Šestadevadesátiletá Bohumila Dvořáková zažila nacistickou okupaci i komunistické represe. Jako mladá pomáhala otci v protinacistickém odboji, později ji vyslýchala Státní bezpečnost. Zapojila se také do podpory podzemní církve. Krátce před rokem 1989 emigrovala za dcerou do Austrálie, kde šířila informace o pronásledování věřících v Československu.
„Tohle je můj památník, 80 let starý, kam se podepsali Američani a nechali adresy, když nás osvobodili,“ ukázala 96letá Bohumila Dvořáková knihu štábu ČT. Jako mladá dívka pomáhala otci ve válečném protinacistickém odboji v ilegální skupině Niva.
„Já si pamatuji, že jsem poprvé a asi naposled viděla otce plakat po Mnichovu, když nás všichni zradili,“ vzpomíná pamětnice.
„Od prvního října 1938 se k zemi hroutily hraniční sloupy vyznačující do té doby československé státní hranice. Ještě si mysleli, že za to budeme vděční. Proto teď, když jde o Ukrajinu, tak mně to připadá totéž,“ říká seniorka.
Ilegální skupina, která vznikla na Strakonicku a Domažlicku v březnu 1945. Podléhala Radě tří a měla i kontakty do zahraničí. Skupině velel poručík Vladimír Bláha. Skupina sehrála klíčovou roli při květnovém povstání a osvobození Strakonic. Povstání a akce Nivy připravily půdu pro klidnější převzetí města, do kterého 6. května 1945 dorazila 94. divize americké armády.
zdroj: mistapametinaroda.cz
StB horší než gestapo
Za války provedlo u její rodiny domovní prohlídku gestapo. Druhou pak v padesátých letech Státní bezpečnost. Jejího otce zatkli, odsoudili a odvezli do uranových dolů. „Prohlídka gestapa byla mírnější než ta Státní bezpečnosti. Ti rozházeli, zničili a ukradli, co se dalo,“ popisuje.
Státní bezpečnost pronásledovala Bohumilu Dvořákovou i v době, kdy už s rodiči nežila. „To bylo v lednu 1953, odvezli mě na nábřeží a tam ten vyšetřovatel říkal: My máme důkazy. Váš otec nám to řekl. Tam mě drželi od rána do večera a vždycky se tam střídali. Já jsem řekla, že mám doma malé dítě – a oni, že se o něj postarají,“ popisuje výslech.
Nabídka spolupráce v podobě kurzů ruštiny
Když zjistili, že mluví rusky, využili jejích znalostí a požádali ji o pomoc s testem z tohoto jazyka. „Takže já radila estébákům, jak napsat cvičení z ruštiny. Výsledek všeho byl, že k večeru přišel hlavní estébák, který mě nechal zatknout, a říkal: Podívejte se, musíme to nějak skončit, nejlepší by bylo, kdybyste nám pomáhala. Pro celou rodinu, pro otce, by to bylo nejlepší. A aby to nebylo nápadné, tak byste mohla vést kurzy ruštiny pro příslušníky bezpečnosti. Jednou týdně byste sem chodila a vždycky bychom si pohovořili. A já řekla ne,“ vzpomíná seniorka.
Koncem šedesátých let Dvořákové tragicky zemřeli syn a manžel. Tehdy se rozhodla koupit chalupu v Jáchymově. „Tam začalo všechno kolem undergroundu. My jsme tam chodili do kostela, tam byl páter Vinklárek, který byl dominikán. Všechny řády, jak víte, byly ilegální,“ vysvětluje.
Podzemní církev
Podzemní církev měla silnou základnu na jižní Moravě. Její další významnou baštou byly jižní Čechy. Po páteru Vinklárkovi přišel do Jáchymova mladý Dominik Duka, který Bohumilu po její osobní tragédii motivoval k životu.
„Byla jsem zničená ztrátou těch mých dvou hochů. Dominik, ale hlavně Jordán (Vinklárek), mi řekli, že nemám láteřit a uzavírat se v bolesti, ale mám něco dělat, třeba jim pomáhat. Tak jsem pomáhala, jak jsem mohla,“ přiblížila pamětnice.
Mezitím se dcera Iva provdala za australského státního příslušníka a mohla legálně odjet na Západ. „A mně povolili tím pádem cesty, protože moje dcera byla legálně vystěhovaná,“ vysvětluje seniorka.
Emigrace do Austrálie
Do roku 1988 se Bohumile Dvořákové podařilo vycestovat za železnou oponu třikrát. V Austrálii i ve Spojených státech šířila zprávy o represích totalitního režimu vůči věřícím v Československu. Rok před sametovou revolucí emigrovala za dcerou do Austrálie.
„To jsme nevěděli, že je jen rok. Já hned přijet nemohla, protože jednou z podmínek toho občanství, které jsem tam dostala, bylo, že dva roky nesmím nikam jet. Tak jsem protelefonovala majlant, jak jsem věčně volala do Prahy,“ vzpomíná.
„Jsem opravdu hluboce věřící člověk a vždycky jsem se snažila, abych nedělala nic proti Desateru přikázání,“ uzavírá své vyprávění.
