V dějinách televizního vysílání se objevila celá řada průkopníků, ale asi jen skotského inženýra Johna L. Bairda lze bez obav označit za skutečného „otce televize“. Nadaný technik nové médium nejen před sto lety, 26. ledna 1926, poprvé předvedl na veřejnosti, ale o dva roky později uskutečnil první dálkový televizní přenos z Londýna do New Yorku. A už koncem dvacátých let minulého století dokonce úspěšně experimentoval s barevným vysíláním.
Baird byl geniální vynálezce, který se ale nevyhnul slepým uličkám a omylům. Strávil spoustu času, slovy Járy Cimrmana, ověřováním toho, že „vypouštěním tabákového dýmu do vody zlato nevzniká“. Pokoušel se například prorazit se skleněnou břitvou, která sice nerezavěla, ale tříštila se na ostré kousky.
Co se týká televize, dlouho tvrdošíjně trval na neperspektivním mechanickém systému. Ten pro snímání i reprodukci obrazů využíval dvou synchronně se otáčejících kotoučů s kulatými otvory uspořádanými ve spirále. Ty obraz rozkládaly na řádky a dále pak na světelné body. Jejich větší či menší jasnost se měnila na elektrický signál určité intenzity přenášený k přijímači, kde se obráceným procesem scéna znovu vytvářela.
Mechanickou televizi Baird předvedl i onoho lednového dne roku 1926 padesátce vědců z Královského ústavu a reportérovi deníku Times. Ti mohli na malé obrazovce sledovat hýbající se břichomluvecké loutky, jejichž obraz rozložený do třiceti řádků se na stínítku objevoval s frekvencí 12,5 snímku za sekundu. Tedy jen poloviční oproti tehdy užívané u filmu, přesto ale postačující pro to, aby diváci prvního televizního představení mohli poprvé vidět pohyblivé obrázky.
Neúnavnému propagátorovi televize Bairdovi se po prvním úspěšném experimentu otevřela příležitost k dalšímu rozvoji nového média. Baird brzy přesvědčil šéfa oddělení rozvoje britského rozhlasu BBC, aby mohl vysílat obraz telefonní linkou ze své laboratoře v londýnské čtvrti Soho do budovy BBC a přes vysílač v nedaleké Oxford Street zpět. V roce 1928 se už jeho televize předvedla na telefonní lince mezi Londýnem a Glasgowem a Baird založil Bairdovu společnost pro rozvoj televize.
Obraz letí přes oceán
Ta v roce 1928 například provedla první skutečně dálkový televizní přenos z Londýna do New Yorku (podařil se ovšem až na druhý pokus) a také na loď uprostřed Atlantiku. Vysílat pro běžné diváky – či spíše fanoušky nejnovější techniky – ale Baird ještě nemohl, do éteru se dostal až poté, co mu po úmorném vyjednávání poskytla BBC kapacity a frekvence. Experimentální vysílání Bairdovy mechanické televize na vlnách BBC začalo koncem září 1929.
Vývoj ale šel kupředu a mechanickou televizi začal dohánět čistě elektronický systém. Počátkem roku 1935 ministerstvo pošt rozhodlo, že dá oběma televizím stejnou šanci. Baird sice svou mechanickou televizi vylepšoval, diváci ale nakonec dali přednost kvalitnější elektronické formě a v listopadu 1936 nakonec bylo spuštěno pravidelné televizní vysílání BBC.
Zapálený televizní průkopník se ale nevzdával a dál se pokoušel svůj mechanický systém vylepšit.
Televize v barvě
V únoru 1938 třeba Baird uskutečnil první barevné vysílání, i když jen z jednoho konce Londýna na druhý (první barevný přenos přitom podnikl už skoro o deset let dříve, v červenci 1928). Nakonec ale i Baird kapituloval a uznal, že budoucnost patří elektronice, kterou prostřednictvím své snímací elektronky na scénu uvedl ruský emigrant v USA Vladimir Zworykin. Ani v této oblasti si Baird nevedl špatně, jeho pokusy s barevnou televizí udivovaly diváky kvalitou obrazu.
V srpnu 1944 pak Baird představil první zcela elektronickou barevnou televizní obrazovku, v té době už ale bylo jasné, Evropa ztratila svůj technologický náskok. Slibně se rozvíjející televizi – vedle Velké Británie se ve třicátých letech vysílalo i v Německu, Francii, USA či Sovětském svazu – totiž na starém kontinentě zbrzdila druhá světová válka. Místem, kde televize od čtyřicátých let zažila bouřlivý rozvoj, se tak staly Spojené státy. I díky tomu, že se z ní stal hlavně byznys.
