Skutečná spotřeba antibiotik v Česku za posledních pět let výrazně narostla. Podle dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) vzrostl počet spotřebovaných denních dávek z 52 na 73 milionů ročně. Česká lékárnická komora upozorňuje, že tento trend odráží zhoršující se situaci v léčbě infekcí a současně zvyšuje pravděpodobnost vzniku antibiotické rezistence.
Osmnáctý listopad je Evropským antibiotickým dnem. Upozorňuje na to, jak klíčová jsou antibiotika pro fungování současné civilizace a současně jak křehká je hráz, která lidstvo chrání před tisícovkami nemocí.
Letošní ročník s mottem „Konej teď: Chraň naši přítomnost, zajisti naši budoucnost“ zdůrazňuje potřebu odpovědného užívání antibiotik a upozorňuje na rostoucí hrozbu jejich snižující se účinnosti. Česko má podle aktuálních údajů SÚKL v tomto ohledu docela problém.
V posledních pěti letech se výrazně mění charakter spotřeby antibiotik. Počet vydaných balení zůstává relativně stabilní – stoupl ze zhruba 9,35 milionu v roce 2020 na přibližně deset milionů v roce 2024. Skutečná spotřeba ale roste. To ukazuje počet takzvaných definovaných denních dávek (DDD), které vzrostly z 52 milionů v roce 2020 na 73 milionů v roce 2024.
Rozdíl mezi počtem balení a DDD ukazuje, že Češi užívají antibiotika mnohem intenzivněji než dříve. Pacienti dostávají vyšší dávky antibiotik a/nebo delší léčebné kúry. To odráží změny v léčbě infekcí, které se stávají obtížnějšími právě kvůli narůstající antibiotické rezistenci.
„Když některá antibiotika přestávají na bakterie dobře fungovat, lékaři musí volit novější antibiotika, vyšší dávky nebo delší léčbu. Proto skutečná spotřeba roste, i když počet vydaných balení vypadá na první pohled stabilně. Počet DDD tak lépe ukazuje, jak se antibiotická léčba mění i v reakci na rostoucí rezistenci,” vysvětluje prezident České lékárnické komory Aleš Krebs.
„Domácí rezerva“
Dalším důkazem, že v Česku lidé neumí s antibiotiky zacházet, je výzkum SYRI. Z něj vyplývá, že více než třináct procent českých domácností má doma antibiotika, která přitom aktuálně neužívá. Přibližně čtyři procenta lidí je dokonce berou jako „rezervu“ pro budoucí použití.
Takové skladování ale podle farmakologů zvyšuje riziko zahájení samoléčby bez lékařského vyšetření, a tím i možnost šíření rezistentních bakterií. „To, že má tolik lidí doma zbytky antibiotik, je vážný problém. Často to znamená, že předchozí léčbu nedokončili, což snižuje její účinnost a podporuje vznik rezistence. Ještě horší je pak použití zbytku balení bez doporučení lékaře,“ upozorňuje viceprezident České lékárnické komory Martin Kopecký.
„K zahájení antibiotické léčby je vždy nutné vyšetření lékaře, stanovení diagnózy a určení správného typu antibiotika proti konkrétní bakteriální infekci. Kvůli laickému používání antibiotik se zvyšuje riziko vzniku rezistentních kmenů bakterií, které si navíc mezi sebou předáváme. Zodpovědné užívání antibiotik tak chrání nejen jednotlivce, ale i jeho okolí,“ doplňuje Kopecký.
Proč je nadměrná spotřeba problém
„Antibiotická rezistence představuje jeden z největších globálních zdravotních problémů současnosti. Nesprávné a nadměrné užívání antibiotik vede k tomu, že se bakterie stávají odolnými vůči léčbě. Pokud se trend nezmění, hrozí, že běžné infekce nebude možné léčit dostupnými antibiotiky. Jak zásadní může problém být pro každého z nás? Představme si například, že dostaneme zápal plic a nebude jediné léčivo, které by nám dokázalo pomoci s nákazou bojovat,“ varuje hlavní hygienička a ředitelka Státního zdravotního ústavu (SZÚ) Barbora Macková.
V kterýkoli daný den má podle ní přibližně sedm procent neboli jeden ze čtrnácti pacientů v evropských nemocnicích alespoň jednu infekci spojenou se zdravotní péčí. Z toho třetina těchto infekcí je způsobena právě bakteriemi rezistentními vůči důležitým antibiotikům, což omezuje možnosti léčby infekcí.
Odhady založené na datech z evropského sledování antibiotické rezistence ukazují, že v Evropě každoročně zemře více než 35 tisíc lidí v důsledku infekcí rezistentních na antimikrobiální látky. I proto se evropské státy zavázaly do roku 2030 snížit výskyt infekcí krevního řečiště způsobených třemi nejvýznamnějšími rezistentními bakteriemi.
Jenže podle aktuálních dat bude dosažení takových cílů obtížné. Česko se v některých oblastech zlepšuje. „Podařilo se dosáhnout snížení výskytu meticilin-rezistentních Staphylococcus aureus (MRSA), u dalších dvou sledovaných rezistentních bakterií ale dochází k trvalému nárůstu jejich výskytu, i když v porovnání s jinými evropskými státy je výskyt rezistence stále spíše nižší,“ popisuje Helena Žemličková, která vede Národní referenční laboratoře pro antibiotika SZÚ.
Jak vyplývá z údajů SZÚ, v Česku se nejčastěji vyskytují rezistentní kmeny bakterií, které způsobují infekce močových cest, zápaly plic a další infekce dýchacích cest – především u seniorů, hospitalizovaných pacientů a u osob s oslabenou imunitou. Rezistentní bakterie však už dávno nepředstavují problém pouze nemocnic. „Stále častěji se s nimi setkáváme i v běžné ambulantní praxi. Léčba je náročnější, dražší a v některých případech může být dokonce neúčinná,“ varují lékaři.
Co s tím
Antibiotická rezistence má výrazný dopad na celé zdravotnictví – komplikuje léčbu běžných infekcí, prodlužuje hospitalizace a zvyšuje náklady na terapii. Situaci dále zhoršuje krize ve vývoji nových léčiv, protože řada farmaceutických firem z této oblasti postupně odchází. Vývoj je drahý a nevyplácí se.
Důležitá je tedy hlavně prevence a kontrola infekcí v nemocnicích. Rezistence vůči antibiotikům je problém především ve zdravotnických zařízeních. Více než sedmdesát procent infekcí spojených se zdravotní péčí je způsobeno multirezistentními bakteriemi, přičemž polovině těchto infekcí by se dalo předejít adekvátními opatřeními pro prevenci a kontrolu infekcí.
„Jak ukázal průzkum Národního referenčního centra pro infekce spojené se zdravotní péčí, 82 procent nemocnic v Česku má zavedený program prevence a kontroly infekcí. Je třeba podporovat vzdělávání v této oblasti, abychom měli dostatek personálu, který se této problematice věnuje. Důležitý je také dostatečný počet jednolůžkových pokojů, aby pacienti s multirezistentní bakterií mohli být izolováni. Restrukturalizace lůžkové péče je v současnosti velmi diskutované téma, tento bod musí být brán v potaz i při výstavbě nových pavilonů a nemocnic,” doplňuje souvislosti ředitelka Macková.
Ani vývoj se ale nesmí zanedbávat, upozorňují experti. V Česku na primárním výzkumu pracuje rovnou několik vědeckých pracovišť. „Pomoci mohou nové látky s unikátními mechanismy účinku, jako jsou například takzvaná atomární antibiotika inhibující funkce polysacharidů v buněčné membráně bakterií. Na zvířecích modelech máme ověřeno, že bakterie si na ně prozatím nedokáží vytvořit rezistenci a fungují v případech, kde komerční antibiotika selhávají,“ doplňuje Radek Zbořil, který působí na Univerzitě Palackého v Olomouci.
„Mají obrovský potenciál v cílené léčbě ran a lokálních infekcí, kde rychle potlačují růst bakterií a podporují proces hojení, ale testujeme i možnost jejich přídavku ke klasickým antibiotikům, což může pomoci obnovit jejich účinnost a odolnost vůči rezistenci,“ dodal.
