Probublávající mofety jako na Islandu, solné výkvěty připomínající bolivijskou poušť, rašelinové lesy a jezerní mokřady jako ve východním Finsku – to všechno se ukrývá na ploše o rozloze 221 hektarů na západě Čech v Národní přírodní rezervaci Soos. Na vzniku pestrého území má svůj velký podíl i Heinrich Mattoni. Jeho stopu tu kromě přírodních krás připomíná malý zelený domek – pozůstatek jeho továrny, takzvané solivarny.
Český Island nebo také zmenšený Island, tak se Soos zapsal do povědomí veřejnosti. Lidé sem přijíždějí, aby viděli bublající bahno a cítili síru. Někdy však můžou být nemile překvapeni. Třeba v létě a časně na podzim občas turisté odjíždějí zklamaní a někteří chtějí dokonce vrátit peníze za vstupné. Neuvědomují si, že sucho sužující celou Evropu se nevyhnulo ani Soosu. A tak tu v tuto dobu bublá jen několik pramenů, z nichž nejznámnější jsou Císařský pramen a Věra.
Sucho na Soosu ale umí vykouzlit jedinečnou atmosféru, vzduch tu voní jako u moře, a vyschlé vodní a bahnité plochy natřela sůl na bílo jako na solné poušti v Bolívii. „Kdo si přírodní krásy umí užít, nemůže být zklamaný. Soos je každé roční období, každé počasí úplně jiný,“ říká správce rezervace Petr Adamec.
Mofety jsou cítit oxidem uhličitým
Island je cítit sírou, Soos zase solí a oxidem uhličitým. Turistická trasa se vine kolem slanisek a křemenového štítu, cestou jsou vidět porosty rákosin. A pak je další část – rašelinné lesy a extenzivní louky. Ty také patří k rezervaci, ale v současnosti veřejnosti nejsou přístupné. Nicméně i samotná stezka pro turisty poskytuje dostatečný obrázek, jak unikátní je místní příroda.
V létě a časně na podzim se tu i přes dlouhotrvající sucha najdou mofety – díry v zemi, z nichž probublává voda nasycená oxidem uhličitým.
Chodník naučné stezky hned na úvod zavede návštěvníky k Císařskému prameni. Vyvěrá z něj minerální voda o teplotě, která se celoročně drží kolem 15 °C. Ta vůní a barvou nárostů kolem pramene napovídá, že je silně železitá. Jedná se o mineralizovanou sírano-uhličitano-chloridovou sodnou kyselku se zvýšeným obsahem beryllia a arsenu.
A tak i v době největšího sucha se turisté mohou posadit na cestu a svlažit nohy v bublajících mofetách. Jejich méně romantickou stránkou je, že zabíjejí ptáky, kteří se chtějí napít. Oxid uhličitý, který se z podloží uvolňuje, je totiž udusí. I člověk by omdlel, pokud by se zhluboka nadechl a držel nad pramenem hlavu.
Mofety a prameny se nacházejí i v širším okolí Soosu. Návštěvníkům lze doporučit například Národní přírodní památku Bublák a niva Plesné.
Soos ohromí i zemními sopkami a solnou pouští
Soos rozhodně není nudné místo, návštěvníky udivuje svou pestrostí a v létě a na podzim se zbarvuje do nejrozmanitějších odstínů.
Ustupující voda a sucho vytváří pláž plnou zemních pyramid, které dosahují několika centimetrů. „Tady jsou zemní pyramidy maličké, ve světě bývají třeba metrové,“ říká Adamec. Najdou se například v Srbsku – zemní pyramidy Davolja Varoš u hory Radan.
Plocha, na které vznikají zemní pyramidy, je součástí křemelinového štítu, jenž vnikl z křemičitanových schránek jednobuněčných řas rozsivek. Z nich se vytvořila křemelina, na které vzhledem k silnému nasycení minerálními solemi téměř nic neroste. Sucho a sražená sůl v místech, kde jindy probublává bahno, vytváří bílé plochy se žlutým zabarvením v prasklinách. Připomínají tak bolivijskou solnou poušť, která je sice nepřekonatelná, ale Soos nabízí malou ukázku, jak asi vypadá.
Mattoni těžbou vytvořil evropský unikát biotopů
Území také výrazně ovlivnila povrchová těžba rašeliny, která začala již ve středověku. Nicméně její hlavní rozvoj nastal v 19. století, kdy měl v Soosu továrnu podnikatel Heinrich Mattoni. Těžba nerostných surovin pak v Soosu skončila v polovině minulého století.
Zelený domek na začátku turistické trasy je pozůstatek Mattoniho továrny. Tady zpracovával jak vytěženou slatinu pro léčebné účely, tak jímal minerální vody a dělal z nich soli, které pak dále distribuoval.
„Vlastně těžbou odkryl vrstvy, které se běžně na povrchu nevyskytují. A tak vznikla mozaika unikátních biotopů,“ vysvětluje Adamec s tím, že kdyby se tu netěžilo, byl by na Soosu převážně jen rašelinový les. Nicméně díky Mattonimu tady vznikly mokřadní plochy s různorodými ekosystémy.
Na Soosu tak je díky těžbě obrovská diverzita, a to na pouhých dvou stech hektarech. Mokřadní plochy na sebe vážou různé typy ekosystémů od rašelinišť a slatinišť, přes různé typy luk a lesů až po rákosiny, které poskytují úkryt mnoha druhům běžných i velmi vzácných ptáků.
Odborníci tu napočítali na tisíc druhů motýlů. Velmi cenná z hlediska ochrany přírody jsou rozsáhlá slaniska s pro střední Evropu atypickou slanomilnou vegetací.
Národní přírodní rezervace Soos je velmi cenná i ze zoologického hlediska, díky velkému množství vodních ploch je bohatá na faunu obojživelníků. Vyskytuje se zde několik druhů čolků, skokanů, ropuch, z nichž nejvzácnější je ropucha krátkonohá.
Na mokřady je také navázáno velké množství druhů ptáků. Symbolem Soosu je velmi vzácný jeřáb popelavý, kterého zde můžete vidět a slyšet od jara do podzimu a slavík modráček, jenž zde má jednu z nejbohatších populací v České republice.
Soos je také významným stanovištěm pro celou řadu tažných ptáků, kteří tu mají přestávku během migrace nebo zde přečkávají zimu. Například v zimě jsou vidět kalousy pustovky, což jsou denní sovy zdržující se ve velkých hejnech. „Takže v zimě tu krouží ve dne hejno třeba dvaceti nebo třiceti sov,“ vypráví Adamec.
Proč se Soos třese? Země možná jen trpí plynatostí
Soos je území, na kterém můžete vidět i cítit pozůstatky sopečné činnosti na každém kroku. Okolí Soosu je zároveň seismicky stále aktivní a i v současné době zde můžete zažít citelné zemětřesení. „Máte pocit, jako by vám jel vlak před barákem. Začne se třást celý dům a ozývá se zvláštní dunění. Bydlím v Lokti, což je odsud třicet kilometrů. Otřesy úplně slabé nejsou, protože je cítíme až u nás doma,“ dodává správce.
Proč se právě tady vyskytují tak silné otřesy, se snaží vysvětlit několik teorií. Jednou z nich je tektonika. Jinými slovy zde dochází k posunu horninových mas podél tektonických zlomů. Navíc nedaleko se nachází jedna z nejmladších českých sopek Komorní hůrka, která byla podle správce aktivní před 10 až 100 tisíci lety, což je v geologii poměrně krátká doba. „Teoreticky by mohla být aktivní ještě teď,“ doplňuje Adamec.
Podle druhé teorie oblast v přeneseném slova smyslu trpí plynatostí. Jinak řečeno otřesy způsobuje masivní uvolňování plynů. „Zemětřesení podle tohoto názoru vzniká uvolněním velkého množství oxidu uhličitého, což poté vede k poklesu podloží. Snížení může být v řádech milimetrů. Ovšem hmota, která se posune, je tak obrovská, že vyvolá zemětřesení,“ upřesňuje správce.
Národní přírodní rezervace se neobejde bez pomoci člověka
Cenná slaniska v poslední době výrazně zarůstají rákosinami, což je nejlépe vidět na leteckých snímcích.
„Ze zde rostoucích stromů je obrovský opad, který způsobuje další zarůstání vegetací,“ tvrdí Adamec. Právě rákosiny zde mají ideální podmínky k životu a vytlačují slanomilné rostliny, které rostou v jejich okolí. Proto je třeba provádět různé činnosti, v tomto případě konkrétně částečné vysekávání rákosin.
Na druhou stranu porosty rákosu slouží jako úkryt pro vzácné ptactvo, ale bohužel i pro divoká prasata. Ty je potřeba také regulovat. „Hodně z ptáků hnízdí na zemi a počet divočáků musíme nějak omezit, protože jsou přemožení. Takže v okolí Soosu se rozmisťují odchytové klece,“ říká Adamec.
Areál není uzavřený, v září byla nicméně zahájena výstavba nového návštěvnického centra, které by mělo jednak zvýšit atraktivitu místa a zároveň také zamezit vstupu neplatících návštěvníků.
Bažiny člověka nepustí, prý vtáhly tank i starostu
Pohled na krásu Soosu chytí člověka za srdce a nepustí ho, stejně jako bažiny. Je to místo, kam se chce člověk vrátit a vidět ho v každém ročním období. Odkud plyne jeho název, se neví, a existuje několik teorií.
Říká se, že pojmenování pochází z místního nářečí egerlandštiny, ve kterém Soos mohl znamenat močál. „Ale pomístní název Soos najdete i v různých částech Německa, kde se egerlandštinou nemluvilo. Jeden Soos je třeba i u Mnichova,“ říká Adamec. Logiku by tato teorie měla, jelikož německý výraz pro bažinu, močál či mech – Moos je velmi podobný názvu rezervace. Svůj vliv může mít i německé slovo usazenina – Satz.
Aby teorií nebylo málo, tak ještě třetí teorie říká, že Soos se postupně vyvinul z německého výrazu pro zástavu. Tato teorie souvisí s „zástavním“ lesem, který se nacházel v okolí Soosu. Každopádně tajemstvím opředený název Soos není žádná zkratka.
Soos jsou také bažiny a mokřady, kam se návštěvníci nedostanou. Vyrazit na dobrodružnou výpravu mimo stezku se nemusí vyplatit. Místní bažiny nevcucnou do hlubin jako ve filmech. Pořád je to voda, která trochu nadnáší. Spíš se lidé náhle propadnou po pás a už nevylezou, protože bažina je nepustí. A tak v místě bez telefonního signálu může zvědavec zůstat navždy.
Kolem Soosu se traduje mnoho legend, například že se tu v roce 1968 propadl sovětský tank nebo že tu straší německý starosta, kterého odvlekli kdysi do místních lesů. Ať už jsou tyto zkazky pravdivé či ne, jedno je jisté. Na výlet do tohoto „českého Islandu“ budete dlouho vzpomínat.
