Oficiální řečí první republiky byl československý jazyk, o kterém se zmiňoval už jazykový zákon, přijatý koncem února 1920 spolu s ústavou masarykovského Československa. O šest let později, přesně před sto lety, tedy 3. února 1926, pak byl vydáním jazykového nařízení prohlášen „jazyk československý“ za jazyk státní s konkrétními pokyny pro naplňování těchto nařízení.
Podle jazykového zákona z 3. února 1926 sice existoval jeden jazyk československý, ale v českých zemích tento jazyk představovala čeština a na Slovensku slovenština. S tím, že se oficiálně jednalo o dvě formy jednoho jazyka.
„Užívajíce jazyka státního, oficielního, úřady v onom území republiky, jež před 28. říjnem 1918 náleželo ku královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným, nebo ku království Pruskému, úřadují zpravidla po česku, na Slovensku zpravidla po slovensku,“ stálo v zákoně z roku 1920, který myslel i na menšiny. V oblastech, ve kterých tvořilo menšinové obyvatelstvo více než dvacet procent obyvatel, mohlo používat ve styku s úřady svého jazyka a ty byly povinny mu vyhovět.
A 3. února 1926 pak vyšel prováděcí předpis, kde se obecné zásady jazykového práva formulované o šest let dříve konkretizovaly, což mělo hlavně praktický význam.
Myšlenka československého jazyka nevycházela z vědeckého poznání jazyka a z lingvistiky, ale z politických představ. Konkrétně z koncepce takzvaného čechoslovakismu. Ta vznikla v 19. století a byla jedním ze základů snah o národní emancipaci Čechů a Slováků. Stavěla na představě o existenci československého národa, a tedy logicky i československého jazyka: národ byl v té době do významné míry definovaný právě jazykově.
Důvodem vzniku této myšlenky byla hlavně obrana před nacionálními sjednocovacími snahami v Německu a Itálii i maďarský nacionalismus – právě ten představoval později pro existenci samostatného Československa největší hrozbu.
Jednotný „československý jazyk“ s jeho dvěma variantami – češtinou a slovenštinou – zůstal úředním jazykem Československa až do roku 1948. Zánik jeho ukotvení v zákoně souvisel především s tím, že po odsunu německého obyvatelstva a záboru Podkarpatské Rusi Sovětským svazem už tvořili Češi a Slováci jazykově naprostou většinu obyvatel Československa a nebylo zapotřebí se vymezovat proti jiným skupinám.
Rozvoj jazyka
Výraz českoslovenština ale získal ještě jeden význam, který se stal mezi širokou veřejností tím známějším. Označuje se tak, někdy lehce pejorativně, jazyk lidí, kteří mísí češtinu a slovenštinu. Nejčastěji se tak označovalo vyjadřování československého prezidenta Gustava Husáka, v současné době za to bývá kritizován Andrej Babiš (ANO). Roku 2014 kvůli tomu poslanec Daniel Korte (TOP 09) vyzval, aby byly projevy tehdejšího ministra financí Andreje Babiše tlumočeny do češtiny. Místopředseda sněmovny mu ale nevyhověl.
Právě vznik samostatného československého státu nejvíc ovlivnil i vývoj češtiny jako jazyka, protože se stala úředním jazykem, uvedl Martin Beneš z Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Každý jazyk se podle tohoto lingvisty vyvíjí ze dvou příčin, vnitřních a vnějších. Ve 20. století podle něj měly větší vliv vnější změny, zmínil například světové války či změny režimů.
Nejrychleji jsou vnější změny vidět na slovní zásobě. „Vznik první republiky vedl k tomu, že se musela vymýšlet terminologie, třeba železniční, poštovní, která do té doby existovala jenom v němčině,“ popsal konkrétní příklady Beneš. Druhá světová válka podle něj vnesla do češtiny mnoho německých slov, období komunismu zase socialistické termíny.
Současná čeština
V současné době je podle Beneše v ovlivňování češtiny dominantní angličtina, nicméně například v gastronomii či módě je možné pozorovat i vliv italštiny nebo francouzštiny. A upozorňuje na velmi pozoruhodný fakt, který nemusí vypadat úplně logicky: vývoj jazyka se zpomalil. V době, kdy uměly číst a psát jen elity v klášterech nebo na dvorech, byl totiž rozvoj jazyka překotný. „Čím víc se blížíme současnosti, tím se jazyk mění pomaleji, protože je sledován, komentován, vyučován. To ty změny brzdí,“ řekl.
V současné době podle Beneše lidé zažívají velkou změnu slovní zásoby, kterou ovlivňují technologie, internet a vznik nových pojmů. Nedá se podle něj říct, že by se jazyk mladých lidí zjednodušoval. Například používání emotikonů je podle něj jakýmsi kódem navíc. „Možná je to, že umíte udělat nějaký digitální obličejík, moderní naplnění potřeby komunikovat nějak i mimo slova,“ řekl. Připomněl, že v 19. století využívali lidé květomluvu. V ní různé druhy květin symbolizovaly narážky, které člověk nechtěl vyslovit.
Čeština je podle Beneše v dobré kondici, nic ji neohrožuje. Nedomnívá se, že by v nejbližší době přestala být například jazykem administrativy, politického jednání či veřejné komunikace v Česku. Ustupovat by mohla podle něj ve vědecké komunikaci, kvůli potřebě sdělovat informace napříč jednotlivými jazyky.
