V Bratislavě proběhla pietní vzpomínka na oběti komunistického režimu. Revoluční události se přitom v roce 1989 začaly ve slovenské metropoli rozbíhat už 16. listopadu.
Slovenský 17. listopad byl vlastně už 16. listopad. Studenti v Bratislavě vyšli v předvečer pražského protestu. Zhruba dvě stě lidí v živém řetězu pochodovalo za akademické svobody.
„Všechny fotoaparáty nás fotily a bylo to neanonymní, každý byl identifikovatelný. To překonání strachu vyjít na náměstí a být si vědomý, že postihy přijdou, to byl takový největší moment,“ zavzpomínal spoluorganizátor studentského pochodu Milan Novotný.
Henrieta Hrinková tehdy jako první vystoupila před přítomnými kamerami i státní mocí. „Nelituji toho, jen to byl překvapující moment, když nám potom volal pan soudruh a ptal se mě, jestli vím, že všichni budeme vyloučeni ze školy, ti účastníci 16. listopadu,“ přiblížila.
Někteří studenti se sešli v Bratislavě i po 35 letech. Na místě, kde 16. listopadu 1989 chtěli uctít oběti srpnové okupace. A kde se v následujících, pohnutých dnech scházeli nejen kvůli minulosti, ale tehdy hlavně budoucnosti Slovenska.
Sestavili stávkový výbor a podpořili hnutí Veřejnost proti násilí. Sami označují svůj pochod 16. listopadu za jakýsi prolog revoluce, nikoliv její začátek. „Ne, začala v Praze 17. listopadu. Studenti v nepovolené části manifestace byli surově zbiti a odtud se začal v celém Československu šířit odpor k tomu, co se událo,“ doplnil Novotný. Za svou největší školu dodnes považují listopadové dny roku 1989.
