Politika, uprchlická krize nebo školství. Na tématu tolik nezáleží, protože komentáře naskakují na zpravodajských webech v podstatě pod jakýkoliv text. Britský list The Guardian se rozhodl diskuse, které se od roku 2006 nastřádaly na jeho webu, zanalyzovat. Do výzkumu zapojil na 70 milionů příspěvků a na jejich základě došel k jasnému závěru – nejvíce urážlivých komentářů nasbíraly články psané ženami.
Mezi desítkou nejvíce urážených redaktorů je hned osm žen. Čtyři z nich mají bílou a čtyři jinou barvu pleti. Zbylí dva muži v desítce jsou pak oba tmavé pleti. Pokud bychom se podívali na sexuální orientaci, tak dvě z žen a jeden muž jsou homosexuálové. A v případě náboženství je jedna žena muslimka a jedna židovka.
Za tímto výčtem je ale důležité zmínit ještě jeden fakt, a to že většinu redakce Guardianu tvoří bílí muži. A když se podíváme naopak na desítku nejméně urážených novinářů, tak ta je tvořena výhradně samými muži.
Po výsledcích tohoto výzkumu se ale The Guardian rozhodl podle svých slov problém řešit, a ne se k němu otočit zády. To znamená, že komentáře nechce ignorovat nebo je zrušit, ale na základě analýzy s nimi dál pracovat. Protože reakce a otázky čtenářů žurnalistiku obohacují a těch urážlivých komentářů je stále jenom menšina, dodává redakce.
Od roku 2006 do současnosti museli moderátoři diskusí kvůli porušení pravidel na webu Guardianu zablokovat 1,4 milionu komentářů, to představuje zhruba dvě procenta z celkového počtu. Komentáře obsahovaly urážlivá slova nebo šlo o vyloženě osobní mediální útoky. Odstraňovány jsou pak i takové příspěvky, které jdou úplně mimo téma.
A právě tyto blokované komentáře posloužily v analýze Guardianu jako ukazatel urážlivého chování.
Co je vlastně urážlivé chování?
Tím úplně nejurážlivějším komentářem jsou výhružky zabitím, znásilněním nebo zmrzačením. Takové příklady jsou ale podle Guardianu velmi vzácné, a pokud už se objeví, jsou v podstatě ihned zablokovány a diskutující dostane naprostý zákaz vkládání jakýchkoliv dalších příspěvků.
Méně extrémní a také daleko častější je pak urážení samotného autora textu. A autoři analýzy přidávají několik příkladů z praxe. Novinářka například psala o demonstraci před potratovou klinikou a čtenář jí na to napsal: „Vy jste tak ošklivá, že kdybyste otěhotněla, tak bych vás na potratovou kliniku odvezl sám.“
Reportér tmavé pleti byl zase nazýván „rasistou, který nesnáší bělochy“ jenom proto, že psal o tom, že americká policie zastřelila Afroameričana.
The Guardian blokuje také osobní útoky, ať už na novináře nebo na ostatní čtenáře. Maže tak příspěvky typu „Vy jste tak hloupý“, „To si říkáte novinář?“ nebo „Za tohle dostáváte zaplaceno?“. Pohrdavé komentáře jako „Uklidni se, drahá“ pak v diskusích také nevydrží dlouho.
On-line urážky ale nemusejí nutně směřovat pouze na jednotlivce. Do této kategorie spadá vše od xenofobie přes sexismus až po homofobii. V poslední době se často hovoří napříkl o uprchlické krizi. Pod článkem Guardianu o tom, že ve Středozemním moři opět utonuly desítky uprchlíků, se objevily komentáře: „Tito lidé nepřinášejí zemi, do které vstupují, vůbec nic“,„Čím více plovoucích mrtvol v moři, tím lépe“, „Ať se utopí všichni!“. I to pak editoři mažou.
„Občas je rozhodnutí moderátora jednoduché, jindy může být těžké rozpoznat, kde je ta hranice. Všechno se ale řídí standardy Guardianu, a ne osobními názory a sympatiemi moderátora,“ uzavírá celou analýzu The Guardian.
Více informací ze světa médií přináší Newsroom ČT24 každou neděli večer.
