Útočná puška, nesprávně označovaná, ale všeobecně známá jako Samopal vzor 58 zamířila k rukám vojáků lidově demokratické armády z rozkazu ministra obrany vydaného 10. února 1959. Československá lidová armáda byla jedinou ze zemí Varšavské smlouvy, jejíž základní ruční palná zbraň byla domácího původu. A ačkoli ho v posledních letech nahradila útočná puška CZ 805 Bren z uherskobrodské zbrojovky, zůstala zavedená zbraň jako záloha ve výzbroji české armády dodnes.
Ještě v 50. letech byla základní zbraní československé armády opakovací puška. Nový typ zbraně, v době svého vzniku označené trochu nepřesně za samopal (v dnešní terminologii jde o útočnou pušku, protože nepoužívá pistolové střelivo), vyvinuli v druhé půli 50. let v brněnské konstrukční kanceláři a vyráběla ji České zbrojovka Uherský Brod.
Otcem československého „automatu“ byl mladý, ale nadaný konstruktér Jiří Čermák, jemuž v začátku prací na budoucím Sa vz. 58 bylo teprve něco přes třicet. O vývoj nové základní pěchotní zbraně soupeřily v první polovině 50. let dvacátého století tři konstrukční kanceláře: zkušený Václav Holek z Brna, bratři Koučtí působící v Praze a pak Čermák, který pracoval ve strakonické zbrojovce.
Ráže jako pro AK-47
Žádná z navržených zbraní však nepřešla přes prototypovou fázi a Čermákova ČZ 522 navíc vzbudila u vojáků nejmenší nadšení. Jeho projekt se v roce 1954 ocitl na vedlejší koleji. O rok později už ale byla situace docela jiná. V říjnu 1954 se Čermák dostal do Brna, kde převzal práci po zesnulém Holkovi (mimo jiné autorovi kulometu vz. 26, ze kterého vznikl legendární anglický Bren).
Ke všemu ještě armáda rozhodla, že nová zbraň musí používat sovětský náboj ráže 7,62 milimetru vz. 43, což je táž ráže, jaká se používala pro proslulý AK-47 Michaila Kalašnikova. Tehdy ji zaváděla Rudá armáda. Znamenalo to ale, že konstruktéři museli začít téměř od začátku.
Nové koště dobře mete
Čermák se do vývoje nové zbraně, označované tehdy samopal-puška, pustil v průběhu roku 1956. Pod krycím názvem Koště šla práce i díky předchozím zkušenostem rychle kupředu, už v říjnu 1957 odjel Čermák s funkčním vzorkem na zkoušky do Sovětského svazu.
Po drobných změnách vzniklo v létě 1958 prvních pět prototypů a po nich ověřovací série dvou stovek zbraní. Armáda přitom nekompromisně požadovala, aby již v první polovině roku 1959 začala sériová produkce.
Už 29. ledna dostala zbrojovka v Uherském Brodě svolení se sériovou výrobou, ačkoli v tu chvíli ještě neskončily všechny potřebné zkoušky, a o necelé dva týdny později podepsal ministr obrany Bohumír Lomský rozkaz o zařazení Samopalu vzor 58 do výzbroje.
- V průběhu prvního roku výroby dodala zbrojovka v Uherském Brodě vojsku 17 tisíc samopalů vzor 58.
- Podle dostupných údajů začala hlavní vlna přezbrojování běžných jednotek až v roce 1961.
- Během první pětileté etapy, která měla rychle vybavit čs. armádu, se vyrobilo zhruba 400 tisíc zbraní.
- Linka se znovu rozjela v roce 1968 a produkce trvala dalších 16 let, během nichž si samopaly vzor 58 našly cestu do řady afrických a asijských zemí. Celkový objem výroby překročil 900 tisíc kusů, objevují se ale i o třetinu vyšší údaje.
- Přes velký výprodej přebytků v uplynulých dvou dekádách má zbraně dodnes ve výzbroji i česká armáda, byť už slouží zejména u aktivních záloh.
