V případě výrazného šíření koronaviru z Číny se může česká zdravotnická péče opřít o unikátní vojenskou nemocnici v Těchoníně na Orlickoústecku. Dlouhou dobu utajované Centrum biologické ochrany patří k nejmodernějším zařízením svého druhu v Evropě – a právě tam by v případě nákazy nebo epidemie zdravotníci léčili ty nejvážnější případy nebezpečného onemocnění.
Posloupnost toho, jak do léčby nového koronaviru zasáhnou tuzemské nemocnice, určil resort zdravotnictví. „Pokud by to byl opravdu nebezpečný patogen, platila by kaskáda (postupování pacienta) Bulovka a následně Těchonín. Pokud případů bude hodně, tak budou zapojeny fakultní nemocnice,“ sdělil náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
Pokud se nový koronavirus v Česku u někoho z testovaných pacientů potvrdí, poputuje tedy v první vlně na infekční kliniku pražské Nemocnice Na Bulovce, která se na podobné nákazy specializuje. Při větším počtu nakažených bude v pohotovosti taky armádní centrum biologické ochrany v Těchoníně na Orlickoústecku. V mezním případě by musely poskytnout svá lůžka i infekční oddělení fakultních nemocnic napříč regiony, v tuto chvíli se to ale nejeví jako potřebné.
„Průběh (nového koronaviru) je někdy těžký, ale není třeba tak těžký, jak byl v případě epidemie SARS, kde byla úmrtnost daleko vyšší, než se předpokládá u tohoto onemocnění. Takže žádnou paniku,“ uvádí ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vladimír Palička.
„Virus je podobný SARS, uvádí se geneticky až z 80 procent, a používá stejné receptory na vstup do buněk,“ podotkl pak v Devadesátce ČT24 epidemiolog Rastislav Maďar. „Mírnější průběh oproti MERSu a SARSu je epidemiologická nevýhoda, protože to viru umožňuje rozšířit se po světě rychleji a nenápadněji.“
Armádní záloha
Pozornost se tak v tuto chvíli vedle Bulovky upíná k Orlickým horám. Tamní vojenské Centrum biologické ochrany funguje v současné podobě od roku 2001 a je jediné takto specializované pracoviště zaměřující se na pacienty se zvlášť nebezpečnými nemocemi.
Armáda ho využívá k preventivním vyšetřením a karanténě nemocných vojáků, kteří se vrací ze zahraničních misí, například s podezřením na malárii. „Vzorky biologického materiálu, které jsou odebrány od pacienta, jsme zde schopni vyšetřit hematologicky, biochemicky i mikrobiologicky,“ dodává těchonínský vedoucí lékař Zbyněk Valenta.
Zařízení má už nyní k dispozici osm lůžek intenzivní péče a dvacet pro běžné ošetření. Postarat se může až o desítky dalších lidí, kteří jsou umístěni do karantény. Armáda ho dosud neaktivovala, jak ale uvádí jeho ředitel Michal Kroča, „v případě vyžádání jsme připraveni zprovoznit zařízení do dvanácti hodin“.
Podle Kroči je určující slovo na hygienicích, přikročilo by se k němu s mutací viru nebo pokud by se zhoršila prognóza přežití u pacientů. Při plné aktivaci nemocnice doplní lékaře, kteří jinak pracují ve vojenských nemocnicích, i technický personál a prověří stoprocentní funkčnost všech zařízení. Nyní zůstává v pohotovostním režimu.
Nepropustná nemocnice
Areál speciálního špitálu v Těchoníně vznikl na přelomu 60. a 70. let minulého století s předpokladem, že se uvnitř bude zacházet s velmi nebezpečnými biologickými látkami. Jde proto o monolit z velmi kvalitního betonu a vše je podřízeno tomu, aby se nebezpečné nemoci za žádných okolností nemohly dostat mimo stavbu.
Případného pacienta by přivezli ve specializovaném bioboxu, který má k dispozici každá krajská záchranná služba. Zdravotníci s nemocným přicházejí do styku pouze ve zvláštních neprodyšných oděvech.
Od vnějšího světa nemocnici oddělují hermeticky uzavřené dveře, za kterými je udržován podtlak. Ten zaručuje v případě porušení vzduchotěsnosti proudění vzduchu do budovy, a ne ven.
Příchozí musí projít dekontaminační komorou a ve speciálních zařízeních je ošetřován i veškerý odpad, který následně míří do spalovny umístěné v přízemí objektu. Do speciálního zařízení míří i veškeré tekuté odpady.
Budova má k dispozici několik desítek samostatných vzduchotechnických jednotek vybavených výkonnými filtry. Místnosti jsou také pod neustálým kamerovým dohledem. Po celé budově je rozveden přívod vzduchu, na který zdravotníci své obleky připojují. V případě výpadku jsou připraveny záložní systémy. Personál kvůli ochranným pomůckám, které má na sobě, navíc komunikuje vysílačkami.
Centrum má k dispozici i vlastní laboratoř, kde mohou zdravotníci zkoumat i případnou mutaci viru – včetně toho, jenž nyní budí pozornost a strach kvůli úmrtím v čínském městě Wu-chan.
