Když dánský fotbalista Christian Eriksen během zápasu na Euru upadl na trávník, nikdo nevěděl, co přesně se děje. Odpověď hledaly přímo na hřišti televizní kamery, do světa pak vyslaly obrázky, které by mnozí diváci možná raději neviděli. Nehybné tělo, vytřeštěné oči, resuscitace. Zranění ke sportu patří, existuje ale mez, která by se neměla překračovat? Co divákům v detailu ukazovat a co už ne, zvažují po tomto případu sportovní novináři z celého světa. Pořad Newsroom ČT24 se na názor ptal těch českých.
Dlouhých čtrnáct minut fotbaloví komentátoři po celém světě popisovali nepříjemnou situaci, která nastala při zápase Dánska proti Finsku na fotbalovém mistrovství Evropy. Dánskému hráči Christianu Eriksenovi se přímo na hřišti zastavilo srdce, že jde o tak vážnou zdravotní komplikaci, ale nevěděli hráči, kameramani, komentátoři ani režiséři. Nejspíš právě proto detailní obrázky nehybného fotbalisty viděly miliony diváků po celém světě.
„Zachovali se přesně podle všech pravidel, která jsou na takovou situaci připravena. Ve chvíli, kdy Eriksen upadl na zem a zůstal ležet, šlo o situaci, která je na sportovišti zcela běžná, každý sportovec se jednou zraní. Ale tohle byla extrémní situace a myslím, že i v přenosovém voze pár desítek sekund trvalo, než vyhodnotili, že ta situace je vážná,“ popisuje událost ze svých zkušeností režisér sportovních utkání Charilaos Karadžos.
Například britská BBC se za odvysílání záběrů později omluvila. Na sociálních sítích se nad nimi pohoršili také někteří diváci a sportovní novináři. Podle jejich reakcí obrázky sportovce, který bojuje o život, nemají na obrazovce co dělat.
I sportovní novinář musí informovat
„Ve chvíli, kdy viděl, že dochází k resuscitaci, měl odjet, už se na to divák neměl dívat a spíš se měl režisér a kameramani soustředit na záběry spoluhráčů, kameramanů. Ale v první fázi, když kamera a režie zabíraly hráče bez vědomí toho, co se přesně stalo… To se může těžko vyčítat,“ říká dlouholetý fotbalový komentátor Jaromír Bosák.
I sportovní novináři podobně jako ti klasičtí hledají primárně odpovědi na otázky. A v této chvíli chtěl každý vědět, co se stalo. Režie záběry do světa vyslala nejspíš i proto, že je potřebovali komentátoři v několika zemích. Mnozí z nich totiž kvůli protipandemickým opatřením nemohli být na stadionu.
„Ve chvíli, kdy je událost součástí hry, tak ji jako novinář nemůžete ignorovat. Musíte informovat a poskytnout informace i těm, kteří komentují,“ vysvětluje Charilaos Karadžos, který má s režií velkých sportovních akcí bohaté zkušenosti.
O záběrech rozhoduje UEFA
Samotné televize podobu odvysílaného materiálu navíc příliš ovlivnit nemůžou. Zápasy Eura mohou vysílat na základě smluv s fotbalovou asociací UEFA. „Ten, kdo by to měl vypínat nebo rozhodovat o signálu, je majitel televizních práv, v tomto případě UEFA. Jsou události jako formule 1, kde kamera odjede, když se něco stane. UEFA se rozhodla signál vysílat a my jsme splnili povinnost,“ vysvětluje důvod, proč se záběry objevily také v České televizi, ředitel ČT Sport Jiří Ponikelský.
Podle odborníka na etiku médií Jana Motala z Masarykovy univerzity byl přenos zvládnutý. I přesto, že za problematické označuje dva momenty. „Ten první byl detail na tvář fotbalisty a druhý byl přes nohy jeho spoluhráčů na resuscitaci,“ říká Motal. „Bohatě stačí vidět jeho spoluhráče a reakce okolí než zobrazovat přímo utrpení toho člověka. Myslím, že si to ve štábu uvědomili, a proto potom už tolik netlačili na pilu,“ dodává.
Fotbal má pro takové situace jen obecná pravidla o tom, že se vážná zranění mají ukazovat citlivě. Podle lidí z oboru to stačí. Jiná situace je například v lyžování. Když závodník na svahu upadne, kamery místo pádu zobrazí celek sjezdovky, diváky nebo další závodníky. Podobně to chodí také v závodech formule 1, nehodu kamery ukážou až v momentě, kdy je jasné, že je pilot havarovaného vozidla v pořádku.
Reportáž zachycující sporné momenty ve sportovní žurnalistice uvidíte v neděli večer v pořadu Newsroom ČT24.
