Demokrat Jimmy Carter zastával jako 39. prezident USA jedno funkční období. Po odchodu z Bílého domu v roce 1981 si vybral roli vyjednavače ve světových konfliktech, angažoval se v mírových iniciativách od Haiti až po Severní Koreu. Jeho zásluhy na poli lidských práv mu v roce 2002 vynesly Nobelovu cenu za mír. Veterán americké politiky Carter, který se v úterý 1. října dožívá sta let, je nejstarším žijícím americkým exprezidentem v historii.
V Bílém domě šéfoval Carter v letech 1977 až 1981. Za jeho přispění byla například v roce 1978 dohodnuta v americkém Camp Davidu mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem. Obnovil také diplomatické kontakty mezi USA a Kubou a vyjednal propuštění tisíců politických vězňů. Carter dokončil jednání o navázání plných diplomatických vztahů mezi USA a Čínou a pod jeho vedením byla také uzavřena dohoda o navrácení Panamského průplavu Panamě.
Jako prezident byl méně úspěšný při rozhovorech se SSSR o omezení strategických zbraní. Jednání sice vedla v roce 1979 k podpisu smlouvy SALT 2, nezdařila se ale její ratifikace – po vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu ji americký Kongres odmítl.
Druhý ropný šok a neúspěch pokusů o propuštění zajatých členů americké mise v Íránu zastínily přínosy Carterovy politiky. V boji o druhé prezidentské období ho v listopadu 1980 porazil republikán Ronald Reagan.
Kritizoval Bushe kvůli Blízkému východu
Po odchodu z prezidentského úřadu Carter v roce 1982 založil s manželkou Rosalynn humanitární středisko, které nese jeho jméno – Carter Centre. Středisko pomáhá v různých zemích při nastolování demokratického systému, při pořádání svobodných voleb a dozoru nad jejich průběhem. Zabývá se též dodržováním lidských práv a zmírňováním utrpení v zemích třetího světa. Známé jsou rovněž aktivity centra v řešení sporů mezi Izraelci a Palestinci.
Carter „žehlil“ také konflikt na Haiti, přispěl k návratu rwandských uprchlíků do vlasti, navštívil i bývalou Jugoslávii ve snaze vyřešit válku mezi bosenskými Srby a Muslimy. V roce 1994 poprvé navštívil komunistickou Koreu a setkal se s tehdejším vůdcem Kim Ir-senem. Do KLDR se vrátil mimo jiné v roce 2010, aby dosáhl propuštění zajatých Američanů. Několikrát také navštívil Kubu, poprvé v roce 2002.
Carter také ostře kritizoval politiku republikána George Bushe vůči Blízkému východu. Nesouhlasil rovněž s válkou v Iráku bez mandátu OSN. Již v roce 2004 se Carter vyjádřil, že Bush a jeho britský spojenec (premiér Tony) Blair „pravděpodobně věděli“, že údaje o domnělých iráckých zbraních hromadného ničení vyplývají z „pochybných“ zpravodajských informací. Podle Cartera tehdy „padlo rozhodnutí jít do války a pak najdeme důvod proč“.
Setkal se s Havlem
Matador světové politiky se narodil 1. října 1924 v Plains v americkém státě Georgia v rodině farmáře jako James Earl (Jimmy) Carter. Absolvoval univerzitu a technický institut v Georgii, titul inženýra získal v Annapolisu na Americké námořní akademii. V letech 1947 až 1953 sloužil u námořnictva, poté se věnoval rodinné farmě na pěstování burských oříšků. Politickou kariéru zahájil jako georgijský senátor (1962 až 1966), guvernérem Georgie byl v letech 1971 až 1974.
Za „desítky let neutuchajícího úsilí o hledání mírových řešení mezinárodních konfliktů“ získal Carter v roce 2002 Nobelovu cenu za mír. Na prestižní ocenění byl přitom navrhován opakovaně, velmi blízko zisku byl již v roce 1978, kdy se laureáty stali izraelský premiér Menachem Begin a egyptský prezident Anvar Sadat za uzavření mírové smlouvy. Carter byl tehdy rozhodujícím prostředníkem jednání, do stanoveného termínu však nebyl formálně navržen.
V roce 1993 přijel Carter na krátkou jednodenní soukromou návštěvu Prahy. Setkal se s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, s nímž hovořil zejména o lidských právech.
Až do vysokého věku zůstal Carter aktivní a nepřestal působit ani politicky. V roce 2019 se například nabídl, že se jako prostředník pokusí oživit jednání o jaderném odzbrojení KLDR.
V roce 2015 Carter přiznal, že trpí rakovinou kůže, která se rozšířila do jater a mozku. Podrobil se sedmiměsíční léčbě, po které snímky další známky nemoci neodhalily. V roce 2019 podstoupil operaci hlavy a ve stejném roce si při pádu ve svém domě přivodil zlomeninu pánve. Loni v únoru oznámil, že odmítl další lékařské zákroky a nastoupil do hospicové péče. Ta se obvykle nabízí pacientům v terminálním stadiu života.
Od roku 1946 byl ženatý s Rosalynn Smithovou, narodili se jim tři synové a dcera. Nejstarší Jack, obchodník a politik, se v roce 2006 neúspěšně pokoušel dostat do amerického Senátu za stát Nevada. V roce 1976 pomáhal otci při úspěšné prezidentské kampani. Carterovi mají jedenáct vnoučat. Jeden z vnuků, Jason, v roce 2014 neúspěšně kandidoval na guvernéra Georgie. Carterova žena Rosalynn zemřela loni v listopadu ve věku 96 let.
Mezi své koníčky řadí Carter malování, rybolov, práci se dřevem nebo jízdu na kole. Zajímá ho také poezie, zejména pak dílo básníka Dylana Thomase. Carter třikrát získal cenu Grammy v kategorii nejlepší mluvené slovo, v roce 2019 za audioverzi své knihy Faith – A Journey for All (Víra – Cesta pro všechny).
