Indikátory důvěry jsou ukazatele, které mezi prvními přináší informaci o tom, jak se ekonomice daří. Oproti tradičním makroekonomickým ukazatelům typu průmyslové produkce či HDP jsou k dispozici s menším zpožděním, a tak signalizují informace o vývoji ekonomiky poměrně rychle. Jde však o takzvaně měkké ukazatele, protože neříkají přesně, k jak velkým změnám dochází, ale indikují, zda se situace zlepšuje, či zhoršuje. Nejběžnější indikátory důvěry používané v tuzemsku zveřejňuje měsíčně Český statistický úřad pod názvem „konjunkturální průzkum“, existují však i další obdobné ukazatele.
Indikátory důvěry se počítají zvlášť pro různé části ekonomiky, jak pro spotřebitele, tak i podnikovou sféru. Vznikají tím způsobem, že se statistici každý měsíc ptají vybraných domácností či firem na sadu otázek, na které účastníci šetření odpovídají ve smyslu, zda situaci hodnotí oproti předešlému měsíci lépe, hůře, či stejně.
V případě domácností jde například o otázku, jak hodnotí svou finanční situaci, v případě firem pak jde například o otázky týkající se poptávky, výroby či nových zakázek. Výsledkem dotazování je pak saldo, tedy rozdíl mezi počtem kladných a záporných odpovědí vyjádřený v procentech. Z tohoto plyne, že výsledné saldo ukazatele vyjadřuje, zda převažuje pozitivní, nebo negativní hodnocení respondentů.
V případě indikátorů důvěry ČSÚ se statistici ptají na řadu otázek jak domácností, tak firem. Přičemž v podnikatelském sektoru se průzkum provádí v průmyslu, ve stavebnictví, v maloobchodu a službách. Pro každý sledovaný segment tak vzniká řada dílčích indikátorů. S určitým předstihem dokážou naznačit vývoj v daných částech ekonomiky, otázky jsou totiž často formulované ohledně budoucího vývoje, nikoli jen jako hodnocení současnosti či minulosti.
Na základě důležitosti jednotlivých sektorů v ekonomice pak statistici sledované ukazatele zprůměrují a vytvoří celkový indikátor důvěry. Největší váhu v tomto souhrnném ukazateli má indikátor důvěry v průmyslu, a to čtyřicet procent, a služeb – třicet procent. Domácnosti mají dvacet procent a stavebnictví a maloobchod po pěti procentech. Vzhledem k odlišným váhám tak může dojít k situaci, že se vývoj v některých odvětvích zlepšuje, ale celkový indikátor důvěry klesá, protože je převážen například nepříznivým vývojem v průmyslu, který má nejvyšší váhu.
Pro tuzemskou ekonomiku zveřejňuje indikátory důvěry například i Evropská komise. Šetření je však metodicky sjednocené s tím od ČSÚ, nemělo by tak přinášet rozdílné závěry. Pro zpracovatelský průmysl se pak sleduje indikátor nákupních manažerů (PMI z anglické zkratky Purchasing Manager's Index), který zveřejňuje na začátku každého měsíce soukromá společnost.
