotlivé vlny veder. I stejný meteorologický jev může být smrtelnější a smrtelnější, pokud se vyskytuje v teplejší základní atmosféře, takže stále více lidí zažívá nebezpečný tepelný stres,“ vysvětlil pro ČT24 Callahan.
Globální průměrné teploty se v posledních letech přiblížily 1,5 stupňům Celsia nad předindustriální úrovní a stouply asi o 0,7 stupně nad průměr z roku 2003, kdy vlna veder zabila více než dvacet tisíc lidí v celé Evropě. Také letos mohly přijít o život až tisíce lidí kvůli extrémním vedrům během čtvrtého nejteplejšího léta v historii Evropy. Pro úplnost – tyto vlny veder se nedotkly Česka, které letos zaznamenalo průměrné teploty.
Callahan a jeho kolegové pomocí kombinace umělé inteligence a statistických technik z ekonomie odhadují, že za současných klimatických podmínek by počasí podobné tomu z roku 2003 mohlo během jediného týdne způsobit 17 800 úmrtí na celém kontinentu, zatímco bez globálního oteplování by to bylo „jen“ asi devět tisíc. Při teplotě o tři stupně Celsia vyšší než v předindustriálním období by podle jejich modelování mohlo týdenní nadměrné úmrtí způsobené podobným počasím jako v roce 2003 dosáhnout dokonce dvaatřiceti tisíc.
Recept na katastrofu
Smrtící vlny veder v Evropě opakovaně následovaly po zastavení systému vysokého tlaku, což se projevilo tak, že nad územím, které už bylo vysušené měsíci nízkých srážek, vznikla jakási tepelná kopule. Například v létě 2003 udržovala extrémní verze této kombinace teploty kolem 38 stupňů Celsia po dobu dvou týdnů ve velké části západní Evropy.
Ve Francii tehdy umíralo vlivem horka tolik lidí, že se jejich těla musela skladovat v chladírenských vozech, protože márnice dosáhly své kapacity. Teploty byly tak extrémní, že tato událost v podstatě porušila konvenční výpočty pravděpodobnosti, které naznačovaly, že bez klimatických změn by se mohlo jednat o událost s pravděpodobností jedna ku milionu let.
„Tato ničivá událost byla v době, kdy k ní došlo, statisticky extrémně vzácná, a přesto víme, že je možné, že se povětrnostní podmínky, které ji způsobily, mohou opakovat. Ale mohou se opakovat v dnešním, mnohem teplejším klimatu,“ upozornil spoluautor studie Noah Diffenbaugh ze Stanfordu.
Až doposud ale vědci nevěděli, jaký by byl pravděpodobný počet obětí, pokud by se povětrnostní podmínky z roku 2003 vyskytly v současném klimatu, případně v budoucnosti poté, co globální oteplení zvýší průměrné teploty ještě víc.
„Teplo je jedním z nejpřímějších a extrémních dopadů klimatických změn. Víme ale také, že klimatické změny zesilují extrémní srážky a často vedou k povodním. Příkladem jsou povodně ve Valencii ve Španělsku v loňském roce nebo v Německu v roce 2021. Obyčejní lidé v Česku a ve zbytku Evropy by měli počítat s častějšími extrémními teplotami a povodněmi, dokud budou pokračovat emise skleníkových plynů,“ konstatuje Callahan.
Vědci už celé desítky let vědí, že s pokračujícím oteplováním planety se dá očekávat zesílení extrémních vln veder. A stále více důkazů ukazuje, že riziko úmrtnosti související s teplem může s rostoucími teplotami exponenciálně narůstat. Na tomto místě je důležité zdůraznit, že úmrtí na chlad je zatím stále ještě víc než těch na horko, nicméně obě misky vah se rychle srovnávají.
Srovnat Paříž s Paříží
Nová studie ukazuje, jak by to mohlo vypadat v Evropě. „Tyto události by v polovině století mohly být stejně závažné jako některé z nejhorších týdnů pandemie covidu,“ nastínil spoluautor studie Marshall Burke, profesor environmentálních sociálních věd na Stanfordově univerzitě.
Vědci použili meteorologická data, denní povrchové teploty a záznamy o úmrtích z 924 regionů Evropy během pěti velkých vln veder v letech 1994 až 2023, využili ale i data o globálních průměrných teplotách během dvanácti měsíců předcházejících každé vlně veder. Široký rozsah vlivu člověka na klima během tohoto období, od 0,5 do 1,3 stupně Celsia nad předindustriální úrovní, umožnil prozkoumat spektrum možných podmínek vlny veder.
Stejně jako předchozí studie i tento výzkum ukazuje, že riziko úmrtnosti závisí na teplotách, na které je daná lokalita zvyklá, přičemž teplejší lokality jsou na vysoké teploty poněkud méně citlivé než chladnější regiony. „Nesrovnáváme Paříž s Amsterdamem, ale Paříž s Paříží během opravdu špatné srpnové vlny veder v roce 2003 a normálního srpna v roce 2002,“ vysvětlil Burke. „To nám umožňuje izolovat dopad tepla od všech ostatních faktorů, které by mohly ovlivnit úmrtnost v průběhu času nebo v různých místech.“
Data ukazují prudký nárůst úmrtí po dni s teplotou kolem třiceti stupňů Celsia i v těch nejteplejších regionech. „To potenciálně odráží limity přizpůsobení se nejteplejším podmínkám,“ píší autoři.
„Regiony, které jsou v Evropě nejzranitelnější, závisí na podrobnostech vlny veder a v různých příkladech, které jsme studovali, se často lišily. To je dáno především tím, kde dochází k nejintenzivnějšímu horku; pokud se vyskytuje v jižní Evropě, nejvíce ohroženy jsou země jako Itálie a Španělsko, ale pokud se vyskytuje ve střední Evropě, nejvíce ohroženy jsou země jako Francie nebo Německo,“ doplnil pro ČT24 Callahan.
Adaptace je možná jen částečně
A co adaptace? Lidé přece mají technologie, které by jim mohly pomoci. Ano, mohly, konstatují vědci – jen to nestačí tomu, jak rychle se bude stav zřejmě zhoršovat. Celkově se totiž podle nich dá říci, že pokud se budoucí společnosti budou přizpůsobovat stejně jako v posledních desetiletích, mohlo by to zabránit asi jednomu z deseti úmrtí, která by jinak byla způsobena extrémním teplem.
Opatření podobného druhu je celá řada. Patří k nim například rozšíření přístupu ke klimatizaci a stínu, modernizace domů a škol za účelem zvýšení ventilace a zavedení programů pro kontrolu izolovaných osob a skupin, jež jsou vedrem nejzranitelnější. „Pokud se objeví nové nebo rychlejší způsoby přizpůsobení, mohl by se počet úmrtí ještě více snížit,“ řekl Callahan.
„Zrychlené zavádění klimatizace by snížilo počet obětí těchto událostí. Z předchozích výzkumů víme, že když Francie po smrtícím létě 2003 nařídila všem domovům pro seniory, aby měly alespoň jednu klimatizovanou místnost, výrazně se tím snížily dopady pozdějších vln veder. Evropa má ve srovnání s jinými regiony, jako jsou USA, stále relativně nízkou míru zavádění klimatizace, a zrychlení tohoto zavádění by zde mohlo přinést změnu,“ doplnil pro ČT24 vědec.
Nemocnice a zdravotnické systémy se zase mohou připravit tím, že vybudují kapacity pro typy pravděpodobných scénářů s velkým dopadem, které jsou podrobně popsány v nové studii, namísto plánování na základě průměrných teplotních prognóz.
„Hlavním důvodem nadměrné úmrtnosti je to, že na tyto události nejsme dostatečně připraveni. Podobně jako během pandemie covidu, kdy byl zdravotnický systém zcela ochromen, se lidé nemohou dostat do nemocnice a ty musejí pacienty předčasně propouštět,“ dodává Burke. „Takže i když se vám stane něco špatného, co vůbec nesouvisí s teplem, vaše péče bude trpět a zdravotní výsledky se zhorší.“
Co zůstává nejasné
Tato práce je první svého druhu, proto téma do značné míry jen otevírá. A obsahuje tedy logicky i značné množství nejistot, které by měly doplnit další výzkumy.
„Největší nejistoty v našich odhadech vyplývají z toho, jak lidské zdraví reaguje na extrémní teplo. Máme silné fyzikální a termodynamické důvody se domnívat, že emise skleníkových plynů zvyšují intenzitu vln veder, ale méně rozumíme přesným fyziologickým mechanismům, které vysvětlují, proč lidé během vln veder umírají. Máme sice určité znalosti, ale tato věda se stále vyvíjí. K překlenutí této mezery bude nutná větší spolupráce mezi klimatology, epidemiology a lékaři,“ zakončuje Callahan.
