Před volbami do Evropského parlamentu přináší ČT24 rozhovory s lídry všech kandidátek, které se o mandáty ucházejí. S číslem 24 jde do voleb hnutí Hlas. Jeho volebním lídrem je Pavel Telička. Rozhovor s ním vedl Roman Fojta.
Čemu byste se chtěl primárně věnovat v případě úspěchu vašeho hnutí?
Víte, moje zkušenost za těch posledních pět let v Evropském parlamentu je, že se můžete zabývat celou řadou oblastí a můžete to dělat efektivně. Myslím si, že i analýza, kterou provedl jeden významný nezávislý institut a která ukázala, že jsem třináctý nejvlivnější poslanec, tak toto potvrzuje. Jinými slovy, když máte široký záběr, tak získáváte i vliv. Nicméně pokud bych měl některé z nich akcentovat, tak určitě bych asi hovořil o bezpečnosti v širším slova smyslu, to znamená vnitřní, vnější, ale také kybernetické bezpečnosti. Určitě si myslím, že má smysl zmínit, ale v rovině konkrétních opatření, boj proti globálnímu oteplování a vůbec otázky životního prostředí. Podnikatelé – vím, že se teď hodně hovoří o postavení českých subjektů, ale já si myslím, že musíme jít dál. Jde nejenom o rovné postavení pro české podnikatele, ale vůbec přístup k finančním zdrojům, projektům, podpora v rámci reciprocity, aby v té globální konkurenci mohli obstát vůči i nefér podmínkám. Tyto nefér podmínky do jisté míry minimalizovat. Vnitřní trh, to je asi to, na čem se shodnou téměř všechny politické subjekty. Ať už se zeptáme, jestli jsme připraveni jít dál, odbourávat ty překážky. To znamená skutečně ten trh liberalizovat a případně jít cestou komplexního vnitřního trhu s jedním regulátorem, tak abychom neměli 28 regulátorů, kteří prostě budou klást překážky na hranicích toho kterého státu, respektive vůbec v té vzájemné konkurenci. Tak si myslím, že v tomto směru je hnutí Hlas připraveno jít dále. Zjednodušení legislativy, něco, co zaznělo před minulými volbami, ale nakonec, když jsem já rozpracoval návrh, který byl prosazen do té meziinstitucionální dohody, tak jsem neměl podporu žádného dalšího europoslance českého z jiné politické frakce, takže těch věcí je celá řada a je velmi těžké vypichovat jenom některé z nich.
Pokud mluvíte o podpoře podnikatelů, měla by podle vás Evropská unie poskytovat dotace na rozvoj malých, nebo velkých firem, z jakých oblastí a případně proč?
Tak především perspektivní oblasti. Mě doslova ubíjí…
To jsou které ty perspektivní oblasti, prosím?
Hned, jenom bych to rád zdůraznil i negativně. My dnes prakticky neslyšíme nic jiného než D1, já chápu, mě to taky irituje, jezdím často autem, jezdím na Moravu, jezdím do krajů, je to nepříjemné, ale my jsme ve 21. století. To znamená, určitě otázka oběhové ekonomiky, nanotechnologií, umělá inteligence, samozřejmě malé a střední podniky a především start-upy, to znamená společnosti, které přicházejí s inovativními řešeními nejrůznějších problémů a mají zajímavé produkty a které když nepodpoříme, tak budou odcházet mimo Evropskou unii, půjdou na ten trh, který je skutečně vnitřním trhem, a to je americký trh. Navíc jsou další možnosti, takže já bych zdůraznil malé a střední podniky, perspektivní oblasti, odvětví, některá z nich jsem vyjmenoval, samozřejmě je jich více, ale je třeba skutečně jít od toho betonu, od asfaltu k tomu, co bude vytvářet z české ekonomiky něco podstatně konkurenceschopnějšího nejenom na evropských trzích, ale vůbec na světových trzích.
Do které frakce by se vaše hnutí v případě úspěchu ve volbách zařadilo? Pokračovali byste v Alianci liberálů a demokratů pro Evropu?
Tak já to řeknu z 90 procent, protože v tuto chvíli je téměř jisté, že frakce ALDE se rozpustí a vznikne nová frakce na půdorysu této frakce, samozřejmě asi za spolupráce s dalšími subjekty, třeba En Marche z Francie, ale není to jediný subjekt, se kterým se už rýsuje určitá dohoda. Proč říkám na 90 procent? Protože samozřejmě chceme, aby náš program, který máme rozpracovaný do detailu, tak aby tento program byl odražen v programu a směřování této frakce, to znamená, nepodepisujeme bianco šek a partneři to vědí, že budeme chtít své programové priority prosadit. A samozřejmě nás bude také zajímat, kdo bude ve vedení frakce, zda tam bude prostor pro nás, abychom kandidovali do vedení frakce, abychom mohli lépe realizovat své priority, zda tam budou politické subjekty, které z našeho pohledu se neztotožňují s hodnotami, principy a vůbec politikou této frakce. To znamená, je to prostor, kde se cítíme přirozeně, kam patříme, ale pár těch „ale“ tam je a myslím si, že to bude předmětem jednání.
Velkým tématem, které teď zatěžuje Evropskou unii, je brexit. To mezní datum, kdy by měla Velká Británie odejít, je stanoveno na 31. října. Byl byste pro dřívější odchod Velké Británie z Unie a případně proč?
Víte, já bych v tuto chvíli řekl, že to možná není primárně o datu. Jakkoli posunutí toho data na pozdější termín vytváří problémy jak na britské scéně, prohlubuje se ta politická krize, nejsou tady alternativní řešení, ale je to samozřejmě problém i pro Evropskou unii, právě ve světle nadcházejících evropských voleb. Pro mě je podstatnější, za jakých podmínek Británie odejde, to znamená, aby to bylo na základě dohody. Dohody, která bude podstatná jak pro evropskou – unijní – stranu, tak i pro Británii. Ale zároveň pokud by hrozilo, že dojde k odchodu bez této dohody z vnitropolitických důvodů na britské straně, pak bychom měli usilovat o to, aby legislativa, kterou jsme jednostranně přijali v šesti oblastech – já jsem sám byl tvůrcem v oblasti letecké dopravy, protože tam by to dopadlo od prvního dne, nemohli bychom de facto do Británie a přes Británii létat, a nejenom Britové, ale i Američané přes tranzit a podobně, takže tuto legislativu jsem vytvořil, ta byla schválena a já bych samozřejmě rád viděl, že Británie přijde s obdobným jednostranným krokem. Takže toto jsou podstatnější věci než ten termín, jakkoli připouštím, že ten termín vytváří problémy a de facto tomu řešení neprospívá, protože nevidíme nějaký zásadní pohyb na té britské politické scéně.
Jste pro referendum o vystoupení Česka z Evropské unie?
Ne, vůbec nejsem pro. Já si myslím, že v tuto chvíli je zřejmé, že czexit české občany neoslovuje. Británie a brexit ukazují, jak nebezpečné to je a jak zásadně negativní dopady něco takového vůbec přináší. Já jsem naopak pro to, abychom diskutovali o otázkách dalšího směřování Unie, jak lépe zefektivnit fungování Unie, jak dosáhnout toho, aby Česká republika měla skutečně klíčovou, ústřední roli v Evropské unii. Já z vlastní zkušenosti vím, že je to možné na konkrétních otázkách, ale že musíme vědět, co chceme, musíme umět najít svoje spojence, musíme to vyargumentovat, získat většinu a vyjednat. Je vidět třeba na otázce dvojí kvality, že zatímco na půdě Evropského parlamentu jsme přišli v určité chvíli s velmi kvalitní striktní legislativou, tak na půdě Rady, to znamená, kde jsou představitelé členských států, se to nepodařilo. Dnes vidíme, že některé strany, včetně vládních stran, říkají, že toto je pro ně priorita, ale oni už tu možnost měli. Na zasedání Rady mohli de facto zablokovat tuto měkčí legislativu a už dnes jsme mohli být podstatně dál, takže těchto věcí je samozřejmě celá řada, ale já bych se díval ne za horizont, ale za tři rohy a myslím si, že chceme být v efektivní silné Unii a zároveň tam chceme mít ústřední postavení a také o tom je program hnutí Hlas a myslím si, že ten hlas bude slyšet.
Pokud mluvíte o silné Unii, v této souvislosti, konkrétně i s migrační krizí, se mluví o ochraně vnějších hranic. Jak by měl být podle vašeho názoru řešen tento problém?
Tak je to otázka několika předpokladů, respektive podmínek. Hovoří o tom každý, já už jsem před čtyřmi lety sepsal, tehdy pro předsedu hnutí ANO, program řešení této otázky, bohužel ho Andrej Babiš nikdy nepředložil do vlády a mohli jsme mít podstatně lepší vyjednávací pozici a mnohé jsme mohli dosáhnout. To znamená, ta řešení jsou daná a týká se to i ochrany vnějších hranic, ale musíme nejenom reptat, ale musíme mít politickou vůli a schopnost toto prosazovat, musíme odblokovat Radu. Někteří říkají, pojďme posílit roli členských států, ale vidíme, že řada těch řešení je buď schválena, anebo leží v Radě a tam je to zablokované, takže neobejdeme se bez vyšších finančních prostředků, samozřejmě bez vytváření odpovídajících kapacit, bez toho, abychom zajistili skutečně bezpečnostními silami tu vnější hranici. Jinými slovy se bavíme o tom, že Evropská unie bude muset mít do budoucna integrované vojenské kapacity a schopnost je použít, takže je to celá řada předpokladů, která bude muset být naplněna, ale řečmi se k tomu nedobereme, potřebujeme skutečně konat.
