Dobytek je jedním z hlavním původců skleníkových plynů. Němečtí vědci se pokouší problém vyřešit tím, že mladá telata naučí vyměšovat na předem určených místech, a po úspěšném experimentu jsou opatrně optimističtí.
Když se krávy pasou, často se na jednom místě shromažďuje nepřiměřené množství biologického odpadu a jejich výkaly a moč mohou znečišťovat jak půdu, tak vodu. Tomu jde sice zabránit tím, že se dobytek zavře ve stájích, ale v těchto těsných prostorách se odpad zase mění na amoniak (neboli čpavek), potažmo skleníkový plyn metan.
Dosud neexistovalo funkční řešení, teď ale jedno takové popsali němečtí vědci v odborném žurnálu Current Biology. Prokázali v něm, že krávy lze naučit chodit na jakousi latrínu, což umožní snazší sběr a zpracování odpadu – a díky vyčištění stájí se sníží i znečištění ovzduší.
Výchova telat
Aby vědci naučili krávy chodit na toaletu, začali s telaty. Postupovali stejně jako při jiném výcviku; když si telata ulevila do speciální latríny, dostala odměnu. Močení na jiném místě naopak provazovali s nepříjemným zážitkem.
„Jako trest jsme nejprve použili sluchátka do uší, a pokaždé když telata močila venku, jsme jim pustili velmi nepříjemný zvuk,“ říká spoluautor studie Jan Langbein. „Mysleli jsme si, že tím zvířata potrestáme – ne příliš přísně – ale ukázalo se, že jim to bylo jedno. Nakonec se jako jemný, ale účinný odstrašující prostředek osvědčilo pocákání vodou.“
Během několika týdnů takto úspěšně vycvičili jedenáct ze šestnácti telat. V další fázi výzkumu biologové dovolili zvířatům, aby se k latrínám sama dostala z pastviny.
„Obvykle se předpokládá, že dobytek není schopen ovládat své vyměšování,“ doplnil Langbein. „Hovězí dobytek je ale poměrně chytrý a dokáže se toho hodně naučit. Proč by se nemohl naučit používat toaletu?“ Pozoruhodné podle autorů je, že zvířata byla podobně úspěšná jako děti, a dokonce lepší než velmi malé děti.
Potíž čpavku
Výzkum se jeví jako raritní, má ale praktický potenciál. Čpavek, který vzniká z biologického odpadu dobytka, je nejen nepříjemný svým zápachem, ale především má negativní dopad na změny klimatu. Sám o sobě sice skleníkovým plynem není, ale když se dostane do půdy, mění ho mikrobi na oxid dusný a to už skleníkový plyn je. Po metanu a oxidu uhličitém jde dokonce o třetí nejvýznamnější skleníkový plyn.
Navíc má oxid dusný další rizikové faktory. V srpnu 2009 vyšla v časopise Science studie, podle které oxid dusný v současnosti představuje největší nebezpečí (větší než freony) pro ozonovou vrstvu Země a měl by jím být i v průběhu celého 21. století.
Právě zemědělství je největším zdrojem emisí amoniaku, přičemž chov hospodářských zvířat se na nich podílí více než polovinou. „Je zapotřebí zapojit zvířata do celého procesu a trénovat je, aby se řídila tím, co se mají naučit,“ popsal Langbein. „Tušili jsme, že by mělo být možné zvířata vycvičit, ale do jaké míry, to jsme nevěděli.“
