Podmínkami od dvou do tří let potrestal Obvodní soud pro Prahu 1 čtyři bývalé důstojníky Státní bezpečnosti (StB), kteří v osmdesátých letech pronásledovali chartistu a člena Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) Karla Freunda. U pátého z obžalovaných soud od trestu upustil kvůli předchozí sankci. Soudkyně uznala muže vinnými ze zneužití pravomoci úřední osoby. Rozsudek není pravomocný, lze proti němu podat odvolání k Městskému soudu v Praze.
Vladimír Jaroch, Miloš Jindra, Vladimír Mareček, Rudolf Peltan a Antonín Suchý se podle obžaloby mezi lety 1981 a 1988 ze svých funkcí podíleli na Freundově perzekuci, při které musel snášet nucené pohovory s StB, opakované zadržení či pravidelné odebírání řidičského průkazu. Další pracovníci StB muže například odposlouchávali nebo mu kontrolovali korespondenci.
Důvodem zájmu StB o Freunda byl dle soudkyně Anežky Pudilové jeho podpis Charty 77 a činnost ve VONS, měl ale i další příčiny. „Dále je ve spise opakovaně zmiňováno jméno bývalé manželky a přední představitelky Charty 77, paní Ziny Freundové, jsou tam zmiňovány kontakty na další signatáře a členy výboru,“ popsala soudkyně důvody, proč Státní bezpečnost muže perzekvovala. Důvodem podle ní byly i kontakty v zahraničí či Freundův rodinný původ.
Jindrovi, Peltanovi a Suchému soud uložil dvouletou podmínku se zkušební dobou na tři roky. Jarocha potrestal o rok přísnější podmínkou, spojil ho s jiným odsouzením z roku 2024. U Marečka soud od potrestání upustil, muž byl totiž v minulosti odsouzen za různé trestné činy k několikaletému trestu vězení a další navýšení by nebylo účelné.
Suchý aktivitu přirovnal k BIS
Peltan před lety už takový trest dostal za šikanu disidentů při akci Asanace. Soudu se v pondělí zúčastnil pouze Suchý. Na otázky odpovídat nechtěl, vinu odmítal.
Ve své výpovědi Suchý řekl, že jako člen kontrarozvědky monitoroval činnost nepřátelských živlů obdobně, jako to podle něj v dnešní době činí například Bezpečnostní informační služba (BIS). Řídil se tehdy platnými zákony, které schválila vláda a které odpovídaly tehdejší ústavě, tvrdil. Připustil, že StB Freunda monitorovala, údajně kvůli tomu, že se podílel na letákových akcích. Odmítl, že by se proti někomu dopustil násilí, z čehož ho však obžaloba neviní.
Státní zástupkyně srovnání s BIS v závěrečné řeči odmítla. Poukázala na to, že Freunda StB nesledovala proto, že by byl hrozbou, ale pouze kvůli tomu, že nesouhlasil s tehdejším režimem. Upozornila, že každý z obžalovaných na spisu vedeném na poškozeného pracoval v jinou dobu, všichni ale podle ní činili dostatečné množství úkonů v dostatečné intenzitě, aby byly způsobilé Freundovi újmu způsobit.
Obhájci obžalovaných v závěrečných řečech rovněž uvedli, že muži postupovali podle tehdy platných zákonů. Obžaloba podle nich dovozuje trestní odpovědnost mužů pouze z jejich zařazení u StB, jiné důkazy podle obhájců nemá. Podotkli, že od činů uplynula dlouhá doba a také že obžalovaní byli za obdobnou činnost odsouzeni už v minulosti a trest vykonali. Soud by podle nich měl vzít v potaz i vysoký věk všech obžalovaných. Někteří z obhájců také zpochybnili pravost podpisů obžalovaných na listinách.
Pouhé plnění rozkazů není omluva
To, že dotyční pouze plnili rozkazy, ale podle soudkyně jejich trestní odpovědnost nevylučuje. „Pokud bychom vycházeli z generální omluvy, že zkrátka obžalovaní působili v rámci určitého státoprávního uspořádání, mohli bychom dojít až k absurdnímu závěru, že na tomto podkladě je omluvitelné jakékoli jednání,“ konstatovala.
„Ale tady se bavíme o konkrétní motivaci a o konkrétních represivních krocích, kvůli kterým byl vyhlášen tento odsuzující rozsudek. Ve svém souhrnu se jednalo o členy aparátu, který se svou činností podílel na významné perzekuci dané osoby z důvodu jejího politického přesvědčení,“ zdůraznila Pudilová.
„Nejednalo se jen o to, že vykonávali svou práci, ale zasahovali bezdůvodně do základních práv a svobod Karla Freunda,“ řekla státní zástupkyně Katarína Kandová.
Spis se dochoval
Spis, který na Freunda StB vedla, se dochoval na takzvaných mikrofiších. Archiv bezpečnostních složek ho zdigitalizoval. O Freundovi obsahuje podrobné informace, třeba i to, kde se scházel s přáteli. „Státní bezpečnost píše, že to byla karetní restaurace, karetní společnost,“ přibližuje vedoucí oddělení vyšetřovacích spisů Xénie Penížková.
Jméno Karla Freunda figuruje ale i v jiných dokumentech a dochovaly se i fotografie, podle Penížkové třeba ze sledování jeho ženy Ziny.
Případ otevřel policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Právě ten podal státnímu zastupitelství návrh na obžalobu.
