Maringotky se pro některé lidi staly odpovědí na vysoké ceny bytů. O domky na kolech stoupá zájem, někdo si je rekonstruuje, někdo objednává stavbu nových. Lidé ale musejí hledat kličky v zákoně, který s trvalým bydlením v maringotce nepočítá. Nový stavební zákon by to mohl změnit.
Když Eduard Bass psal Lidi z maringotek, bylo nepochybně jasné, koho titulem svého románu míní. O necelých sto let později by se nestačil divit. Maringotka nebo zkrátka chata na kolech není již obydlím takzvaných světských, ale pro leckoho alternativa k bytu. Možná méně komfortní, ale mnohem levnější.
Maringotky si k bydlení pořizují mladí lidé žijící sami, kteří chtějí bydlet co nejlevněji, bez hypotéky nebo vysokého nájemného. Leccos musejí obětovat. „Mám zásobu dřeva na topení – pod maringotkou, aby na ni nepršelo – a suchý záchod,“ popsal Michal, který žije v maringotce třetím rokem.
Nikola, jež si svůj dům na kolech teprve zařizuje, musí zapomenout třeba na moderní kuchyni. Vařit bude na jednoduché plotýnce na plyn. Je s tím však smířená. „Nic moc k životu nepotřebuji, stačí mi malý prostor. Zároveň jsem neměla peníze na to, abych si mohla koupit byt za několik milionů,“ vylíčila.
Podobně smýšlejících přibývá. Vzájemně si třeba radí, jak staré maringotky opravit, někteří si je nechávají postavit na zakázku. „Poptávky stouply za poslední rok docela dost. Je vidět, že lidé mají zájem bydlet v přírodě,“ poznamenal výrobce maringotek Tomáš Zajíček.
Bydlení v domkách na kolech má ale i svou formální stránku, která zatím není nijak ošetřena. Kdo v maringotce žije, bydlí z pohledu úřadů například ve včelíně nebo v kůlně. Podle ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové (za ANO) se to změní. „Vnímáme trend, upravíme technické parametry pro tento způsob bydlení,“ slíbila.
Poslední slovo ale budou mít obce. Bude na nich, zda alternativní bydlení povolí ve svých územních plánech.
