Před devadesáti lety v Brně vznikl Dům útěchy, z něhož se později stal Masarykův onkologický ústav (MOÚ). Pracoviště na Žlutém kopci je dodnes jediné specializované onkologické centrum s nadregionální působností v České republice. Ročně tam v současné době provedou víc než pět tisíc operací a ambulantně centrum obslouží kolem půl milionu pacientů.
S původní myšlenkou Domu útěchy přišla brněnská etnografka a sociální pracovnice Lucie Bakešová. Roku 1927 ji totiž emociálně zasáhl příběh dívky, která umírala na tuberkulózu. Krátce na to napsala článek do Lidových novin s titulkem „Čeho je v Brně třeba“.
„Mnohdy jsou přeplněny nemocnice tak, že nemocní leží na jednom lůžku, ba dokonce na podlaze. Nezřídka i nejbližší příbuzní zůstávají je útrapám a bolestem,“ upozorňovala v něm. Bakešová proto navrhla, aby byl v Brně vybudován „pro lidi chronickou chorobou stižené Dům míru a útěchy“.
Posléze začala pořádat přednášky, debatovala o tom s profesory brněnské lékařské fakulty, organizovala letákové akce, besedy v rozhlase a založila i spolek, který měl zaručit, že se její sen splní. Obrátila se také na nejvlivnější osoby v prvorepublikovém Československu – psala dopisy do prezidentské kanceláře i Alici Masarykové, se kterou se znala z Československého červeného kříže. Prezident T. G. Masaryk s věcí sympatizoval a slíbil pomoc.
Ústřední postavou se stal syn Lucie Bakešové, chirurg Jaroslav Bakeš, který vytvořil celý koncept ústavu. Zatímco původně se uvažovalo spíše o sociálním ústavu, Bakeš se rozhodl pro instituci více vědeckou, více léčící a více zaměřenou do budoucnosti: specializovaný protirakovinný léčebný a výzkumný ústav. Argumentoval tím, že „rakovina vyžaduje metody složité, většinou zásahy chirurgické s následným radiovým ošetřením, což ovšem předpokládá nejen dobře školený personál a speciální pomůcky a zařízení, ale také k tomu speciální ústav“.
„Dům útěchy“ byl postavený brněnským architektem Bedřichem Rozehnalem. Ten stavbu navrhoval podle nejlepších dobových poznatků a konzultoval ji se světovými experty. Díky tomu patřil ústav mezi nejmodernější stavby svého druhu v Evropě.
Rozehnal se stal světově uznávaným expertem na nemocnice, ani to ale nezabránilo komunistickému režimu, aby ho zničil. V roce 1960 byl ve vykonstruovaném procesu společně s dalšími architekty odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Jako vězeň byl ale příliš cenný, stal se tak součástí takzvaného „Basaprojektu“, v jehož rámci musel navrhovat přímo z pankráckého kriminálu luxusní vily pro komunistické politiky u přehrady Orlík.
Krátce se na výsluní vrátil v době Pražského jara, ale pak z něj utužování poměrů opět udělalo běžného projektanta. Zemřel 11. června 1984 v Brně.
Jeho pohled byl tehdy do značné míry „rebelský“, protože mimo jiné kritizoval dobové přesvědčení o neléčitelnosti rakoviny, jež podle něj vedlo ve většině případů k rezignaci na léčbu. Inspiraci přitom hledal na západ od československých hranic – vzorem pro nový ústav se měly podle něj stát například Radiumhemmet ve Stockholmu nebo Memorial Hospital v New Yorku.
Ambiciózní plán vyvolal i vlnu odporu, zejména na brněnské univerzitě, jejíž lékaři si přáli, aby takové pracoviště patřilo pod ni. Ale nakonec rozhodl dar prezidenta republiky, díky němuž se na Žlutém kopci začalo v červnu 1933 stavět. Samotný doktor Bakeš se toho ale nedožil, zemřel o tři roky dříve na zápal plic po honu v Polsku.
Ústav byl pak slavnostně otevřen přesně před devadesáti lety, 13. ledna 1935. Lucie Bakešová zemřela 2. dubna téhož roku.
Rozvoj poznání
Ani změna režimu nezabránila tomu, aby se pracoviště dále zlepšovalo. V 70. letech se tam významně začala rozvíjet chemoterapie a na konci 90. let se objevila první cílená léčba, zaměřená především na nádorové buňky, což ji odlišuje od standardní chemoterapie, která necíleně poškozuje i DNA zdravých buněk. Podobným pokrokem byly nové ozařovací přístroje, které nádor dokázaly přesněji zaměřit. „Dokonalé přístroje byly v MOÚ od 90. let,“ uvedl ředitel tohoto ústavu ředitel Marek Svoboda.
Důležitým milníkem byl podle Svobody i konec 70. let, kdy MOÚ vstoupil do Organizace evropských onkologických ústavů (OECI) a odborníci tak mohli sdílet vědomosti i s kolegy ze zahraničí. V 80. letech také ústav ve spolupráci s farmaceutickou společností Lachema pracoval na vývoji nových cytostatik, kterými zásoboval socialistické i západní země.
V roce 1990 se rozhodlo o výstavbě nového pavilonu na volném pozemku naproti původní budově ústavu. Následovaly další úpravy a výstavby nových pavilonů, což umožnilo zvýšit kapacitu pacientů. Dál se také zdokonalovaly léčebné metody.
Ústav dnes
K výraznému posunu v léčbě rakoviny přispělo podle ředitele právě používání robotů při operacích. „Umožňují provádět radikální a přitom k okolním tkáním šetrné výkony, které zvyšují šanci na rychlé uzdravení s menšími nežádoucími účinky. Letos provedeme dvoutisící operaci robotem a plánujeme pořídit druhý systém, jenž vyčleníme pro pacienty s nádory prostaty a ledvin,“ poznamenal.
Pomohly také přesnější ozařovací přístroje i šetrnější chemoterapie. Rozvoj léčebných metod souvisel s rozšiřováním prostor ústavu. V současnosti vzniká na Žlutém kopci Centrum onkologické prevence a Centrum inovativní a podpůrné péče. Do budoucna je v plánu postavit i Centrum teranostiky zaměřené na takzvanou nukleární medicínu využívající radioaktivní látky, popsal Svoboda.
Dalším trendem je precizní onkologie, kdy odborníci s pomocí genetických analýz identifikují v nádoru jednotlivce místa, která cíleně zasáhnou protinádorovými léky. „Připravujeme tak léčbu šitou na míru. Trend bude nabývat na významu, například v oblasti teranostiky. To je individuální přístup k diagnostice a léčbě nádoru pacienta pomocí radionuklidů,“ přiblížil ředitel.
„V současnosti máme připravený projekt nové budovy, kde bude radionuklidy vyrábět takzvaný cyklotron. Bohužel na tuto investici za sedm set milionů korun stále nemáme peníze. Než se nám je podaří získat, připravili jsme kontejnerovou teranostickou jednotku, kde budeme ve velmi omezené míře látky pacientům aplikovat,“ doplnil.
Svoboda zdůraznil, že součástí úspěchu v léčbě je i rozvoj podpůrné péče a prevence. Tyto oblasti MOÚ posílí po otevření dvou nových center příští rok na jaře. Kromě jiného nabídnou vzdělávání pacientů a jejich blízkých i další možnosti výzkumu.
V současnosti ambulancemi MOÚ ročně projde kolem půl milionu lidí, hospitalizováno bylo ke konci uplynulého roku téměř 8500 pacientů, ústav má 220 lůžek. Ročně je zde provedeno více než pět tisíc operací a ústav zaměstnává přes 1100 lidí. Právě personální zajištění patří podle Svobody mezi hlavní výzvy. Podobně jako v jiných zdravotnických zařízeních chybí i v onkologickém ústavu sestry. Kromě toho jej trápí také nedostatek radiologických asistentů, dodal Svoboda.
