V pondělí se poprvé sešla nová Poslanecká sněmovna. Zasedli vedle sebe i dva bratři Tomio (SPD) a Hayato (KDU-ČSL) Okamurovi. Rozpory v politických názorech jsou mezi sourozenci velké. Tomio neváhal bratra označovat za blázna, který se chce vyšplhat do politiky po jeho zádech. Hayato je sice ve vysoké politice nováček, ale známějšího a mladšího bratra dokázal ve volbách porazit na preferenční hlasy. Pro Reportéry ČT natáčeli Ondřej Golis a Karel Vrána.
Mladšího Tomia a staršího Hayata od sebe dělí šest let. „Na jedné straně máme národoveckého a antiimigračního Tomia Okamuru a na druhé straně máme jeho bratra, který je nábožensky založený a který prosazuje hodnoty lásky k bližnímu a vzájemné pomoci,“ hodnotí politolog Metropolitní univerzity Praha Michal Klíma.
Hayato své zvolení považuje za výsledek vytrvalé práce, angažmá ve prospěch demokracie, zachovávání ústavnosti a za autentickou proevropskou orientaci. „Hayato reprezentuje typ katolíka a člověka otevřeného uvažování, u Tomia vidíme absolutní pragmatismus,“ myslí si politolog z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Stanislav Balík.
Zatímco Tomio nastupuje už do třetího volebního období ve sněmovně, Hayato patří mezi nováčky. Ve volbách na kandidátce koalice SPOLU dostal 24 tisíc preferenčních hlasů, což je o sedm tisíc více než dostal jeho bratr, který kandidoval jako šéf protiimigrační SPD.
Sourozenci v politice
Bratři Okamurovi nejsou první sourozeneckou dvojicí české vysoké politiky. V minulém období byli do Poslanecké sněmovny zvoleni za Piráty Olga Richterová a Mikuláš Ferjenčík. „Když půjdeme do minulosti do 19. a 20. století, vidíme u mladočechů zakladatelskou dvojici bratří Julius a Eduard Grégrovi a případně pak za první a třetí republiky národní socialisté Edvard Beneš a Vojta Beneš,“ vyjmenovává politolog Balík.
Tyto sourozenecké dvojice ale neměly tak vyhroceně rozdílné názory jako Tomio a Hayato Okamurovi. „Že jsme ve sněmovně shodou okolností dva bratři, každý s velmi odlišným politickým programem, tak to je pro mě vlastně svým způsobem úplně vedlejší,“ říká Hayato.
Naopak Tomio svého bratra dlouhodobě za politické ambice kritizuje. „Starší bratr se úplně zbláznil, my se spolu dvacet let vůbec nevídáme, on má finanční problémy, takže se chce vyšplhat za každou cenu do politiky,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy v říjnu 2017.
„Spousta Hayatových vystoupení se nese ve znamení odčinění toho, co dělá bratr. Ale tohle mu asi nejde vyčítat, rozhodně to není nějaké vyvážení se na zádech někoho známějšího,“ konstatuje Balík.
Mezinárodní rodina
Mezi sourozence Okamurovy patří ještě nejmladší Osamu, známý architekt a děkan Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. „Máme na spoustu otázek podobné názory, na spoustu máme rozdílné názory, ale to neznamená, že nejsme sourozenci. Pro mě je důležitější udržovat a kultivovat rodinný vztah,“ říká Osamu Okamura.
Bratři Okamurové pocházejí ze smíšeného česko-japonského manželství. Matka původem z Moravy si s jejich otcem nejprve dopisovala, v roce 1966 se vzali a odstěhovali do Japonska. „Největší údiv vyvolávala naše maminka, protože ona byla taková extrémně světlá blondýna a u ní stačilo, aby se po naší čtvrti v Tokiu prošla po ulici a už si na ni třeba děti ukazovaly,“ přibližuje Hayato.
Po deseti letech se pouze s matkou vrátili do Československa. Protože onemocněla, nemohla se o syny starat. Hayato bydlel u prarodičů, Tomio a Osamu strávili necelý rok v dětském domově. „Byt babičky a dědečka byl malý, takže se postarali jen o staršího bratra. Mě a mladšího nezbylo nic jiného, než dát do dětského domova. To mě dost překvapilo,“ vzpomínal Tomio v roce 2009 v pořadu Třináctá komnata.
„Byl jsem tam s bratrem Tomiem. Možná i díky tomu, že on byl starší a že jsem tam měl někoho blízkého, to pro mě nebyla žádná traumatická zkušenost,“ hodnotí Osamu.
Poté, co se matka uzdravila, žili bratři Okamurovi opět spolu. Po roce 1989 se každý věnoval něčemu jinému. Tomio podnikal, Hayato dělal tlumočnictví a průvodcovství, Osamu vystudoval architekturu. Dva nejstarší sourozenci časem našli cestu do politiky.
Politické kariéry
Zatímco Hayato se stal poslancem až letos na podzim, Tomio uspěl rychleji. Už v roce 2012 byl zvolen senátorem a později se stal předsedou dvou politických stran.
Již předtím byl veřejně známý jako viceprezident a mluvčí Asociace cestovních kanceláří. Zviditelnil ho i pořad Den D, kde vystupoval jako porotce. Do pořadu se hlásili lidé přesvědčení, že mají dobrý podnikatelský nápad. Pokud o tom přesvědčili i porotce, investovali do projektů vlastní peníze.
„Ta naše genetická výbava je možná v určité urputnosti nebo ochotě se zapojovat do společenského dění a měnit svět podle svého obrazu,“ hodnotí Osamu.
Zatímco Hayato se v posledních letech snažil svět měnit účastí na občanských aktivitách, Tomio zastával jeden z nejvyšších ústavních postů. Byl místopředsedou Poslanecké sněmovny a navíc se těší přízni prezidenta Miloše Zemana, za nímž přišel jeho druhé volební vítězství slavit přímo do štábu.
„Okamura vždycky potřeboval být víc etablován v politice, potřeboval širší podporu a samozřejmě podpora prezidenta byla velmi symbolická a byla velmi důležitá na to, aby se toto hnutí mohlo odvolávat i směrem k potenciálním voličům prezidenta Zemana,“ hodnotí politolog Klíma. Naopak Hayato vystupoval proti postojům Miloše Zemana.
Otázka migrace
Prezident dal svoje protiimigrační postoje jasně najevo už 17. listopadu 2015 na Albertově. V Evropě v tehdejším létě eskalovala migrační krize, čehož se politicky chopil i Tomio Okamura. Po návštěvě uprchlického zařízení ve Vyšních Lhotách zveřejnil video, v němž dramaticky varoval před muslimskou invazí do Česka.
Hranice Evropy v roce 2015 nelegálně překročilo přes 600 tisíc uprchlíků. Do Česka ale nemířili. V uprchlických zařízeních v tuzemsku jich pobývaly řádově stovky. „Uprchlíci u nás skoro nejsou, takže je to trošku umělý problém. Základní pohled je lidskost, že toho druhého člověka, i když mluví jiným jazykem, nemůžeme mít za zvíře,“ myslí si Hayato Okamura.
„Pokud se podíváme na činnost SPD, vidíme ve straně různé proudy. Vidíme tam jak relativně umírněné politiky, tak i lidi, kteří mají velmi vyhraněné názory a kteří třeba říkají věci, které já už bych za extremistické označil,“ hodnotí odborník na extremismus Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
V prosinci 2017 tehdejší poslanec SPD Miloslav Rozner na stranickém sjezdu kritizoval vykoupení vepřína, který stál na místě bývalého koncentračního tábora v Letech. Zahynulo tam přes 300 Romů. Rozner ho označil za pseudokoncentrák.
Dění v táboře zlehčoval i Tomio Okamura, v té době místopředseda Poslanecké sněmovny, nakonec se za nepřesný popis života v táboře omluvil. „To, jak ta strana tematizuje určité věci, jakou rétoriku používá, jak se to potom stupňuje v diskuzích na sociálních sítích a jak to podněcují někteří méně významní politici SPD, to samozřejmě vytváří nebezpečný mix,“ analyzuje politolog Mareš.
Třeba tehdejší poslankyně SPD Jana Levová rozšířila v květnu 2016 na Facebooku nepravdivou informaci, že poblíž Rokycan se z autobusu rozuteklo 30 lidí vypadajících jako uprchlíci.
Status sdílely oficiální profily SPD a na sociálních sítích získal statisícový dosah. Ve skutečnosti šlo o nehodu běžného linkového autobusu, po níž cestující, mezi nimiž žádný uprchlík nebyl, odešli do nejbližší vesnice. Potvrdila to cizinecká policie.
Tomio Okamura žádost o rozhovor pro Reportéry ČT odmítl, proto jsou použita pouze jeho starší vyjádření, pozn. red.
