Jeho obličej sliboval Pražanům z předvolebních plakátů MHD zdarma, ČSSD se ovšem nakonec vůbec nedostala do zastupitelstva a zaznamenala v hlavním městě nejhorší výsledek od revoluce. „Já jsem mohl ve volbách voličům něco slibovat, ale pokud mi to neuvěřili, tak ta věc byla zbytečná,“ uvedl v Interview ČT24 náměstek ministra obrany Jakub Landovský. Podle něj teď sociální demokracii nezachrání různé platformy, protože u veřejnosti vytvářejí pocit, že je ve straně rozkol.
Proč nakonec nejste ministrem zahraničí?
Post ministra zahraničí mi skutečně nikdo v sociální demokracii nenabídl, o tom mluvili zejména novináři. Ani jsem od vedení ČSSD nezaslechl, že by taková varianta byla diskutovaná.
A chtěl byste být ministrem zahraničí, je diplomacie to, co vás zajímá?
Já dělám obrannou diplomacii a ta je někdy ještě zajímavější než ta obecná. Je taková… má podstatu.
Pojďme zpět do dění uvnitř ČSSD. Ten příběh je zvláštní: od začátku se mluví o Miroslavu Pochem, dokonce pro ČSSD neexistuje jiný kandidát. Až se strana dostane ke konci léta, kdy už se to tak nahlas neříká a přijde se s tím, že se jméno řekne po volbách. No a pak se dva týdny před volbami oznámí Miroslav Petříček? Co se to dělo uvnitř ČSSD?
Tak především je třeba si uvědomit, že na tom nenese vinu ČSSD, že nebyl jmenován Miroslav Poche ministrem zahraničí. Kdyby ho předseda vlády navrhl, tak ho prezident jmenuje.
No a co se dělo uvnitř strany? Jak se najednou z Miroslava Pocheho stalo nikdo, počkáme na volby. A z nikoho se stal Tomáš Petříček?
Vy musíte pochopit, že já jsem pouze řadový člen. Já jsem dokonce po volbách řekl, kdyby to někomu pomohlo, že rád z něčeho rezignuji, ale já nemám z čeho. Já nepojedu v sobotu na Střelnici, ani se neúčastním grémií. Takže vy po mně chcete vědět, co se děje za oponou, ale já tam nejsem.
No ale bavíte se se spolustraníky, řešíte tu situaci, nebo ne?
O dění ve straně se zajímám, ale personální nominace mi nepřísluší – ani hodnotit. Já jsem hlavně rád, že tahle věc skončila, protože mi otravovala volební kampaň. Vlastně to způsobovalo to, co je hlavním problémem ČSSD v tuto chvíli: a to je určitá nesrozumitelnost a neschopnost komunikovat vlastní kroky.
Mluvilo se o tom, že obsazení postu ministra zahraničí Miroslavem Pochem souvisí s tím, že pražská organizace ČSSD podporovala ve volbě předsedy Jana Hamáčka. A za to tedy dostane svého ministra zahraničí. Byl tento obchod uzavřen?
Ve straně se neuzavírají obchody, ve straně se řeší spory, přesvědčuje se a pak se hlasuje. Ale je samozřejmě pravdou, že pražská organizace podporovala Jana Hamáčka na předsedu, podporuje ho dále a doufám, že ho podpoří i členové ústředního výkonného výboru v sobotu a na jeho žádost o vyslovení důvěry mu dají jasný mandát.
Je chyba, že se prezidentovi ustoupilo v tom, kdo bude ministr zahraničí?
Chyba to není. Tady bylo potřeba udělat něco, aby se situace stabilizovala. To sociální demokracie učinila a myslím, že to každý pochopí, že hlavním smyslem vládnutí není, kdo konkrétně sedí na které židli, ale co se nakonec zvládne a udělá.
A vidí to takhle ve straně všichni?
Ne, to určitě ne. Nechci na nikoho ukazovat prstem, ale byli lidé, kteří místo aby řešili volby a volební úsilí, tak řešili, co bude po volbách a jak ten předpokládaný špatný výsledek využít.
A kdo to takto řešil? Není to problém sociální demokracie, že neumí jasně říct: Byl to ten a ten?
Podívejte, já jsem byl taky jeden z těch, kteří uvnitř ČSSD zakládali platformy. Založil jsem Živou sociální demokracii, která měla za úkol, abychom měli nižší kvóty a do politiky se dostalo více lidí. Nebyla personálně zaměřená. Ale nyní, když někdo založí platformu Zachraňme ČSSD, tak to ještě neznamená, že chce stranu opravdu zachránit.
Já si myslím, že jediná smysluplná platforma je Česká strana sociálně demokratická a v té pojďme řešit své názory na věc. Protože rozdělením strany, která má dneska 7,5 %, tak by došlo k tomu, že budou obě půlky nevolitelné.
Proč platforma Zachraňme ČSSD podle vašeho názoru stranu nezachrání?
No protože povede přesně k tomu, co veřejnost trápí. Že bude vytvářet pocit, že ve straně dochází k nějakému rozkolu. A to je celý problém: já jsem mohl ve volbách voličům něco slibovat, ale pokud mi to neuvěřili – z různých důvodů – tak ta věc byla zbytečná. A sociální demokracie možná nemá problém s programem, ale ten problém je v důvěryhodnosti lidí, kteří ten program přednášejí, a v důvěryhodnosti té struktury.
