Po dlouhé nemoci zemřel ve věku 77 let tanečník, herec a pedagog Vlastimil Harapes. Osobnosti divadelního a tanečního světa na něj vzpomínají jako na tanečníka světového formátu, díky němuž se o tanec zajímala široká veřejnost. V tanečních rolích zúročil i herecké nadání, které uplatnil rovněž ve filmu.
Cesta kluka z vesničky Droužkovice na Chomutovsku k baletu začala v hudební škole a rytmice, kam rodiče svého energického potomka přihlásili. „(Maminka) si řekla: Ten náš Vlastík si pořád prozpěvuje a poskakuje, já ho tam přihlásím, aby to dostalo nějaký řád,“ vzpomínal.
Následovala taneční konzervatoř. Při studiu klasického tance se ale prý dlouho trápil tím, jak pohybem přesně vyjádřit to, co potřebuje. Absolvoval ale s vyznamenáním a následovala smlouva v Národním divadle. Posléze se zdokonalil na stáži v Petrohradě u A. I. Puškina, který mimo jiné vychoval takové taneční hvězdy, jako byli Rudolf Nurejev či Michail Baryšnikov. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byl Harapes stálým hostem Německé porýnské opery.
Klíčovým okamžikem Harapesovy kariéry byl rok 1971, kdy se stal sólistou baletu a zažil první úspěch v Prokofjevově Romeovi a Julii. Tančil jak Merkucia, tak dvacet let Romea, tímto romantickým hrdinou se také se zlatou kapličkou rozloučil. Doma i v zahraničí ztvárnil Harapes různé baletní postavy, od princů v Labutím jezeře a Giselle až po Spartaka či Fauna ve Faunově odpoledni.
Filmový herec
S aktivním tancem Harapes skončil ve 45 letech, ale ještě vedl baletní soubor Laterny magiky a tančil Odyssea ve stejnojmenném projektu. Následně působil jako choreograf a šéf baletu Národního divadla. Odchodu Harapes nelitoval. „Jsem jediný baleťák na světě, který se přeorientoval na herce, a to jak muzikálového, tak i takzvaně vážného,“ komentoval změnu tvůrčí práce.
S herectvím ostatně začal už za studií. Po debutu ve filmovém muzikálu Starci na chmelu se objevil v dramatu Marketa Lazarová. Popularitu u diváků mu přineslo melodrama Den pro mou lásku s Martou Vančurovou a dramatická Operace mé dcery, komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny či pohádka Panna a netvor.
Harapesovo celoživotní mistrovství bylo oceněno Cenou Thálie za rok 2011. Byl rovněž uměleckým ředitelem Mezinárodní konzervatoře Praha a porotcem tanečních soutěží.
Zkoušel se uplatnit také v politice. Ve volbách do Senátu v roce 2016 kandidoval jako nestraník za hnutí ANO 2011 v obvodu Praha 6. Se ziskem 13,3 procenta hlasů skončil na čtvrtém místě a do druhého kola nepostoupil.
Přiblížil tanec lidem
„Cítíme hluboký zármutek, neboť odešel významný divadelník, který patřil ve své době k nejlepším tanečníkům srovnatelným kvalitou se světem a který zároveň dokázal svým osobním kouzlem, uplatňovaným v autentické herecké tvorbě, přitáhnout pozornost široké veřejnosti k tanečnímu umění,“ uvedl ředitel Národního divadla Jan Burian.
„Pro mě to byl hlavně nejúžasnější tanečník, zažila jsem ho v 80. letech, kdy jsem byla nová na scéně a byla jsem nadšená jeho talentem. Myslím si, že tanečnímu světu udělal hezkou vizitku. Poukázal na to, že je potřeba si tanečníků vážit, ať jsou v klasickém baletu, nebo v contemporary dance. On veřejnosti přiblížil, jak těžký je život tanečníka. V tom vidím jeho velký přínos, že hodně zviditelnil obor tance,“ ocenila Harapese Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha a zakladatelka tanečního divadla Ponec.
