Česko si připomíná 106 let od vzniku samostatného Československa. Historik Pavel Carbol míní, že vytvoření státu společného se Slováky bylo moudrým rozhodnutím, které se ukázalo jako výhodné. Připomněl však také řadu problémů, kterým musel mladý středoevropský stát čelit – například výrazné postavení menšin, sociální problémy či neukotvenost hranic. Důležitou roli v jeho vzniku hrály legionářské oddíly, připomíná vedoucí Muzea československých legií Jiří Charfreitag. „Dovedly vznik našeho státu k realitě,“ prohlásil.
O vzniku nového státu se lidé dozvídali postupně. První informace dorazila z Vídně prostřednictvím takzvané Andrássyho nóty, tedy nóty rakousko-uherského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, který odsouhlasil mírové body tehdejšího prezidenta USA Woodrowa Wilsona a souhlasil tak se sebeurčením národů monarchie, popsal historik Carbol z Filozofické fakulty Ostravské univerzity.
Informaci poté zveřejnila pražská redakce Národní politiky. „Obyvatelstvo si tento krok k případným mírovým jednáním vyložilo jako kapitulaci monarchie, její pád, její destrukci a začalo v ulicích slavit a vyhlašovat nový stát,“ uvedl historik.
Podle historičky Dagmar Hájkové z Masarykova ústavu Akademie věd česká společnost očekávala každým okamžikem, kdy se Habsburská monarchie zhroutí. V říjnu 1918 ale podle ní docházelo zatím k provolávání samostatného státu, jaký charakter bude mít, zda půjde o republiku, se diskutovalo a rozhodlo až postupně, dodává.
„Spojení se Slováky byl sňatek z rozumu“
Soužití se Slováky podle něj zcela přirozené nebylo, ale nebylo také žádným velkým překvapením. „Trojice zakladatelů státu T. G. Masaryk, Edvard Beneš a Rastislav Štefánik v zahraničí od prvních krůčků, které dělali směrem k samostatnému státu, tak mínili ve prospěch Čechů a Slováků,“ připomněl.
Z dnešního pohledu s historickým nadhledem Carbol míní, že rozhodnutí bylo „velice moudré a správné, a oběma státům přineslo velký benefit“.
Vznik Československa tak Češi a Slováci jednoznačně vítali, nicméně Carbol podotýká, že v zemi nežily jen tyto dva národy, ale také menšiny, které k novému státu tak vřelý vztah neměly. „Zejména Němci a Maďaři museli vnímat to, že žijí na území státu, ve kterém už nedominují, jak byli zvyklí v Rakousku-Uhersku,“ poznamenal.
Nepřátelští sousedé
„V rámci Evropy jsme se díky našim legionářům mohli řadit mezi vítězné státy. Byla to vlastně kuriozita – stát, který neexistoval, už disponoval velmi významovou bojeschopnou armádní silou,“ doplnil Carbol. Co do velikosti a síly historik tehdejší meziválečné Československo označil za „středoevropskou velmoc“.
Kvůli nedotvořeným hranicím ale republika neměla příliš vřelé vztahy se sousedy, zlepšovat se dle historika začaly až postupem času. Jako příklad uvedl hranici s Maďarskem a v oblasti Těšínska s Polskem.
Legionáři jako významná síla na východní frontě
Před 110 lety, ještě za první světové války, se začala formovat takzvaná Česká družina, což byla jednotka dobrovolníků složená z Čechů žijících v Ruském impériu a později též z válečných zajatců. Ve stejné době vznikla na Západě i rota Nazdar, ta však v roce 1915 zaniká a právě legie v Rusku se prosazují při dějinných úlohách vzniku našeho státu, popsal Charfreitag.
Milníkem je podle Charfreitaga nasazení českých vojáků u Zborova, které označil za „historický moment, jenž změnil spád dějin“. Z armády necelých pěti tisíců mužů se rozrostla do desetitisícových čísel a stala se důležitou hybnou silou na východní frontě, podotkl.
Naprosto zásadní pro zrození legií bylo vlastenectví, míní Charfreitag. „U zrodu legií byl Sokol, který tvořil ducha armády. Legie věděly, proč chtějí vlastní stát a proč na něj mají právo, a v tomto duchu vystupovaly,“ vysvětlil. „Tato myšlenka byla silnější než obavy o vlastní život,“ prohlásil.
