Ve druhém kole senátních voleb v obvodu Praha 11 zvítězila právnička Hana Kordová Marvanová (SPOLU). Získala 67,87 procenta hlasů. Druhý Ladislav Kos (Z+HPP 11) dostal 32,11 procenta hlasů. Druhého kola voleb se zúčastnilo 19,44 procenta voličů, v prvním před týdnem hlasovalo 29,56 procenta.
„Já mám velikou radost a chtěla bych poděkovat všem voličům z celého volebního okrsku, protože ten byl často redukován pouze na Prahu 11. Budu se soustředit na témata, která jsem říkala v kampani, kdy já mám čtyři oblasti, na které se zaměřím. To je bydlení, vymahatelnost práva, boj s korupcí a spokojený život ve městě,“ řekla Marvanová.
Do jakého senátního klubu Marvanová jako nezávislá kandidátka nominovaná za koalici Spolu vstoupí, bude podle ní teprve předmětem jednání s koalicí.
„Nejsem nadšen, ale výsledek prvního kola byl určitou predikcí. Je mi to líto, stejně jako kolegyně (Vlasty) Chmelové v Praze 10, kdy lidé reagují víc na slavná jména a místní práce moc neznamená,“ řekl Kos.
„Já se domnívám, že lidé vnímají práci, kterou dělám dlouhodobě,“ reagovala na vyjádření Kordová Marvanová. V obvodu si chce co nejříve otevřít senátorskou kancelář. „Skutečně předvést, že senátor je i místním ombudsmanem,“ uvedla s tím, že podle ní je posuzování zákonů pro členy horní komory jen polovinou práce.
V prvním kole získala Kordová Marvanová 39,02 procenta hlasů, druhý Kos 16,88 procenta hlasů. V obvodu Praha 11 usilovalo letos o senátorský post osm kandidátů.
V roce 2016 zvítězil v Praze 11 Ladislav Kos (HPP 11). Ve druhém kole získal 55,89 procenta hlasů. Druhá skončila Helena Válková (ANO). Voleb se zúčastnilo 13 kandidátů.
Hana Kordová Marvanová byla dosavadní pražskou radní pro legislativu. Vystudovala Právnickou fakultu UK, poté působila jako podniková právnička. Patřila mezi aktivní odpůrce komunistického režimu, v březnu 1989 byla podmínečně odsouzena za pobuřování, ještě předtím strávila pět měsíců ve vazbě. Po listopadu 1989 opakovaně zasedala ve sněmovně (1990 až 1998 a 2002 až 2003) a od července do září 2002 působila jako její místopředsedkyně.
Prošla Občanským fórem, ODS a Unií svobody (později US-DEU), na magistrát byla před čtyřmi roky zvolena jako členka STAN, letos ale kandidovala jako nestranička na kandidátce Spolu (koalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL). Po dočasném odchodu z politiky se věnovala advokacii, zastupovala například klienty zkrachovalé stavební společnosti H-System.
V roce 2014 byla první náměstkyní ministryně spravedlnosti, po několika měsících ale odešla kvůli sporům s ministryní Helenou Válkovou (ANO). Válková tvrdila, že jádrem sporu byla neochota Marvanové respektovat její pozici šéfky ministerstva. Marvanová pro změnu tvrdí, že za jejím odchodem stály nátlakové skupiny z justice či advokacie. Podle médií se obě ženy neshodly například na snížení odměn advokátů a jmenování některých soudních funkcionářů.
Marvanová se v červnu 2001 stala první ženou v čele české politické strany zastoupené ve sněmovně, když byla zvolena předsedkyní Unie svobody-DEU. Ve funkci ale vydržela jen zhruba rok. Necelý měsíc po volbách v červnu 2002 rezignovala kvůli svému nesouhlasu s programem rodícího se kabinetu tvořeného sociální demokracií, KDU-ČSL a US-DEU. Marvanová tehdy neúspěšně prosazovala, aby unionisté do koaličního kabinetu přímo nevstupovali, ale jen umožnili jeho vznik. I po odchodu z čela strany ještě zůstala poslankyní, mandátu se vzdala kvůli narození třetího dítěte.
