Nemohl se ani pohnout. Neustále trpěl. Přesto se ho komunisté báli jako čert kříže

Z domu vychází muž. V náručí nese loutku. Ruce tenké jako hůlky má loutka složené na těle, hlavu neúměrně velkou k trupu. Teprve, když sedí v invalidním vozíku, není pochyb. Je to živý člověk. Následkem kruté nemoci stalo se Juliu Vargovi vlastní tělo utrpením. Ovšem duši měl velkou a v beznaději totality dával sílu druhým. „Nemohl se ani pohnout, přesto se režim Julka bál,“ vzpomínají jeho blízcí v dokumentu ČT a společnosti Post Bellum s názvem Legenda o svatém Juliovi.

Jeho příběh a jeho síla ukazují, jak byl tehdejší režim vlastně slabý. Kdyby alespoň částečně žil každý jako Julek, musel by se režim zhroutit mnohem dříve. Fakt. Tak dlouho by komunismus asi nevydržel.
Vít Lucuk

Někdy v půlce 80. let vypracoval Okresní výbor KSČ v Šumperku instrukce, podle kterých byl Julius Varga nesmírně nebezpečný antisocialistický živel. „To přece není možné,“ divila se na schůzi členka strany, která Julka od vidění znala. „Vždyť ten člověk je úplně chromý. Ani na nohy se nepostaví. To musí být omyl.“

Julius Varga následkem své nemoci v roce 1996 zemřel, ovšem historik Vít Lucuk shromažďuje svědectví o jeho podivuhodném životě pro archiv Paměti národa. Právě vzpomínky pamětníků daly vznik dokumentárnímu cyklu ČT a společnosti Post Bellum s názvem Příběhy 20. století, který se věnuje fenoménům normalizace v husákovském Československu.

„Ne, soudružko, žádný omyl. To my samozřejmě dobře víme, že se Julius Varga nemůže ani pohnout. O to víc je nebezpečný. Zkazil nám tu celou mládež,“ zaznamenal Vít Lucuk vzpomínku na stranickou schůzi v Šumperku.

Rozhodl se bojovat

„Julek se manželům Vargovým narodil v říjnu 1962 a byl to zdravý silný chlapec. Až do devíti let žil jako ostatní děti. Odlišoval se však tím, že byl průbojnější, měl vynikající prospěch a byl velmi zvídavý. Vše se změnilo v okamžiku, kdy u něj očkování vyvolalo nemoc zvanou dermatomyositida. Velmi těžká forma autoimunní nemoci, napadá kůži, svaly, později i vnitřní orgány a pomalu člověka zabíjí,“ píše Vít Lucuk v příběhu Julia Vargy na webu Paměti národa.

„Těžká rána zmobilizovala celou rodinu, všichni se všemožně snažili Julkovi pomoct. Socialistické zdravotnictví však nepřipustilo léčbu v zahraničí a nemoc se stále zhoršovala. Julius už nedokázal chodit a byl upoután na lůžko. Tělo mu pokryly bolavé kožní krusty, svaly ochromila atrofie, trpěl nesnesitelnými bolestmi. Přesto se nevzdával a rozhodl se bojovat. Učil se, četl, všemožně se vzdělával a podařilo se mu vystudovat střední školu,“ pokračuje historik.

Říkal: 'Mami, máš tam takový starý klobouk, tak si nasadíš ten klobouk, posadíš mne na vozík a jedeme. Tak jako jela paní Millerová se Švejkem do boje, tak my jedeme do boje taky.' A jeli jsme na to StB.
Dana Vargová

Zřejmě zásadní byly návštěvy na faře v Hoštejně nedaleko Zábřehu. Tam se u faráře Josefa Hrdličky scházeli lidé k teologickým besedám a Julius prožil své obrácení. Studoval Bibli, katechizmus, seznámil se s mnohými lidmi z katolických kruhů a rozhodl se pro vstup do řádu. Nejprve ho nikam nechtěli přijmout, nakonec se Julka zastal provinciál České provincie Dominikánů a dnešní kardinál Dominik Duka.

Julius Varga vstoupil do řádu v Jablonném v Podještědí. V kostele svaté Zdislavy, pod kontrolu tajných agentů StB, složil slib řeholníka a dostal řeholní jméno Augustin.

Tím zřejmě začala jeho veřejná práce. S pomocí své matky Dany a několika přátel psal teologické a filozofické stati a do rodinného domu Vargů v Šumperku přicházelo stále více lidí k bytovým seminářům, které Julek vedl. A nebyli to jen Julkovi známí z blízkého okolí. Do Šumperku přijížděli posluchači z různých míst tehdejšího Československa.

Nejdůležitější je být lidem k dispozici. Komukoliv, kdykoliv a ve všech potřebách, které stačím zvládnout.
Julius Varga

„Fyzicky chátral natolik, že byl ve velice zuboženém stavu. Vlasy a zuby mu vypadávaly, měl proleženiny, kůže byla velice nemocná. Musel trpět strašnými bolestmi, ale přijal Boha, stal se křesťanem a došlo k bytostné proměně, kterou jsem nikdy nedokázal pochopit,“ vzpomíná Julkův kamarád Jan Horníček.

Přicházeli ve dne v noci

Nevím, jestli ten můj pasivní přístup nebyl také napomáhání režimu. Opravdu nevím. Asi to není úplně správné, když člověk odvrátí hlavu od věcí, o kterých si myslí, že s nimi nemůže nic dělat.
Jan Horníček

V dokumentu Moje StB z cyklu Příběhy 20. století vystupuje bývalý major komunistické tajné policie Jaromír Ulč. Vedl oddělení, které mělo sledovat církve, zastrašoval kněze, církevní aktivisty, věřící. A také je nutil ke spolupráci, k udavačství. Nedlouho před svou smrtí v roce 2016 nepokrytě před kamerou přiznal, jaké metody v StB používal, a také vypověděl, jak smýšlel o lidech v církvi a vlastně o všech s jinými názory.

„Ať si chodí všichni do kostela, ale ať nemluví do politického života a ať se nesnaží tady něco obrátit. Když máš jiný názor, tak si ho užívej, bav se o tom se svýma známýma, ale nelez s tím nikam na veřejnost. Není potřeba, abys v tomto duchu ovlivňoval normální občany tohoto státu,“ popisuje Jaromír Ulč, jak tehdy vnímal postavení jedince v takzvaném lidově demokratickém zřízení.

„Ty řečičky si můžeš nechat pro sebe. Když se s nimi budeš zaobírat, budeš si je nahrávat na mikrofon a pak si je zpětně budeš pouštět do ucha, jak jsi dobrý, že máš odlišný názor, že bojuješ proti něčemu a ani nevíš, o co jde, tak si to dělej. Ale nerozšiřuj to mezi lidi. A když to budeš rozšiřovat, tak si půjdeš třeba sednout,“ vypráví estébák Ulč v dokumentu Moje StB.

Julius Varga patřil k lidem, kteří se nedají zastrašit. Naopak, bolestné tělo znetvořené nemocí jej vedlo k pochopení smyslu života, k osvobození od strachu. Dům Vargových v Šumperku byl pod permanentním dohledem Státní bezpečnosti, ovšem ani Julek, ani jeho rodiče nepodlehli. A nezalekli se rovněž lidé, kteří se tam scházeli. Naopak. Bylo jich stále víc.

„Mezi účastníky seminářů a setkání byly i ty nejvýraznější tváře tehdejšího katolického disentu jako Václav Malý nebo Josef Zvěřina,“ říká Vít Lucuk. A přestože byl dům pod kontrolou estébáků ve dne v noci, byl také ve dne v noci otevřený každému, kdo chtěl přijít.

Článek o Juliu Vargovi v novinách
Zdroj: Paměť národa

„Co je to naděje? Zdraví určitě není to nejdůležitější v životě, ale až to nejméně podstatné,“ říká Julius Varga v archivním záznamu, který autoři Legendy o svatém Juliovi v dokumentu použili. „Zní to skoro obyčejně, ale nejdůležitější je být lidem k dispozici. Komukoliv, kdykoliv a ve všech potřebách, které stačím zvládnout. V tom vidím jeden z velkých smyslů a poslání svého života.“

„Julius také přispíval do samizdatového časopisu Res Publica. Asi někdy v roce 1987 za finanční pomoci několika lidí byl Juliovi koupen počítač Commodore. ‚Ten počítač stál tenkrát šedesáti tisíc. Víte, co to bylo před revolucí šedesát tisíc? My jsme je neměli. Ty peníze se poskládaly. Dali je kněží a Julkovi kamarádi, kteří už pracovali.‘ Julius počítač využíval nejen k psaní, ale hlavně na rozšiřování různých katolických textů, samizdatu a petic,“ píše historik Lucuk v příběhu Julia Vargy.

Na vozíku k výslechu

Státní bezpečnost dobře věděla o všech lidech, kteří k Juliu Vargovi přicházeli, o všech akcích, které se v domě jeho rodičů konaly. A předvolali Julka k výslechu. „Nevím, kde bral ten optimismus, ale dělal si z toho legraci. To jsem nemohla pochopit, protože já jsem se toho bála,“ vzpomíná matka Dana Vargová.

Nahrávám video
Jeli jsme na StB, jako Švejk do války
Zdroj: ČT

„Julek mne však natolik toho strachu zbavil, že jsem to začala brát stejně, jako on. Říkal: ‚Mami, máš tam takový starý klobouk, tak si nasadíš ten klobouk, posadíš mne na vozík a jedeme. Tak jako jela paní Millerová se Švejkem do boje, tak my jedeme do boje taky.‘ A jeli jsme na to StB,“ vypráví žena.

Ne, soudružko, žádný omyl. To my samozřejmě dobře víme, že se Julius Varga nemůže ani pohnout. O to víc je nebezpečný. Zkazil nám tu celou mládež.
funkcionář KSČ

V zamřížované policejní budově přijal Julia Vargu agent StB, ve kterém Dana Vargová poznala otce jednoho ze svých žáků. Byla tou dobou v Šumperku učitelkou. Vyptával se nemocného muže na jména lidí, kteří přicházejí na semináře, o čem byla řeč, kdo s čím vystupoval, tisíce detailů. „Julek na všechno odpovídal: ‚Neznám, neviděl jsem, nechodí k nám,‘ No, jímala mne hrůza,“ líčí výslech Dana Vargová.

Juliův kamarád Jan Horníček je přesvědčený, že jeho přítel byl opravdovým hrdinou. „Já jsem ovšem nikdy hrdinou nebyl,“ říká. „Nevím, jestli bych to měl takhle přiznávat, ale nevím, jestli ten pasivní přístup nebyl také napomáhání režimu. Opravdu nevím. Asi si myslím, že to není úplně správné, když člověk odvrátí hlavu od věcí, o kterých si myslí, že s nimi nemůže nic dělat.“

Nahrávám video
Kdo je hrdinou a kdo není
Zdroj: ČT

Vít Lucuk, který svědectví o Juliu Vargovi zaznamenává, zdůrazňuje jeho mimořádnou sílu. „Ve své těžké situaci dokázal naslouchat a poradit. Změnil život velkému množství lidí, a přestože byl na světě poměrně krátce, dokázal toho víc než většina jiných,“ míní. Se vzpomínkami na Julia Vargu se historik potkává u mnoha pamětníků, které na Šumpersku navštěvuje.

„Jeho příběh a jeho síla ukazují, jak byl tehdejší režim vlastně slabý. Kdyby alespoň částečně žil každý jako Julek, musel by se režim zhroutit mnohem dříve. Fakt. Tak dlouho by komunismus asi nevydržel,“ dodává.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

Ve čtyřech obcích si lidé zvolili nová zastupitelstva

Lidé ze čtyř českých obcí si v sobotu zvolili nová místní zastupitelstva, která budou mít jisté fungování jen na půl roku. Druhý říjnový víkend se budou totiž konat obecní volby v celé republice. V sobotu se volební místnosti otevřely v Cekově na Rokycansku, Úhercích na Lounsku, Lipníku na Mladoboleslavsku a Vračovicích-Orlově na Orlickoústecku.
08:25Aktualizovánopřed 7 mminutami

Linka Prison pomáhá odsouzeným i jejich blízkým

Na Linku Prison neziskové organizace Romodrom se od minulého roku obrátili lidé už s více než třemi tisíci dotazy, sdělila ČT mluvčí organizace Magdaléna Tichá. Linka slouží jako podpora pro odsouzené k trestu vězení a jejich blízké. Využívají ji hlavně ženy a dívky, které se vyrovnávají s uvězněním člena rodiny. Volající se ptají na praktické informace o nástupu do vězení, možnostech kontaktu s odsouzeným, řeší i deprese nebo šikanu, ptají se na podporu při zvládání psychické zátěže.
před 3 hhodinami

Ve čtyřech obcích se volila nová zastupitelstva

Nové volby ve čtveřici tuzemských obcí přilákaly ve dvou z nich až polovinu voličů. V Úhercích na Lounsku měla kolem 15:00 odvoleno téměř polovina zapsaných voličů a v Lipníku na Mladoboleslavsku představovala k 16:00 volební účast 51 procent. Ve Vračovicích-Orlově na Orlickoústecku přišlo až 70 procent voličů. Naproti tomu v Cekově na Rokycansku hlasovalo dosud asi čtyřicet ze 140 oprávněných voličů, tedy necelých 29 procent, řekla zapisovatelka volební komise. Volební místnosti se uzavřely ve 22:00.
včeraAktualizovánopřed 10 hhodinami

Policie dopadla čtvrtou osobu podezřelou z teroru v Pardubicích. Soud ji poslal do vazby

Policie zadržela čtvrtou osobu podezřelou z účasti na teroristickém útoku v Pardubicích, je české státní příslušnosti. Okresní soud v Pardubicích ji odpoledne poslal do vazby. Zda jde o muže, nebo ženu, policie neuvedla. Zadržená osoba odmítla vinu a podala stížnost proti uvalení vazby. Policie po dalších podezřelých stále pátrá.
včeraAktualizovánopřed 11 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 11 hhodinami

VideoVláda „spí mnoho týdnů“, říká k palivům Skopeček. Směšné, reaguje David

Od začátku konfliktu na Blízkém východě platí lidé za naftu v průměru o patnáct korun za litr více, benzin podražil asi o osm korun na litr. Situací se bude v pondělí znovu zabývat vláda, chce řešit regulace marží čerpacích stanic. Místopředseda sněmovny Jan Skopeček (ODS) kabinetu vytýká, že „spí mnoho týdnů“, sleduje a monitoruje prý to, co je zřejmé – rostoucí ceny pohonných hmot. Občanští demokraté navrhují snížení spotřební daně. Podle europoslance Ivana Davida (SPD) je „směšné tvrdit“, že nemá smysl monitorovat ceny. Argumentuje tím, že se nejedná pouze o koncovou cenu pro zákazníka, nýbrž také o cenu suroviny, cenu rafinérií. Monitorování cen dle něj probíhalo ještě před úderem na Írán. Diskuse v Událostech, komentářích se zúčastnil také předseda představenstva SČS – Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček. Moderovala Tereza Řezníčková.
před 20 hhodinami

Nová varianta covidu „cikáda“ odolávající protilátkám se dostala už i do Česka

Nově se šířící varianta viru SARS-CoV-2 se liší od těch předchozích tolik, že by mohla snadněji unikat očkování i předchozímu překonání covidu. Upozorňují na ni experti ve více zemích včetně Česka. Pokud by se šířila dál, bylo by zřejmě potřeba změnit očkování.
před 22 hhodinami

Noc na neděli bude o hodinu kratší. Ovlivní to vlaky a autobusy

V neděli 29. března se v Česku v 2:00 posune čas o hodinu vpřed kvůli začátku platnosti letního času. Noc tak bude o hodinu kratší. Změna ovlivní třeba noční vlaky, u kterých se kvůli posunu času zobrazí zpoždění o hodinu. Podle některých odborníků má střídání času negativní vliv na zdraví a psychiku lidí. Třeba únava řidičů z kratší noci může zvýšit počet dopravních nehod, protože podle expertů vyvolává stav jako půl promile alkoholu v krvi.
včera v 07:00
Načítání...