Projít aprobační zkouškou představuje čím dál delší proces. Doklad je nezbytný k tomu, aby lékaři s diplomem z ciziny mohli v Česku ordinovat. Důvodem průtahů je velký zájem o odborné praxe – hlavně ze strany ukrajinských doktorů. Akreditovaných pracovišť je v tuzemsku přes padesát. Na některých se čeká i rok a půl.
Ukrajinská lékařka z Městské nemocnice Ostrava Tetiana Yavnyk složila písemnou zkoušku loni v listopadu. Šestiměsíční odbornou praxi ukončila letos v červnu. „Byla jsem na různých odděleních v nemocnici – na gynekologii, chirurgii, pediatrii. To bylo moc zajímavé,“ popsala. Nyní ji čeká finále – ústní část zkoušky. Řadí se tak mezi ukrajinské lékaře, kteří se v aprobaci dostali nejdále.
K aprobačním zkouškám se podle dat Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví dosud přihlásilo okolo 140 ukrajinských lékařů, kteří uprchli před válkou. Celým procesem ale zatím nikdo z nich neprošel. Trvá totiž minimálně rok.
Někteří lékaři navíc mají problém sehnat nemocnici, kde by si praxe mohli splnit. „Zdravotnických zařízení, která požádala o akreditaci pro praktickou část aprobační zkoušky, není mnoho. Samozřejmě kapacita nestačí na poptávku. To je bolest systému, o tom víme,“ uvedla ředitelka Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Irena Maříková.
ČT oslovila akreditovaná pracoviště s cílem zjistit, jak velký je o praxe zájem. Obecně platí, že nemocnice ve větších městech jsou přehlcenější. Čekací doba se pohybuje v řádu měsíců, někdy i přes rok. Většina zařízení upřednostňuje lékaře, kteří pak u nich zůstanou pracovat.
Například ukrajinská lékařka Oksana Denysiuk ale kariéru v nemocnici neplánuje. „Ráda bych pracovala jako praktický lékař, protože trošku už vidím, jak to v ordinaci praktického lékaře funguje. A myslím si, že je to velmi příjemná práce,“ řekla. Sehnat praxi v pražské nemocnici pro ni bylo složité. Nakonec se ale poštěstilo, nastoupit by měla do dvou měsíců. Doufá proto, že už brzy rozšíří řady praktických lékařů, kterých je v Česku dlouhodobě nedostatek.
