Odvolací soud pravomocně potvrdil dvouletou podmínku třiasedmdesátiletému někdejšímu příslušníkovi komunistické Státní bezpečnosti (StB) Janu Hatašovi. Zrušil mu ale peněžitý trest ve výši 150 tisíc korun. Podle spisu muž šikanoval právníka, který podepsal Chartu 77, psychicky ho ničil, nechal jej připravit o práci či mu rozvracel rodinu. Hataš vinu odmítá a tvrdí, že se pouze řídil pokyny nadřízených.
„Skutkový stav byl zjištěn dostatečně a bez pochybností. Není důvod pochybovat o pravosti podpisů pana obžalovaného na příslušných listinách,“ uvedl předseda odvolacího senátu Kamil Vacík k archiváliím, z nichž v původním rozsudku vyšel Obvodní soud pro Prahu 6.
Uložení peněžitého trestu podle odvolacího soudu není namístě proto, že četnost kontaktů obžalovaného ve vztahu k poškozenému nebyla taková, že by v důsledku svého jednání získal mimořádné odměny nad rámec platu. Státní zástupce Ondřej Šťastný podotkl, že zrušení peněžitého trestu je jen „kosmetická úprava“, klíčové podle něj je, že soud pravomocně uznal Hatašovu vinu.
Poručík Hataš působil jako starší referent na oddělení, které se zabývalo „osobami nepřátelskými socialistickému zřízení“. Na šestatřicetiletého podnikového právníka Vasila Lattu, kterému StB ve svém spisu přezdívala „Řidič“, se zaměřil v březnu 1977 a vyvíjel na něj systematický nátlak do srpna 1979. Různými způsoby se ho snažil izolovat od společnosti a psychicky ho zdeptat. Dělal mu například problémy v zaměstnání, snažil se dosáhnout odebrání jeho řidičského průkazu. Latta se pak v roce 1981 v rámci takzvané akce Asanace vystěhoval z ČSSR.
Hataš dle soudu jednal v přímém úmyslu
Hataš ke čtvrtečnímu zasedání nedorazil. Jeho právník Pavel Hlavička v odvolání zdůraznil, že Latta sám projevoval zájem o vystěhování ze země. Podle obhájce se neprokázala příčinná souvislost mezi počínáním jeho klienta a vystěhováním Latty. Poukazoval také na dvouletou prodlevu mezi Hatašovým jednáním a Lattovým vystěhováním. Požadoval proto, aby soudci Hataše zprostili viny.
Soud ale argument ohledně časové mezery odmítl. „K morálnímu rozkladu pana poškozeného měla vést celá řada šikanózních kroků, která představovala soustavný nátlak, v jehož důsledku se rozhodl pro vystěhování,“ konstatoval Vacík. Hataš podle něj jednal v přímém úmyslu – věděl, že svým jednáním omezuje práva a svobody poškozeného a že nekoná v souladu s ústavním pořádkem. Hataše podle soudce nijak neomlouvá, že StB porušovala ústavní pořádek standardně.
Podmíněný trest uložený na spodní hranici sazby označil Vacík za výchovný. Obvodní soud při jeho uložení podle odvolacího senátu nepochybil, protože od spáchání činu uplynula značná doba, Hataš vede řádný život a v jeho případu nebyly žádné přitěžující okolnosti.
